Oddělené světy

Dánská režie se nám snaží uvědoměle ukázat lidské předsudky vůči jinému vyznání, odlišnému životu atd. Pěkná ukázka toho, jak jsou Jehovisté dementní a vlezlý a my je na druhou stranu nechceme pochopit. Vlastně ani nevím, k jaké straně se film přiklání. Znát postoj režiséra, mohla být tahle hádanka vyřešena. Takhle je to fifty fifty a asi to tak má být, jednoduše jen ukázat úskalí světa svědků Jehovových. To se povedlo, ale zajímá mě to úplně stejně, jako když mi nějaký to jejich jelito zabouchá na dveře. Stejnej nesmysl by se mohl natočit o každý organizaci a sektě. Norsko má ale potřebu světu ukázat situaci Jehovistů. Jako zarputilý ateista, pohrdající veškerou vírou a všemi náboženskými organizacemi jsem se snažil o nezaujatý postoj, ale tady je všechna snaha marná. Nuda k uzoufání, nesmyslný bláboly, nesympatičtí herci (až na Rosalinde Mynster - ta se opravdu snažila). Film je podle skutečného příběhu a mladým lidem v rodinách Jehovistů možná pomůže v jejich situacích a rozhodováních, pro ty ostatní je k ničemu. Pokud ale patříte mezi ty, kteří těmhle pošukům otvírají dveře rádi, a snad dokonce s nimi řešíte jejich apokalyptické vize a listujete v jejich kýčovitých knížečkách, pak se na film 100% podívejte. Pro vás dávám 100% a doufám, že vám film otevře oči. Pro ty, kteří jako já těmito lidmi víceméně pohrdají, bych doporučil pustit si úplně něco jiného. Hodnotím 15%, které patří pouze Rosalinde Mynsterové. (06.03.2012)

Vyklopkávajúcich Jehovistov už zažil určite každý a kto nie, tak v blízkej dobe určite zažije. Ja ich väčšinou vyprevadím slovami: "Ak budem mať pocit, že vás potrebujem, nájdem si vás sám." Kvality filmu sú nespochybniteľné a radosť prinesie hlavne nestrannému divákovi, ale určite nie Jehovistom samotným. Film rozpráva príbeh o zarytej Jehovistke i jej "šialenej rodine", ktorá po zamilovaní sa do normálneho chlapca z ulice zistí, o čo všetko ju jej viera pripravuje. Hodnoverné dialógy, zaujímavá téma a hlavne iskrenie medzi rodinou a "osvietenou" dcérou, je tým najzaujimavejším. Niečo málo o Jehovistoch vie každý z nás. Čo môžu, čo nemôžu, ale zistiť niečo viac, ma prinútil až tento film, čo môžte pokojne brať ako pochvalu dánskym filmárom. 80%. (04.12.2011)

Nesmírně děkuji a jsem vděčná České televizi, že nám ve Filmovém klubu zprostředkovává ty krystalicky čisté, opravdové, a komerčně neobroušené klenoty evropské tvorby. A proto bych i ráda, aby zvláště u severských snímků, prosím ponechávala původní znění s titulky:) Velká škoda, v tomto případě zrovna dánského jazyka, který sotva dokáže filmu dodat ten správný "chladivý" pocit a celkový dojem, když se na něj "naháže" náš dabing. Příběh je nenásilně, civilně, skromně a přitom velmi účinně divákovi předkládán, aniž by tak činil nějakou šokující formou, vytvářel z filmu drsné a mrazivé drama. Nepoukazuje na to velké "zlo" ani nesmyslnost či zaslepenost tohoto vyznání. Což jsem myslela, že tomu tak bude. Hezky a mému dojmu velmi blízko to vyjádřil ve svém komentáři Radek99. Velmi sympatická ústřední dvojice mladého páru vede příjemně celý snímek. A nemůžu si pomoci, ale Johan Philip Asbæk mi připomíná Ewana McGregora. Ještě někomu?:) (10.10.2011)

A další dánský film, který se mi nelíbil. Řekl bych, že je to pohled na Svědky Jehovovy (kteří mimochodem v ČR nejsou oficiálně považování za sektu) pod zorným úhlem současné relativistické liberální společnosti. Jako by byly jen dvě možnosti, buď oddanost sektě nebo hedonismus okolní novopohanské většiny, zastávající heslo: "Dělej si, co chceš, co cítíš, co je příjemné atd." Rozhodně si nemyslím, že se jedná o kvalitní film. Místy až primitivně polopaticky ukázané principy Svědků Jehovových, většina postav naprosto bez hlubších charakteristik, přičemž scénář se hlavně soustředil na ukázání, jak jsou krutá oddělení osob v rámci rodiny. Idealizuje však zároveň okolní svět (neboť, jak víme - co např. dnes páchá nevěra a obrovská rozvodovost). Stejně tak by se dalo natočit drama např. na téma nedodržení věrnosti, zdrženlivosti u tzv. "normálních". lidí ---Navíc, vůbec mi nepřipadlo pravděpodobné, že by ten mládenec vzhledu recidivisty (pouze s egoistickými zásadami) měl zájem o trvalý vztah a je otázka, jak dlouho by tento pár byl spolu, ale to už je jen spekulace. (21.05.2012)

Téma vášně a trpělivosti v setkání víry s nevírou již stálo u zrodu zpracování vícera děl. Je právě TO, o čem jsem přesvědčen to jediné a pravé? Nebo mi z úzce vymezeného úhlu pohledu na svět něco podstatného uniká. Mladá dívka, jejíž víru testuje setkání s první láskou nakonec odsouvá zčásti zkostnatělá dogmata (přejatá výchovou) a vydává se svou vlastní cestou. Něčí pravda nemusí být nutně poplatná jinému, striktně a trojjedině. Film přichází s mnohaúrovňovou možností k zamyšlení… otázka hodnot, lásky k Bohu versus lásky k dítěti, témata identity, identifikace, introjektů, osobní svobody, bezmocnosti… vlastně volby, nejsou vynechána. (11.10.2011)