Baader Meinhof Komplex

Děkuji za poctivě a pečlivě promyšlený a natočený film, který umožňuje vhlédnout do myšlení teroristů a teroristických skupin. Promýšlí se k tomu, a nemilosrdně odhaluje, že teroristé, kteříkoliv teroristé, nejsou víc než zakomplexovaní polovzdělanci, kteří seberealizací přes kvéry a bomby překrývají svoji neschopnost se prosadit a svoji nespokojenost z životních neúspěchů. Své monstrózní akce zahalují do několika frází a žvástů, které se naučili memorovat, aniž je jim samotným dáno jim skutečně porozumět. Je zhola absurdní představa, že jestliže by se jejich hlásaným požadavkům vyhovělo, stali by se řádnými občany, kteří chodí do práce a vychovávají své děti k dodržování společenských norem. Velice užitečný film. (20.03.2010)

Jak nás učil na policejní akademii plukovník Brzybohatý: terorismus je z hlediska policie a bezpečnosti třeba posuzovat čistě trestněprávně, nikoli politicky. Cíle teroristických skupin mohou být různé, někdy lze mít pro ně i pochopení či dokonce sympatie, proto se posuzují vždy konkrétní kriminální činy, které se obvykle nazírají obdobně i v rozdílných kulturách. Proto ani sympatizující arabské státy nemohou přijmout unesené letadlo Lufthansy nebo unesenou loď Achille Lauro. Takto přistupovaly bezpečnostní orgány k terorismu prakticky ve všech civilizovaných zemích. Řečeno zjednodušeně terorismus je činnost, která se prostřednictvím násilí a šíření strachu snaží dosahovat svých cílů, přičemž ty cíle samy o sobě mohou být legitimní. Nutno ovšem říct, že tenhle modus doslova rozesraly USA po 11.9.2001, když Bush přišel s "válkou proti terorismu (jste s námi nebo proti nám)", což je v podstatě záležitost "boje za správný životní styl". Film samotný je vynikající jak po stránce technické (zvuk, akce, prostředí), tak herecké a dramatické. Celkově je film pokusem o záznam událostí bez hodnotícího hlediska. Zvláštní poznámku si zaslouží skvělá hudba a celkově syrové a mnohdy až drastické pojetí násilí ve filmu, což jen přispívá k jeho přesvědčivosti. Rozhodně nejde o ospravedlňování teroristů, kteří dle mého působí jako duševně a osobnostně nevyzrálí fanoušci Bezstarostné jízdy, kteří si přes všechna velkohubá hesla o boji s imperialismem nebyli tak úplně jisti, čeho vlastně chtějí dosáhnout. Trochu nedodělaně na mě působil jen konec, kdy je sice ukázán nástup druhé generace, aniž by se jí ale scénář více věnoval. Jinak nezbývá než Němcům pogratulovat k v poslední době již několikáté vynikající práci. (11.04.2009)

Filmy o násilí, které ohrožuje nebo ohrožovalo lidskou civilizaci, bývají někdy absurdní, ale zde je to jiné. Protože tady se reálně vystupuje násilnicky ve jménu své pravdy vůči jiným lidem. Přesněji řečeno, zde se násilí představuje provázené silným pocitem v duši jakýchsi odvetných legitimních metod uvnitř občanské společnosti proti policejní zvůli a brutalitě páchané na běžném občanovi, které jsme si užili i u nás dost v Česku, třeba jak vzpomínají pamětníci na rok 1969 a poté, tak že nic nového pod sluncem. Na to, že se zde vychází z dobového materiálu, který křísí a obráží bouřlivé události šedesátých let v tehdejším západním Německu, které tehdy plnily stránky novin celé Evropy, a vířily veřejné mínění, se mírně vymyká běžným filmovým schématům tohoto typu. Film má téměř reálně vypointovanou syrovost atmosféry a hlavně se snaživě soustřeďuje na hlavní aktéry levicové teroristické skupiny RAF a jejich osobní vztahy. Je zajímavé, že heslo (Boj a síla je otcem spravedlnosti), vzešlo právě z Německa již v 19. století, kde se považovala alternativní tradice násilí za zcela přirozený projev politického lidského ducha a tato tradice se samozřejmě přenesla i jinam. Vysokoškolsky vzdělaná Ulrika Meinhofová byla určitě větším ideologickým mozkem a tahounem této teroristické skupiny než jí vylíčil film, která se snažila o převrat a totální krach tehdejší západoněmecké Spolkové republiky. Vlastně se také mlží ve filmu o významné finanční a materiální pomoci tajných služeb východních zemí, jestli se nemýlím, tak je zmíněná pouze Stasi, která byla hlavní tajnou službou a rozvědkou Německé demokratické republiky. Tento film není určitě žádné převratné dílo, víc než o hloubku jde o obraz gradace teroristických událostí a jednání lidí v dobově podmíněných situacích a odtud je jenom krůček k povrchnímu zobecnění pohledu na ně vykonavatelů msty na mocných a bohatých. A je zde také vidět jakási levicová propaganda, která podněcuje studentský lid k revoltě a třeba jejich krédo, že za utrpení vietnamského lidu nese odpovědnost americký imperialismus a jiné. To je pro mě vada na kráse, není zde vůbec žádný důraz na psychologickou analýzu, který by mohl říci více o vnitřních pochodech a prožitcích těchto temně smutných aktérů? Ke škodě věci je také, druhá polovina filmu, místo toho aby došlo k vyvrcholení snahy udržet diváka v napětí tak se začal děj zbytečně zjednodušovat do ilustrativnosti dalších generací RAF. Je jasné, že před takovými dvaceti lety by film byl asi aktuálnější, ale dnes už událost Baader Meinhof trochu zvětrala v dnešních hrůzách terorismu. Myslím, že film tlumočil jasně, že tito lidé nikdy nehledali objektivní pravdy, ale hlavně jim šlo jen o destabilizaci společenského řádu a útok na svobodu lidstva. Pro úplnost ještě dodám, že herecké obsazení je zde opravdu perfektní a film rozhodně stojí za vidění pro ty, kteří vyhledávají tuto tématiku. (11.04.2009)

Čekala jsem politicky zaujatý film a dočkala jsem se neidealizovaného pohledu na Německo let sedmdesátých, kde ti levicově orientovaní v zájmu boje za lepší svět činí ostatním to, co sami nedokáží od jiných zkousnout, a ti pravicoví prosazují proti těm levicovým až lehce autoritářské postupy. A já? Fandila jsem těm druhým a ty první bych pod vlivem Johna Stuarta Milla prlsazujícího názor, že nemáme lidi chránit před nimi samými, nechala klidně zemřít na hladovku. Nicméně jeden menší problém bych s tímto filmem měla. Zkrácení by mu rozhodně neškodilo. (25.08.2011)

Brilantní dokument. Průměrné drama. Odborně přínosné, historicky neuhýbavé, coby studie fanatismu, davu a německého poválečného vědomí a svědomí fascinující. Místy se mi zvedal žaludek nad brutalitou, místy nad davovou psychózou. Fanatičtí idealisté jsou nebezpeční. Zvlášť, když za svými čistými ideály kráčí přes mrtvoly. (31.03.2009)