Tri sezóny v pekle

Forma je lepší než vlastní obsah, reklamní minulost je na režisérovi znát, výborná práce s osvětlením a barvami (na ty si já potrpím :-) ). Dějově nevyvážené, začíná to hodně roztříštěně a dlouho tápe jaké dějové linie se to vlastně chytne dál, hlavní herec je mi nevím proč prostě nesympatický ale nakonec jsem ho skousl. Pár vtipných momentů (Martin Huba: "Heinz" ... a chvíle ticha :-) ). K těm třem hvězdičkám se ale nakonec přikloním, né teda kvůli hlavní představitelce nýbrž kvůli pár hodně povedeným scénám, které ale čerpají spíše z režisérovy tvůrčí minulosti než z invence pro tvorbu filmu takovéhoto charakteru. (20.12.2009)

Jít si svojí cestou. Ta v závěru filmu vyřčená premisa metaforicky spojuje režiséra Tomáše Mašína s hlavní postavou jeho tak osobitého celovečerního debutu. Který jiný režisér by se rozhodl jít podobně pokornou cestu a nejdříve si osahat řemeslo a vysloužit si ostruhy v reklamním průmyslu a ve videoklipové branži, doslova ovládnout tato trochu přehlížené audiovizuální odvětví a komerčně z něho vytěžit dostatek prostředků na financování svého celovečerního debutu, čímž se stává téměř naprosto nezávislým, stejně jako hrdina jeho filmu? Ona nezávislost má sice také své hranice, ale i přesto je to cesta ojedinělá. Stejně jako rozhodnutí věnovat se osudu dnes zcela přehlíženému fenoménu levicové inteligence přiklánějící se k marxismu, stojící však stranou komunistické strany a jejího režimu. Hlavní postava zjevně inspirovaná postavou Zbyňka Fišera alias Egona Bondyho je skutečně ryzí individuál a jeho filmové osudy se mohou jevit jako symbolické, mají však reálný základ. Coby největší klad Mašínova filmu lze hodnotit onu zvláštní dobovou atmosféru a vizuální stránku filmu, ideové vyznění je trochu sporné, protože Mašín zjevně chce zůstat na bázi filmového tvaru konformní, byť točí o pravé esenci nonkonformismu. Stejný problém ale mají např. snímky o markýzi de Sade atd., do jaké míry mají být zvolené výrazové prostředky kontroverzní v souladu s kontroverzí reálného předobrazu. Jistě by bylo zajímavé vidět šířeji uchopený námět reflektující nejen spíše symbolický příběh o výrazném jedinci snažícím se koexistovat v prostoru ovládaném totalitním režimem, ale třeba o celé generaci levicově zaměřených intelektuálů stojících mimo komunistickou stranu, či třeba o osudech českých surrealistů kolem surrealistické skupiny (Karel Hynek, Zbyněk Havlíček, Vratislav Effenbergr, Karel Teige atd.) či českých trockistů (Záviš Kalandra, Ivan Vodseďálek), to nám snad někdy nabídne jiný podobně ambiciozní projekt. O Egonu Bondym vlastně ani nemusíte jako divák nic vědět, ale přesto si vás získá charismatický Kryštof Hádek ve své zřejmě životní roli. Je zajímavé sledovat jeho umělecký růst a ten fakt, že dnes již utáhne i takovouto velkou porci charakterního herectví. 3 sezóny v pekle jsou prostě v kontextu české polistopadové kinematografie jiný film. A jak je vidět, je velmi důležité Jít si svojí cestou. (28.04.2011)

Hovno rozběh, hovno postsynchrony, hovno příběh, hovno sex i hovno krev, hovno odvaha a hovno česká povaha. Hovno umění? 3 sezóny jsou nekonfliktní a bez konfliktu. Po většinu času. Teprve v poslední třetině se skrze všechny ty samoúčelné provokace a letmé náhledy do života poválečných umělců začne prodírat jakási zápletka. Dramatická v neošizeném smyslu onoho slova je nanejvýš sekvence „poslíček pohřebního ústavu“. Navzdory promyšlené práci s kamerou a barevností záběrů (výborně je vizualizovaná Janina ztracenost v temnotě) by ale mnoho podobných scén vyznělo bez hudby do ztracena. Pěkný zevnějšek prozrazuje schopného reklamního režiséra. Minimální důraz kladený na obsah taky. Práce s psychologií postav žádná. Z Hádkových činů a výroků jsem, v rozporu s tím, co se nám film snaží sdělit, cítil pozérství, neupřímnost. Z filmu vlastně taky. Jakoby snaha vyhovět všem koprodukujícím zemím (a nejlépe celé Evropské unii) tvůrcům znemožňovala vyřknout něco na plnou hubu. Hovno hovno. 65% Zajímavé komentáře: Marigold, triatlet, Botič, fuckme (03.12.2009)

Humbuk kolem nepochopitelně přeceňovaného „Protektora“, jakož i českého lva pro naši neafektovanější herečku jsem dodnes nerozdýchala. Slovenské drama „Pokoj v duši“ Vladimíra Balka a technicky precizní, esteticky krásný film výtvarníka Tomáše Mašína, byly pro mne nejzajímavější domácí filmy roku 2009. Velké plátno ten dojem samozřejmě umocnilo, ale krom herců a výpravy cením především skutečnost, že „3 sezóny v pekle“ se vracejí k tragickým únorovým událostem českých dějin, které filmaři jinak celkem opomíjejí. (18.03.2012)