Verejný nepriateľ č. 1

Když jsem tu viděl taková vysoká hodnocení, říkal jsem si, že to bude zase nadhodnocené a já z toho budu zase zklamaný, jak se mi to už bohužel poslední dobou stává zvykem. Ovšem chyba lávky přátelé, tentokrát je 82% plně zasloužených. Nejenom parádní režií a scénářem tento snímek oplývá, ale i hereckými výkony, výtečně prokresleným příběhem či chytlavými dialogy. No prostě po dlouhé době zase paráda. (20.12.2008)

Po zhlédnutí druhého dílu měním hodnocení na plný počet, protože oba VEŘEJNÉ NEPŘÍTELE vnímám jako celek, který by jeden bez druhého dost dobře nefungoval. Č. 1 je výborné v tom, nakolik se nestálost a postupné změny Mesrinova charakteru otiskly i do formální stránky filmu, ve kterém se střídají ze scény na scénu nálady, žánry, postupy a zdvojuje se pohled na jednotlivé události, čímž se upomíná i na stylistické postupy filmů let 70. Po všech čertech zábavné, rychlé a výborně natočené i zahrané, jenže to není ničím víc než "výborným příslibem do budoucna". 9/10 (14.12.2008)

Veřejný nepřítel č. 1 trpí jednou zásadní vadou, a tou je stopáž. Paradoxně nikoliv přetažená stopáž, protože problém spočívá v přílišné zkratkovitosti a snaze vměstnat co nejvíc životních zvratů na co nejmenší plochu, takže unikají některé zásadní souvislosti a vedlejší postavy se často redukují na pouhé figurky. Pokud můžu srovnat s nedávno zhlédnutou Zjizvenou tváří, která měla šílených 170 minut, tak tady je problém přesně opačný - ten snímek měl být nejméně o půl hodiny delší. A přitom právě ve srovnání s klasikou Briana de Palmy je Veřejný nepřítel velmi moderně pojatý film, dynamický a při vší své akčnosti uvěřitelný a plně realistický. Velmi slušné čtyři hvězdičky. Je to pro mě o to větší překvapení, že na režisérském postu stál nepříliš zkušený J. F. Richet, jehož neslaný nemastný remake Okrsku 13 mě vůbec neoslovil. Z hereckého hlediska tenhle ambiciózní projekt nasadil první ligu mezi současnými francouzskými hereckými hvězdami a ty odvádějí standardně dobré výkony. Velmi dobrá kamera i střih. Celkový dojem: 85 %. (25.11.2009)

Podle mého v sobě Veřejný nepřítel č. 1 zručně míchá to nejlepší z tradice francouzských kriminálek a zároveň přidává něco ze Scorseseho mafiánských filmů. Výsledkem je film natočený tak svižným způsobem, že celé bez mála 2 hodiny uteče jako efektní videoklip. Režisér Richet zvládnul provedení na jedničku. Vicnent Cassel je také úžasný. Vytvořil postavu, ze které vyzařuje negativní energie a se kterou bych se rozhodně nechtěl setkat. Zároveň však nepřehrává a ponechává svému hrdinovi i trochu té lidskosti. Scénář je také bravurní, nenechává diváka dlouho čekat na jednom místě a tlačí Mesrina neustále dopředu. Pro mě je to jasná pětihvězdičková záležitost. (14.09.2009)

Scénář: Abdel Raouf Dafri, Jean-François Richet .. Français gangster. Jacques Mesrine. 28. prosince 1936 - 2. listopadu 1979 kráčel tento šarmantní chlapík zejména po Pařížských ulicích a psal svůj bohatý život předního muže zločinu z temného podsvětí. Jeho filmový portrét svojí skladbou obeznámení se s osobou, důvody, vzestupem, apod. nikterak nepřekvapí, ale osobně mi byl potěšením v každičkém úseku, scéně, záběru. Zpracováním, tj. vykreslením dobového odéru, kostýmy i výpravou velice precizní - jde vidět, že se Richetův štáb na tak závažný film patřičně připravil. Totéž předvádí Vincent Cassel, patrně ve své životní roli a náležitě se jí oddává. Nepříliš známý režisér Jean-François Richet pak odvádí poctivou práci a tesá do náhrobku subžánru „zločineckých poct“ další kousek z takzvané povinné četby! ___ Výtečný koloběh mnoha událostí vzestupu, který funguje na 100%. (16.12.2008)