Botostroj

T. Svatopluk vydal svou knihu "Botostroj" už za První republiky a ihned z toho byla soudní tahanice s firmou Baťa. V padesátých letech text dopracoval, vyostřil ideologicky a vyhladil po všech ostatních stránkách. Film nabízí tresť dobového vidění buržoazie a pro-amerikánského kapitalisty a to přímo neodolatelnou formou, ve které se mísí jakási naivní odezva anti-industriální rétoriky 20. let (komplex Botostroje) a hotová ideologická smršť stereotypů. Scény jako např. ta v továrníkově salónu, kde se buržousti veselí za zvuků nihilistického klavíru a posléze tančí dupáka za zvuku jazzu, tvoří velice úsměvnou výpověď o dobovém vidění První republiky (či spíše úporné ideologické snahy, aby tak byla viděna). Stejně tak výjevy z dělnického života, prodchnuté selankou a bukolickou pohodou soudružské sounáležitosti nabídnou současnému divákovi něco z dobového rejstříku kulturních emblémů. Dost dobře nechápu ty vyostřené odsudky ideologie – na ten film se dá koukat jako na celkem průhlednou a poučnou výpověď o socialistické kultuře 50. let. Jeho škodlivost je nulová, fráze a naivita musí praštit přes nos každého. Pro znalce socrealistických bizardit rozhodně výtečný zážitek a krystalická sonda do rétoriky "Šťastného věku". (06.02.2008)

V první půlce jde Botostroj ještě docela dobře vnímat jako ohromně vtipnou parodii na propagandistické filmy. Toporná šablonovitost, jasné vymezení rolí, nepřehlédnutelný ideový kontext... a k tomu lahůdkové gagy, jež by se neztratily v leckterém absurdním dramatu (jako např. ten s prezentací prototypu dělnického záchodku, který se panu šéfovi nelíbí pro vysoké pořizovací náklady, a tak ho kladivem poněkud zlevní a poté s nadšením dokonale úlisného kapitalisty příjme zlepšovací návrh paní správcové oddělení pro sociální péči na odstranění zcela zbytečného sedacího prkénka). Ano, můžeme tento film brát jako guilty pleasure a důvodů pro to lze najít dost. Jenže s přibývající stopáží je alespoň pro mě dost obtížné ignorovat fakt, že toto není jen tupý propagandistický film, nad kterým se lze s bezpečným odstupem desítek let a luxusu svobodné společnosti usmívat ("Hlad tam [v Sovětském svazu] rozhodně není!"). Ten film je totiž především dost odporný hejt na Tomáše Baťu, Jana Antonína Baťu a Tomášovu manželku Ludmilu (to má být ta zmiňovaná správcová oddělení pro sociální péči), tj. nepropaguje pouze nějakou ideologii, ale podněcuje nenávist ke konkrétním lidem. Ti se mohli bránit za první republiky (byť mediálně dost sledovaný proces s autorem předlohy Svatoplukem Turkem tehdy trval nějakých pět let), v padesátých letech však zadavatelům nestálo v cestě nic a za pomoci skupinky ochotných (Vávra, Valló aj.) vytvořili neuvěřitelnou dehonestaci plnou krutých lží. A co je na tom všem nejsmutnější, kvůli čemu to od určitého okamžiku nemůžu brát jako jakýkoli pleasure, je poznání, že tato propaganda a tyto děsivé karikatury fungují, a to i dnes, kdy se v určitých bublinách lze v souvislosti s tímto filmem setkat nejen s pochopením pro takto koncipované "sociálně-kritické" dílo, ale i s jeho pozitivním přijetím (včetně zobrazení Baťovy rodiny). A to je děsivé. (27.09.2020)

Tak má vypadat správná propaganda! Zlý, chlípný, imperialistické psy a Adofla Hitlera obdivující Šéf (za rajtky a naleštěné holínky jeho synka zaokrouhluji hodnocení na plný počet), kolem něj sdružení patolízalů, ministr třesoucí se před kapitálem, stateční komunisté se srpem a kladivem v srdcích, čistá dělnická láska mladých bolševiků versus ohavná nevěra s nepřítelem lidu a nakonec dojemná promluva o tom, jak je v Sovětském svazu všem krásně a o žebráka tu člověk nezakopne, jak je širokorozchodná dlouhá. Botostroj jde na čestné místo vedle děl z knihovničky ROH a já jen doufám, že filmů bude lidu časem patřit víc a víc. (27.08.2009)

Botostroj je sice tupá, schematická propaganda, to ale nic nemění na tom, že v dnešní době je spousta filmů tupá a schematická zcela stejně, ne-li víc. Jen ten současný politický podtext je pro nás přijatelnější, či ještě častěji je zastřen nebo zcela chybí. Současné filmy však nemají Velkého Šéfa, který je nádherným pohádkovým záporákem, jenž by se skvěle vyjímal v úloze vládce temného království v nějaké dark fantasy či scifárně o zotročené planetě. Jen ho trochu více nalíčit, skvělé hlášky už v ústech má... Silná *. (09.12.2009)

Napriek tomu, že o podstate dravého kapitalizmu sa vo filme vysloví obrazom i slovom veľa právd, je toto posolstvo strpčené dobou a okolnosťami vzniku. Tento film totiž nevznikol ako rebelské gesto vzdoru voči nespravodlivej spoločnosti, ale ako gesto víťaza - boľševického režimu, ktorý si aj prostredníctvom filmu potreboval kopnúť do nepriateľa, prekrútiť známe fakty a vyjsť zo všetkého ako morálny a ideový víťaz. Niektorí kolegovia tu píšu o filme a ko o skvelej komédii, ktorú netreba brať vážne, mne veľmi do smiechu nebolo, skôr mi to búšenie do ideového odporcu pripadalo odporné. (21.04.2017)