Skaza lode Gustloff

Joseh VILSMAIER opět natočil film na základě skutečné události z druhé světové války, na který se nedá zapomenout. Zvláště je zajímavá episoda dvou bratrů - důstojníku německé armády, kdy každý z nich stojí svým chováním a myšlením na opačné straně. (Velmi mi to připomnělo situaci z filmu "Doktora Živaga" z r.1965, kde byla obdobná konfrontace postojů dvou bratrů.) Mě se film velmi líbil (nevěděla jsem, že se něco takového v lednu roku 1945 přihodilo, protože se to zřejmě tutlalo, aby se neprozradila vina SS politického důstojníka, který v podstatě celou katastrofu zavinil. Po válce při vyšetřování se to "zametlo pod koberec" a nikdo nebyl potrestán. (26.06.2009)

A kto si začal ? Ten kto seje vietor zožne búrku.Odtiaľ začína predlžená verzia môjho komentára.Tejto takzvanej najväčšej námornej katastrofe predchádzala najväčšia pozemná katastrofa,kde len v koncentračných táboroch bolo vyvraždených slovom šesť milionov židov žien detí starcov a to ľudskými beštiami , ktoré boli nemeckého pôvodu a tak táto veľká vodná katastrofa je len malinkou kvapôčkou zadosťučinenia cicis. (05.12.2008)

Ačkoliv je Zkáza lodi Gustloff televizní film, tak má co říci. Ukazuje nám příběh založený na skutečných událostech, které opět potvrdily, že válka zabijí i nevinné civilisty, přičemž takovým tragédiím stačí k dokonání svého díla pouhých pár minut. Tento německý snímek je poměrně rozvleklý, rozdělený do dvou dílů, z nichž v prvním můžeme vidět touhu lidí dostat se na Gustloff a v druhém samotnou plavbu, o jejímž osudu napovídá již samotný název. Jako divák jsem neměl při sledování naprosto s ničím problém, bavil jsem se, byl napnut, jakou cestou se osudy cestujících uberou. Zoufalý boj o přežití je pak velmi dobře vykreslen a je bezpochyby to nejsugestivnější v celém filmu. Titanic je pochopitelně svým zpracováním někde úplně jinde, avšak Gustloff nabízí také něco, co stojí za vidění. (25.04.2011)

Hraje si to na velkofilm, ale je to uplně obyčejnej nudnej a hlavně zdlouhavej film. Děj je natahovanej jak šprcka v rukách puberťáka a ničim mě nezaujal... člověk jenom čeká, kdy se to konečně začne potápět a všechno. Hlavně první díl je jenom čekání, než to konečně vypluje... Je to spíš takové seznamování s postavama... No k postavám... kromě toho, že se všichni chovaj jak němci, tak je taky hrajou němci a je to takovy hrozně německy... až moc německy, na muj vkus. Ale co bych čekal, když je to německy, že. Ale ti herci, ti to teda většina z nich to hráli jak v nějakym Doktorovi z hor, prostě uplni amatéři, ten režisér v tomhle směru (usměrňování hereckých výkonů) taky. Abych řek pravdu, nakonec jsem se na to dival jenom kvuli tomu, abych si zvopákl nějaky německy slovička... Ještěže sme se dočkali hlášky "všichni tady zemřeme", chch... (07.06.2011)

Napařit ne dvakrát dobré hodnocení filmu, jenž zobrazuje tragickou, skutečnou událost ne zcela nepietním způsobem, není úplně snadné, ale jsou chvíle, v nichž není zbytí. Vilsmaier Stalingradem dokázal, že válečná témata i dlouhé filmy umí. Rozklad lidské osobnosti, který v něm předvedl, je něco, co v Gustloffovi nedokázal vyrovnat. A přitom si lze povšimnout některých paralel, např. snaha dostat se na loď tady je téměř jako snaha evakuovat se letadlem tam. Emoce i rozum však zůstaly v obou případech uvnitř stalingradského kotle. Již ve Stalingradu jsem nebyl úplně nadšen tím, že jako hlavní postavy si Vilsmaier vybral morálně neklopýtající dobré duše, které si tuhle válku nepřály, čímž výpověď filmu lehce degraduje. V Gustloffu však tímto mnou nevytouženým směrem zachází ještě dál, do vod, ve kterých ti dobří vždy věděli, že se ten Hitler neměl poslouchat, že teď musí přijmout trest za způsobené zločiny, kterým nikdy nechybí odvaha, čest (podvádění je u nich motivováno vznešenou láskou a touhou pomoci bližnímu svému). Ti špatní, naopak, cítí poslední zbytky loajality k říši a plní rozkazy tak, jak jim jejich chybějící srdce káže. A nakonec se stejně ukáže, že jsou to zrádci. Ani půjčování si motivů z Titanicu, který je zřejmě laťkou, již je touženo přeskočit, nijak snímku nepomáhá. Koho zajímá u takové události nějaká lovestory? Koho zajímá ta trpká ironie osudu, že se někdo chce dostat a dostane na loď, na které být neměl? Kdo dvakrát potřebuje ve svém životě vidět, že ženám z potápějící se lodi, houpe se na krku jakýsi přívěsek? Já ne. Také ústřední hudební motiv, který ve Stalingradu poháněl vojáky k pochodu do zkázy, nemá na Gustloffu tu správnou sílu... Slaboučké ***. (01.07.2009)