Botostroj

Je až neuvěřitelné jak komunisté dokázali převrátit pravdu a ze slušného člověka, který se provinil jen tím, že byl úspěšný podnikatel, udělali nejhorší zrůdu a diktátora. Ve své době musela mít tato propaganda velký vliv. Vzhledem ke své úchylné zálibě v budovatelských a propagandistických filmech musím dát alespoň jednu *. (22.02.2010)

Čo s týmto? Nádherná ukážka propagandy, ktorá snaď človeka osloví viac dnes ako pred pol storočím. Dnes sa nájde dosť ľavicových aktivistov, ktorí v tom uvidia účinnú kritiku korporátneho kapitalizmu. Ale je takáto urputná obžaloba na mieste? Je úspešný veľkopodnikateľ synonymom bezcitného egoistu? V prípade T. Baťu určite nie. (12.10.2016)

Ideologická záležitost, na tohle se nedá dívat ani hodnotit standardním způsobem. Víra v lepší zítřky a mozkové závity přetočené nalevo si nezadají s fanatismem německého národa předválečné éry, výsledek je naprosto tentýž. Myslím, že film bych si podruhé rozhodně nepustil, mohu se přesvědčovat jak chci, ale slepotu a hluchotu pod ospravedlněním čehokoliv prostě nesnáším. Co se týká románu Botostroj, tak k tomu se dá přirovnat jedině "Malý Bobeš" od J.V.Plevy, další to povinná četba mých velmi mladých let. Už tehdy jsem to cítil jako faleš, no dnes bych to nepoužil ani na podpalku, by se mi kouřilo moc z komína.Lepší hodnocení je nesmysl, je to produkt doby, ideologie a není v něm nic lidského ani osobního. (17.08.2009)

Zlín versus Gottwaldov. Adaptace jednoho z nejhorších literárních škvárů, jakých tato země dokázala během několika málo let vyprodukovat na stovky, se odráží nejen v atmosféře filmu, ale především v jeho skutečných dopadech, které jak známo nebyly v souladu s vládnoucí garniturou. Komunistický podržtaška Vítězslav Vejražka, tehdy již uznávaný a hojně obsazovaný člen činohry pražského Národního divadla, sehrál svého zlínského diktátora se vší vehemencí a neobvyklou razancí, že není možné nebýt okouzlen touto šílenou hereckou kreací. Zbytek se utápí ve schematických dogmatech, vynucených dobou a lidmi. Pamatujte si, co řekl soudruh Gottwald! Jednou zatočíme my s vámi tak, jako ruští bolševici zatočili s carem, Kerenským a buržoazií! (27.02.2009)

V první půlce jde Botostroj ještě docela dobře vnímat jako ohromně vtipnou parodii na propagandistické filmy. Toporná šablonovitost, jasné vymezení rolí, nepřehlédnutelný ideový kontext... a k tomu lahůdkové gagy, jež by se neztratily v leckterém absurdním dramatu (jako např. ten s prezentací prototypu dělnického záchodku, který se panu šéfovi nelíbí pro vysoké pořizovací náklady, a tak ho kladivem poněkud zlevní a poté s nadšením dokonale úlisného kapitalisty příjme zlepšovací návrh paní správcové oddělení pro sociální péči na odstranění zcela zbytečného sedacího prkénka). Ano, můžeme tento film brát jako guilty pleasure a důvodů pro to lze najít dost. Jenže s přibývající stopáží je alespoň pro mě dost obtížné ignorovat fakt, že toto není jen tupý propagandistický film, nad kterým se lze s bezpečným odstupem desítek let a luxusu svobodné společnosti usmívat ("Hlad tam [v Sovětském svazu] rozhodně není!"). Ten film je totiž především dost odporný hejt na Tomáše Baťu, Jana Antonína Baťu a Tomášovu manželku Ludmilu (to má být ta zmiňovaná správcová oddělení pro sociální péči), tj. nepropaguje pouze nějakou ideologii, ale podněcuje nenávist ke konkrétním lidem. Ti se mohli bránit za první republiky (byť mediálně dost sledovaný proces s autorem předlohy Svatoplukem Turkem tehdy trval nějakých pět let), v padesátých letech však zadavatelům nestálo v cestě nic a za pomoci skupinky ochotných (Vávra, Valló aj.) vytvořili neuvěřitelnou dehonestaci plnou krutých lží. A co je na tom všem nejsmutnější, kvůli čemu to od určitého okamžiku nemůžu brát jako jakýkoli pleasure, je poznání, že tato propaganda a tyto děsivé karikatury fungují, a to i dnes, kdy se v určitých bublinách lze v souvislosti s tímto filmem setkat nejen s pochopením pro takto koncipované "sociálně-kritické" dílo, ale i s jeho pozitivním přijetím (včetně zobrazení Baťovy rodiny). A to je děsivé. (27.09.2020)