Oddělené světy

Znepokojový, emotivní a skoro až dojemný náhled do světa sekty (nic jiného než sekta Jehovisti nejsou), o které v našem prostředí máme jenom kusé inforamce. Mimořádně reálný příběh o tom, jaké překážky musí mladý člověk překonávat, pakliže je součástí nepřejícího a demagogického prostředí. Hlavní hrdinka, která se musí rozhodnout buď pro svou rodinu, dosavadní způsob života a víru nebo pro mladíka, kterého miluje, to skutečně nemá jednoduché a vám nezbývá než jí fandit, aby našla způsob jak být spokojená. (17.05.2011)

Víra v něco (nemusí to být hned bůh, klidně osud, či jen nějaké to neurčité mystično) je v určitých momentech i prospěšná. Například při nemoci, válkách, neštěstí atd. Člověk má v těch těžkých chvílích potřebu se obrátit pro pomoc někam jinam než k druhému člověku a to já plně chápu. Snímek nám ukazuje, jak víra je nepraktická v osobním a každodenním životě. Zvlášť specifická víra, která tě v plno každodenních činnostech omezuje. Bohužel, já celému tomuto dílu nemohl přijít jak na chuť, tak skoro ani na jméno. Žádné pocity, krom pocitu rozhořčení z neustálých změn názorů hlavní postavy, ve mě celý průběh filmu nevyvolal. Také osoba hlavní aktérky mi přišla nesympatická až skoro arogantní. Spíše nedoporučuji, možná jen jako odstrašující případ pro někoho kdo by chtěl začít koketovat se sektami. (16.03.2018)

Takový komorní, svým vyzněním až televizní film, který ve svém lpění na detailech a soustředěním se jen na několik jednotlivých osudů dobře vystihuje celkový zrůdný model fungování mechanismu sektářského života a ostrakizování z něj. K Svědkům Jehovovým přistupují tvůrci navíc až překvapivě civilně a zbytečně je nedémonizují, jejich postavy zůstaly stále obyčejnými lidmi a nevyzněly jako monstra, což je velký klad snímku. Ač mám k této sektě/církvi ambivalentní vztah, v podstatě je jen jednou z mnoha několika desítek, možná stovek jí podobných, na příkladu fungování Svědků Jehovových v kontextu tohoto rodinného dramatu je dobře patrné, jak zhoubný vliv má na jedince i na strukturu jeho rodiny ortodoxní praktikování víry a obecně vlastně čehokoliv v lidském životě... (10.10.2011)

Nie som si istý, či som potreboval vidieť film o problémoch ľudí, s ktorými nechcem a nebudem mať nič spoločné. A nemyslím tým iba Jehovistov, pretože tí sú iba špičkou ľadovca, voči ktorým sa ostatní veriaci vymedzujú (asi preto, aby si pripadali lepší). Je pravdepodobné, že každé náboženstvo veriacim viac berie, než im dáva. Inak by asi nemohlo fungovať. Takže pozitívami filmu bolo, že sa v ňom nevraždilo, nesúložilo bez zatmievačky, nefuckovalo do bezvedomia a telefonáty nekončili uistením, že toho na druhej strane drôtu milujeme. (11.11.2009)

Dlouho jsem na tenhle film čekal, až si na něj udělám čas. Vždyť koho by nezajímal život lidí, kteří jsou součástí sekty Svědků Jehovových. Sám se přiznám, že jsem s nima setkání měl. To jsem si to takhle štrádoval ulicí, šťastnej, že mám jednu ze zkoušek za sebou. Když se v tu ránu předemnou objevila ženská s postiženou holkou. Byl jsem u zvláštní školy, tak jsem si myslel, že chtěj podpořit. Přišli ke mně, chtěli mi povídat a já jim na to, že mi nic řikat nemusí, že je rád podpořím, a jelikož jsem měl dobrou náladu, dal jsem jim celou dvacetikorunu. Ženská ze mě byla nadšená, hrozně mi děkovala a tak mi za to dala nějaký brožury. S dobrým pocitem jsem se rozloučil a odešel. Otevřel brožuru a co neviděl. To, co bůh Jehova rozhodně vidět mohl. Nádherně malované obrázky o tom jak je Jehova jedinečný. Dokonce to byla solidní drasťárna. Obrázky obsahovaly mrtvý kytky, mrtvý zvířata i mrtvý lidi s tím, že bůh Jehova na světě zabíjí jen zlé kytky, zvířata a lidi...Tím pádem mezi námi zůstanou jen hodné kytky, hodná zvířata, hodní lidé a všichni se budeme mít rádi. To všechno tenhle film ukazuje. Je to ale solidní zloba, když si uvědomím, kolik jich na tom poli při ordování bylo a hlavně je průser, když si uvědomim jak velký rodinný vazby mezi sebou maj. Film skončil tak, jak musel. Na jednu stranu dobře na druhou špatně, i když špatně...jak se to vezme. Tenhle film mi hlavně ukázal, co jsem vědět chtěl. Omezování před okolním světem...snaha o vtáhnutí do světa, který nezná konce...Vlastně zná...až příjde sám Armageddon. Jehovosti...už aby Vás ten trapnej vesmírnej koráb odnesl třeba do prdele. Když se něco stane, tak se to stane. Chci vidět, jak Vás vaši vůdci ochrání. Pravda ale, že v Dánsku to asi žije víc jak tdy v Česku...ale to se můžu mýlit. Bůhví. Je to ale hnus, co na to víc říct. (17.02.2010)