Botostroj

Padesátá léta byla na různé druhy komunistické propagandy nebývale pestrá. Hesla, plakáty, filmy i vykonstruované procesy, to vše sloužilo jedinému cíli: adorovat levicové hnutí na straně jedné, a zostudit co nejvíce prvorepublikový podnikatelský sektor na straně druhé. Okřídlené teze o vykořisťování dělnické třídy a milionu nezaměstnaných před válkou se mohly uplatnit ve všech formách propagandy, a také se tak dělo. Film je naštěstí méně zdraví škodlivý než oprátka, takže tato stominutová onanie nám patrně nezpůsobí výraznější újmu než menší psychický otřes. Papundeklové postavy filmu se dělí na tři druhy: zlotřilí vykořisťovatelé, uvědomělí vykořisťovaní dělníci a postavy zatím nerozhodné. Psychologický profil „šéfa“ je zdaleka nejbarvitější. Tyranský podnikatel v křišťálovém paláci sympatizuje s Mussolinim a Hitlerem, posílá milion Marek německé NSDAP, vyhazuje zaměstnance na potkání, nařizuje nelidské přesčasy, chlípně se sápe po své sekretářce a pálí boty, když není odbyt, stejně jako Američané pálí obilí a bavlnu. Ušlý zisk strhává nebohým zaměstnancům z platu, spokojeně si mne ruce, když válka je na spadnutí, a těší se, jak bude z válečných zakázek profitovat. Nezdráhá se korumpovat vládní úředníky a s vysokou frekvencí pronášet tuze odporná hesla jako „kašlu vám na vaši republiku“ nebo „od Mussoliniho bysme se měli učit“. Postava šéfa je nejzazší karikaturou podnikatele, jaké se svého času objevovaly v podobě kreseb v denním a humoristickém tisku. S tím rozdílem, že autor literární předlohy a také režisér filmu se nás snaží přesvědčit, že se jedná o realistickou postavu, živého člověka. S ostatními postavami už si užijeme o něco méně legrace. Ředitelé podnikových sektorů a vychovatelky na ubytovně se chovají jako gestapo. Jeden dělník musí být vyhozen z práci i bytu a zjistit manželčinu nevěru, aby se postavil na správnou stranu (dělníci a rolníci spolu až do skonání světa). Spanilá dívka musí nejprve odvrhnout floutka-prospěcháře, který se do firmy, dostal za vydatné protekce, aby se následně dala dohromady s příkladným komunistou Joskou, který provozuje různé podvratné aktivity jako nelegální vydávání levicového časopisu, patetické řečnění na rozličných schůzích a ujišťování sympatizantů, že „naše komunistická strana je s vámi!“ V průběhu zlomové schůze nespokojených dělňasů Botostroje se mimo jiné dozvíme, že v Rusku není hlad ani nezaměstnanost a žebráka ta neuvidíte atp. Zdaleka nejhorší na celém filmu je odporný způsob, jakým se komunisté mstí jednomu z nejúspěšnějších světových podniků. Baťa, který dával po řadu let práci stovkám lidí, vybudoval fantastické moderní město s rodinnými domky i budovami pro sociální a kulturní vyžití svých zaměstnanců, je zde bezostyšně líčen jako nejhorší lump a cholerik — na továrníkovi nezůstane ani chlup suchý. Drzost tvůrců je o to větší, že cíl svého útoku ani nijak nezakrývá. Snímek je natočen zčásti v ateliéru, zčásti přímo v areálu zlínského Svitu. Firma vyrábí stejně jako Baťa boty a expanduje na světové trhy. Překrucování reality zde jde tak daleko, že se autor nezdráhá zneužít Baťovy letecké tragédie a přetransformovat ji ve filmu do zásahu shůry, který potrestá zlotřilého šéfa, aby bylo zadostiučinění diváka-bolševika dokonáno. Filmová meta-realita plná absurdního děje a nelogického jednání postav levituje kdesi mezi parodickou směšností a bolestnou připomínkou komunistické minulosti naší země. Jedna hvězda za kameru a světla. (29.08.2009) (menej) (viac)