Ip Man: Zrodenie majstra

Na kung-fu řachanici musí být nálada. Číňani totiž ty svoje filmy vedou trošku jiným způsobem, než na co jsem zvyklý. Ty jejich filmy by se trošku dali přirovnat k reklamě na Red Bull a tak jsem do tohodle filmu šel s nejistotou. Překvapením pro mě bylo, že Ip Man je naprosto přirozený a realistický film o tom, v jakých těžkých podmínkách kung-fu za čínsko-japonské války fungovalo. Hrozně hezky se na to koukalo po historické stránce a samotné boje byly opravdu na pomezí geniality. Sice to není emotivně bůhví jak vypjaté, ale zajímavé to zaručeně bylo. (04.01.2013)

Nářez od začátku do konce. Navíc lze-li v případě tohoto snímku slyšet několikanásobné vychvalování akčních scén, které údajně trumfnou i Neovy eskapády z Matrixu, rozhodně tomu jde uvěřit. Už po prvních pěti minutách jsem byl svědkem jednoho z nejlepších čínských soubojů za velmi dlouhou dobu. A film v této tradici naštěstí pokračuje - je to zábavná mlátička a těch 106 minut uteče, ani jsem nevěděl jak. Příběh, který ve většině podobných východních snímcích tohoto typu trochu skřípe, nebo hůře nudí, se také povedl. Nevšímal jsem si žádných hluchých míst nebo nesrovnalostí, takže po dějové stránce taky velká spokojenost... Doporučuji všem, kterým se líbil souboj Nea s agentem Smithem v metru! (08.08.2010)

Ip man je film s výtečnými souboji a hodně slušným příběhem. Potíž je v tom, že místy film působí jednak hrozně kýčovitě a jednak přespříliš vlastenecky, což není nikdy dobré a obzváště ne v případě Číny. Scény, kdy mistr Yip cvičí číňany a kdy ti pak bojují s bandity jsou fakt hodně laciné. Naštěstí je ve filmu Donnie Yen, který je nejen brutální bijec, ale je i nesmírně charismatický. Díky němu lze leckteré nešvary Ip manovi odpustit (03.01.2011)

Nikdy mě nepřestanou udivovat filmy o bojovém umění, po výborném, ale trochu moc americkém snímku Fearless, kde se již tradičně hlavní role zhostil Jet Li, je tento film s Donnie Yenem lahodným překvapením a dalším dílem do sbírky nejlepších filmových počinů za rok 2008. Už od počátku jsem byl velmi zvědavý, jak se Donnie Yen své role ujme a nejen, že jsem po zhlédnutí filmu nebyl zklamán, ba naopak, byl jsem přímo nadšen. Děj je zasazen do období před 2. světovou válkou, kdy Japonsko okupovalo Čínu. Příběh nás zavede na stopu mistra bojového umění Wing Chun do městečka Fo Shan, kde Ip Man žil a jako aristokrat většinu svého času věnoval zdokonalováním svých technik. Přišla však válka a nastala doba japonského teroru. Mistr se musel vzdát svého panství a pracoval dokonce jako chuďas v uhelném dole, aby uživil svou rodinu. Film nám ukazuje Ip Mana jako skromného člověka, který se svým chováním řadí mezi obyčejný lid, na nikoho se nepovyšuje a své bojové schopnosti používá s rozvahou a spíše na obranu. Zde si vybavuji souboj v jeho domě s nafoukaným Jin Shan Zhaem, který jej přišel vyzvat, poté co spráskal všechny mistry ostatních škol ve městě doslova jako psy. Ze začátku sice odmítl, ale nakonec ke střetu stejně došlo, jeho žena ho však varovala, ať doma nic nerozbije. Jeho styl, respektive oponentova neschopnost zapříčinila rozbití vázy a po chvilce přijel jeho syn na vozítku a pronesl: "If you won't attack, all the things in the house will be broken." a zase odjel. Jsou zde tedy i ty vtipné momenty, z počátku se jedná o hravou akci, s příchodem války však postupně přituhuje a film se mění v drama, ve kterém už jde o boj na život a na smrt. Obzvláště, když se na scéně objeví japonský generál, který sice ctí tradice a libuje si v bojovém umění, ale má u sebe despotického zástupce. Mít německou uniformu, hned si řeknete fašista. Choreografie bojových scén je výborná a nejeden souboj si náležitě vychutnáte, např. boj o pytel rýže s deseti protivníky najednou je vynikající. Potěšující je také to, že tento film není jen tupou mlátičkou, ale příběhem o jedné legendě historie, u které se učil i samotný Bruce Lee. Obraz, kamera, střih, pěkná hudba (Kenji Kawai), všechny tyto aspekty jsou prostě na vysoké úrovni. Pro milovníky bojových umění je Ip Man záležitost opravdu lahůdková a i když přišel skromně, odešel ve velkém stylu a zase o něco víc překonal své předchůdce. (9/10) (01.01.2009)