Pochované hriechy

Těma vnitřníma monologama mě Tommy hrozně připomínal soukromýho detektiva Marlowa ze stejnomeného seriálu z roku 1983. Ke cti režiséra je třeba připočíst, že ač se v názvu filmu objevuje mlha, nijak to s ní nehrotí. Jsou totiž tací eskamotéři, který když si neví se scénou rady, fouknou tam prostě hodně mlhy nebo tmy a nechaj film dál běžet. Tady jsem se toho taky dost bál, ale nic takovýho tady naštěstí nebylo. Snaha o vykreslení atmosféry amerického jihu je dost patrná, není sice tak vyvedená jako třeba v majstrštyku Angel Heart, ale pokud jsem jí během celýho filmu celkem dost vnímal, tak respekt. Tommy hraje samotářskýho brumlu co nejde pro ránu daleko parádně. Jak se celkem zadařilo s navozením atmosféry, tak se moc nezadařilo s navozením napětí. Co se však nezadařilo vůbec, byly ty snový vize s generálem, tuhle dějovou vsuvku film potřeboval asi jako já další nos. (12.01.2011)

Už dlouho jsem takhle zbytečně nezabil téměř dvě hodiny života. Kdybych měl V elektrizující mlze vystihnout co nejpřesněji a vyjádřit z něj svůj výsledný dojem, vypadalo by to asi takto. Nejnudnější vyšetřování s nejodfláknutějším odhalením a nejtrapnějším dopadením nejnevýraznějšího vraha posledních let. Nebo třeba i jinými slovy. Stejně jak mdle, ospale a nevýrazně působí všechny postavy a jejich představitelé v čele s nepřítomně vyhlížejícím Tommy Lee Jonesem, tak stejný šmrnc, energii a šťávu má přítomné vyšetřování nejnudněji zpracovaného případu za dlouhá léta. Když k tomu pak ještě připočtu fakt, že k dopadení vraha hlavní postavě dopomohl nějaký čtyřicet let mrtvý generál, který se mu sem tam zjeví, vypustí nějaké to moudro a šerifovi je hned jasné, kudy vede stopa, nemám jediný důvod tento počin neoznačit za zoufale podprůměrnou, utahanou, nudu. A tak Odpad nedám jen za docela slušně působivou atmosféru, což ovšem též není zásluha tvůrců, jako spíš prostředí a využití jižanských zvyků a nezaměnitelné hudby. Každopádně ani to už nezachrání můj celkový pocit, že jde o naprosto zbytečný film. (02.07.2013)

T.L.Jones jako šerif, který nenechá minulost odpočívat v pokoji.... Ovšem, proč se vracet do minulosti, když je tu vražda čerstvá? Snad proto, aby nám TLJ dokázal, že šerifové jsou jeho silnou stránkou. Solidní krimi, která drží poklidné (ale pohodové) tempo, udávané nestárnoucím TLJ, proložené trochou mysteriózna, (u kterého mi trochu uniká smysl, ale nevadí) a místy výbornou hudbou (Marco Beltrami). A to je asi vše, na co si za pár dní vzpomenete. PŘÍBĚH**** HUMOR* AKCE** NAPĚTÍ *** (13.04.2009)

Dave Robicheaux je blízký kolega inspektora Rebuse z knih Iana Rankina (obzvláště The Hanging Garden), či komisaře Adamsberga z knih Fred Vargas (obzvláště L´armee furieuse). Řeší se tu vícero případů najednou, přičemž stopy zla vedou daleko do minulosti, a práce detektiva se prolíná s jeho soukromým životem. Taková běžná spotřební literatura, a to nemyslím ve zlém. Bohužel Tavernier se z ní snaží udělat "velké" umění, a výsledkem je nuda, nuda, nuda, podpořená ještě špatně napsaným scénářem, mechanicky kopírujícím zvraty z knihy, ovšem nenamáhající se je vysvětlovat. A to nemluvím o mystické linii, která snad fungovala v knize, ale na plátně vypadá trapně. Celé to zahraňuje jen Lee Jones, který na rozdíl od daleko mladších kolegů nepotřebuje dubléra na to, aby někoho zmlátil. Goodman mu skvěle sekunduje, ale jeho postava je neuvěřitelně špatně napsaná a přepálená. Tavernier pro hledáni genius loci New Orleans zapomněl na příběh. (02.07.2013)

Smysl tohoto filmu mi zcela unikl... Mohla to být klasická detektivka, ale Bertrand Tavernier se rozhodnul na kriminální linku naroubovat tunu dalších věcí, až natočil téměř něco jako mysteriózní drama, které se ale neskutečně a nezajímavě vleče... Témata se tu vrství jedno za druhým, aniž se patřičně rozvinou nebo prováží... Psychedelická vložka s mrtvým generálem úplně, ale úplně mimo... A Tommyho Lee Jonese v podobných polohách už taky známe... (20.06.2009)