Tri sezóny v pekle

Poněkud zklamaný. Je to sice lepší průměr, nic světoborného to však není; rozhodně jsem si sliboval víc, když se hovořilo o českém filmu roku... Hlavní duo je od prvního pohledu nesympatické.Dvojice Hádek - Gruszka se staví proti jakýmkoli zavedeným hodnotám a prachsprostě parazituje na společnosti. Dobovost i kostýmy jsou na velmi dobré úrovni, hudební motiv se neustále opakuje a stává se otravným. Děj přílišnou hloubkou neoplývá, jde spíše o navození nálady let ´47 až ´49. Z herců nikdo zvlášť nevyniká, snad krom ústřední dvojice... 70% (10.12.2009)

Jak básníkovi chutnal život a jak básník přišel o iluze. Prostě básník z jakého by Dušan Klein radost asi neměl. Pozér Bondy by z výsledku sice asi radost měl (ale stejně by to vyjádřil jak zmínil Tetsuo), ale to se již nikdo nedozví. Ovšem čert to vem, protože co je nejpodstatnější - JÁ mám z výsledku radost. A to tak, že velkou. Akorát jí v plném pětihvězdičkovém rozletu přibržďuje střední pasáž, kde se to zbytečně táhne a vlastně se ani nic moc neuděje a Hádek, který sice hraje fantasticky, ale sedmnáctiletého mladíka mu uvěřit nelze. (29.11.2009)

Už ne, už nemůžu. Jsem přehlcen, zadušen, už nedokážu objektivně posuzovat české filmy s tématikou války nebo minulého režimu. To máme Pouta tuhle, Kawasakiho růži támhle, Habermannův mlýn tady, Osmdesát dopisů vedle, valí se na nás Lidice, v některých kinech se stále drží Občanský průkaz, no a ke všemu nacpou do televize 3 sezóny v pekle... Cožpak český tvůrce neumí zplodit něco jiného než připomínací historickou melancholii nebo srágoroidní komerční slátaninu? Berete mi sílu v pátrání po výjimkách... Pozor, já netvrdím, že jsou všechny ty filmy špatné. Jak se tak dívám, zaplať kdokoli jsem si vzpomněl zrovna na ty zdařilejší či vážně dobré, ale už od malička mi babička říkávala "všeho s mírou". 3 sezóny v pekle bohužel moji míru překročily, jinak by se možná vyšplhaly na hvězdy tři. To by však nic neměnilo na tom, že se jedná o čistý průměr. A hlavně a především; o nic nového!!! (27.05.2011)

Nezávislost, bisexualita, chlast, fet, básně. Miluju básníky! Jsou to osoby, který pohlížejí na svět skrze vlastní rýmy, jsou to nepochopené bytosti, jejichž lyrická aura září v dáli, jsou nepopsatelní. Je vůbec v lidských možnostech vykonstruovat film o těchto lidech, aniž by byl tupou knihou beze slov? Tomáš Mašín to vzal z pohledu básníka. Ze svého úhlu pohledu. Egona Bondyho zprovoznil pomocí extravagance a umu nepoznanému. Světu navzdory. Přiznám se, že ač na mě film po projekci nenechal stopu vytesanou, jsem přesvědčen, že jeho chvíle přijde. A že bude stejně nezapomenutelná jako Bondyho básně, jako výkon Kryštofa Hádka. Děkuju, Honzíku, chci to ještě jednou ;) (19.12.2009)

Ivan Heinz je na začátku takový zábavně nesympatický sráč, opojený vlastní velikostí a schopnostmi (které ovšem neexistují) a plny velkých ideálů. Chce být velkým marxistou a surrealistou a největším žijícím básníkem a zatím je pouze tím, o čem tak rád píše. Hovnem. A jeho poněkud natvrdlá revolta proti společnosti se projevuje tak, že občas někomu "ulpí na botě"... Hned od prvních minut jsem ho měl rád. Na tomhle filmu mě štvaly jen podivné hrátky s kamerou, kdy se některé záběry rozostří či okraje rozmažou (chápu to jako snahu odlišit představy postavy od reality, ale u některých jsem si nevšiml, že by to mělo nějaký důvod), nesedící postsynchrony a ztráta tempa někde kolem třetí čtvrtiny, i když je možné, že šlo o úmysl autora, aby se v tu chvíli divák aspoň trochu cítil jako filmové postavy. Co naopak extrémně potěšilo byla ta nádherná dekadentní atmosféra, jež bohužel vývojem v ději mizela. Jeden z nejlepších českých porevolučních filmů, co jsem viděl... Což není tak těžké :) (27.01.2010)