Sestra

Sfilmování pro mě zásadního románu, jsem si představoval poněkud jinak. Z tohoto ,,pokusu" jsem neměl vůbec nic. Kdo je David, kdo Bohler, Potok atd? Útržkovitě a nepochopitelně slepené útržky z románu bez jasné souvislosti a dějové linky. Nezávislost a tím i levnost filmu neprospěla vůbec. Je mě jasný, že román patří do kategorie ,,nesfilmovatelných", ale to byl například Pán prstenů před pár lety taky. Lepší scénář a delší minutáž a o pár korun víc na výpravu, ještě jenou přečíst a půjde to. Tohleto mě jen přimělo vytáhnout a oprášit starý desky Psích Vojáků a opět si je dostat do hlavy. Takže to vlastně smysl mělo :-). (09.10.2010)

Ne nadarmo je ústředním motivem zrcadlo, jelikož každý záběr je jako střípek o němž ale bohužel nevíme, kam patří. Každý muž, když poprvé ve svém životě uvidí k sobě padat hvězdu, zavře oči, aby si něco přál. Když je však otevře, uvítá ho jen nekonečná temnota. Bez této zkušenosti by však nikdy nepoznal jaký je skutečný život. Díky Vítovi Pancířovi za tento pokus. Už jen za tu snahu má u mě neskonalý respekt. (04.01.2012)

Nikdy jsem nic od Jáchyma Topola nečetl. Tento experiment, ve kterém Filip Topol čte či zpívá bratrova slova, vypadá střídavě jako videoklip k audioknize či hudbě Psích vojáků. Většinou jsem nechápal v jakém vztahu jsou obraz se zvukem. Umocňují se? Ruší? Každopádně jsou každý někde jinde. Většina scén je přesto docela zajímavých, ale zase: změnilo by se něco, kdyby se jejich pořadí náhodně změnilo? Myslím, že je to podivnost vhodná pouze pro fanoušky předlohy. (23.08.2012)

Určitě půjdu na Sestru ještě několikrát, chci vyzkoušet, co to se mnou udělá příště. Ovšem napoprvý to na mě hodně zapůsobilo, úplně mě ten film pohltil. Hudba Psích vojáků se střídá s Filipem Topolem chrlenýma pasážema ze Sestry (dost syrovým způsobem - "když on měl Filip zrovna nový zuby", jak prozradil režisér Pancíř), k tomu precizně, působivě a rytmicky sestřihaný obrazy zabíraný ruční kamerou, chvíli roztěkanou, chvíli soustředěně statickou... a dohromady něco, co mě vtáhlo do sebe a vypustilo až na konci. Při sledování takovýho filmu je pro mě důležitej pocit, kterej ve mně vyvolá, a tenhle pocit byl zatraceně silnej... Myslím, že se Sestra povedla - ačkoliv totiž stojí spíš na básnivých a snových pasážích románový předlohy, dokázala způsobit, že se mi v hlavě objevovaly další a další obrazy, který tam byly porůznu naskládaný a poschovávaný od doby, kdy jsem čet román. V tomhle filmu neni důležitej příběh (ne že by tam nebyl), ale pocity, reminiscence, atmosféra. A tohle všechno funguje. Pro fanoušky Jáchyma Topola a kapely Psí vojáci je to od Víta Pancíře moc pěknej dárek. (09.01.2009)

Po delší době český art film. A nadmíru vydařený ! Příběh o muži, který se cítí odcizený v ruchu velkoměsta s krajně pesimistickým pohledem na svět, který mu graduje po zhrzené lásce, leckoho nenadchne. Jasně, je to i pochopitelné. Všechno ale smazává výtvarné pojetí. A že je tu toho dost. Nelze nic vytknout kameře, která si opravdu dělá, co se ji zachce. V některých momentech vytváří velice civilní a autentické záběry, které jsou prolnuty se statickými vsuvkami u kterých je ukázaná syrovost daných situací. Do toho všeho zní skvělý hudební doprovod, který podkresluje význam záběrů. Obrazové pojetí je především cíleno na zobrazování oken všech možných tvarů, zrcadel, nočních světel, skel, střepů, detailů tváří hlavních hrdinů -- to vše dohromady dodává tomuto počinu hlubší význam a produkuje opravdický umělecký zážitek. Mě osobně hodně nadchly pasáže, kdy je naprosto vypnut zvuk a kamera je ve statické poloze. To jsem teda neviděl asi nikde. Monolog hlavního hrdiny, který komentuje dění na plátně je v některých momentech značně krkolomný, ale i tak neurazí. S klidnou myslí dávám ****. Ne za děj, ale za tu úžasnou výtvarnou a uměleckou stránku filmu, která je v celé stopáži. (28.08.2010)