Ip Man: Zrodenie majstra

Kung-fu filmům sice nijak zvlášť (nebo spíše vůbec) neholduji, ale Ip Man si rozhodně zaslouží můj velký obdiv a respekt. Nápadité a svižné zpracování, parádní choreografie a stašně sympatický hlavní hrdina, který je v jádru dobrotivý a přátelský, ale umí to skutečně pekelně rozbalit. Zobrazení japonské okupace dodává jinak poněkud slabému příběhu značnou dávku působivosti a k postavám si divák dokáže vytvořit vztah i přesto, že vedou celkem prapodivné dialogy a neoplývají kdovíjak výraznými emocemi. Film sice více ocení čínské publikum, pro které jsou všechny činy postav otázkou národní hrdosti, ale i nezaujatý divák se zaručeně skvěle pobaví. Mezi čtyřmi a pěti.. (26.04.2013)

Donnie Yen si chtěl nejspíše natočit svého Obávaného bojovníka a v kvalitách se s ním může klidně srovnat. Jet Li je mi sice sympatičtější a po herecké stránce mu Donnie moc nestačí, v souboji by si dal asi Jeta levou zadní. Bitky stylem Wing Tsun tady opravdu hodně bolí, křupne tady nejedna kost a Donnie Yen to tady do soupeřů láduje kulometným tempem. Bitky jsou prostě dechberoucí. Celkově je to velmi dobře napsaný a až na pár slabších míst i výborně zrežírovaný. Funguje to jak poté vážné stránce, tak i těch pár humorných pomrknutí v první půlhodince. V Hong Kong prostě co se týče kungu-fu filmů nemá konkurenci. (23.03.2009)

Scénář: Edmond Wong .. Tak takhle o velkém mistru Yip Man a zároveň o okupaci Číny mohou točit jenom v Hong Kongu. Jako výraznou oslavu tamního bojového umění Wing Chun. Yip Man bude asi velká čínská legenda, protože film o něm rozhodně jako velká pohádka vypadá. Ani mi to nevadilo - pokud budu chtít vidět film o zmíněné válce (která sem prosakuje pouze jako oslavný rámec vzdoru jednotlivce i davu), určitě nebudu sahat po tomto snímku. Pokud ovšem milujete bojové umění, choreograficky excelentně zpracované a nasnímané souboje, neváhejte. (26.01.2009)

Hodne prijemny prekvapeni. O nejakym Ip uciteli Bruce Leeho jsem v zivote neslysel, coz ale nastesti k pochopeni filmu absolutne nevadi. Ten je totiz pribehove znacne jednoduchej a krome neco malo zbytecnejch vtipku to je fajnovy historicky drama se soubojema, ktery nastesti zabiraj vetsi cast filmu. Cimz nechci rict, ze by ty nebojovy pasaze byly spatny nebo nudily, to rozhodne ne, film je totiz moc pekne natocenej a jelikoz se vetsina odehrava za valky, i kdyz se zrovna nebojuje, je porad na co koukat, i kdyz to je fakt misty az moc jednoduchy. Ja to ale beru tak, ze ta vata okolo pripravuje pudu pro jednotlivy souboje, ktery jsou naprosta spicka. Sice je v kazdym sebemensim chvatu slyset svisteni mokryho hadru, ale to muzu klidne prejit, protoze choreografie je absolutne bezchybna a Donnie Yen je ultra borec, kterej vsechny s ledovym klidem rube a je naprosto neporazitelnej, jeho komba jsou spolu s Tonym Jaa asi to nejlepsi, co jsem v poslednich letech videl. Ale zase abych jen nechvalil, Donnie neni buhvijakej herec, takze ma neustale jeden stejnej vyraz, at se deje cokoliv. No a film nezabira celej Ipho zivot, takze byla jen otazka casu, kdy se zacne natacet pokracovani, ktery ale uz podle me tak dobry nebude. Sice s lehce odrenejma usima, ale 5*. (16.04.2010)

Hongkongská akční superstar a znalec řady bojových umění (a údajně fanda MMA;)) Donnie Yen v roli Mistra všech ajťáků, legendárního IP Mana! Mistr promine, ale byla to tragédie českého dabingu, co mě přimělo tropit si u tohoto nesporně silného snímku humor z jeho hrdiny, respektive z české (nebo spíš počeštěné) transkripce jeho jména. Kdyby vám vrtalo hlavou, o jakém "jung čchun" to tam pořád mluví, tak je to starý dobrý styl Wing Tsun (nebo Wing Chun), jen nějakou metodou, kterou nejsem schopný pochopit, foneticky transkribovaný do latinky (ve které text četli dabéři, že). Hlavní poznatek zní: nedělejte tu chybu, že byste se na Ip Mana dívali v televizi - budete mít tu čest s utrpením v podobě důsledného dabování každé věty všech scén (a že jich není málo), kde figuruje tlumočník z čínštiny do japonštiny... takže si všechno vyslechnete dvakrát, ehm... Navíc ač se "naši" činí jak chtějí, asijský styl mluvy je od českého na hony vzdálený. A samozřejmě nejen styl mluvy - měl jsem celkem problém se stavbou filmu a jeho výrazovými prostředky. Ono je to totiž v kostce vzato celé jedno velké klišé, v němž ale postavy reagují o hodně teatrálněji než by tomu bylo normálně. To je dáno hávem legendárnosti, do kterého je Mistr Ip po právu zahalen, a taky tím, že film se koncentruje převážně na období japonské okupace Číny, což je obdoba našeho srpna 1968, až na to, že ona japonská invaze byla daleko brutálnější. Tyhle všechny věci podbarvuje hudba Kenjiho Kawaie (znáte z Ghost In The Shell), která ale také plně respektuje legendárnost událostí, které zachycuje (a z nichž se drtivá většina nestala vůbec nebo se udála o dost jinak). Proto duely mistrů boje beze zbraní mají podkres jako monumentální bitevní scény, což mě dost rušilo. A to je problém, protože hlavní devizou filmu jsou (nečekaně;)) bojové scény, u nichž páchal choreografii taktéž téměř legendární Sammo Hung. Tedy ne že by se herci nesnažili, ale zkrátka a dobře je to už moc specificky asijský tyjátr plný mávání rukama a koulení očima. Přijde mi to strašlivě rozhárané a stylově neuspořádané (nepochybuju, že je to tak záměrně, a že je to jen můj dojem, který asijské publikum nesdílí), ale na druhou stranu díky hercům emoce skutečně pracují a souboje jsou opravdu vynikající. Jenom nechápu, proč při takovém materiálu musí všechno kazit občasným wire-fu. Všechno tohle mi ve výsledku dává možná trochu nespravedlivých 70% - ale věřte, že se na to znova nejspíš už nikdy dívat nebudu. (20.06.2014)