Temnota dětské duše

Nemám rád anglické filmy. Nepáčia sa mi anglické horrory. Zopár som ich už videl a z prevažnej väčšiny to bola len nuda a strata času. Takže do titulu "Temnota detskej duše" (In a Dark Place), ktorý bol natočený v anglicko-luxemburgskej koprodukcii som sa veru moc nehrnul. Pustil som si ho viacmenej z donútenia. Mal to byť vraj vynikajúci ducharský horror plný napätia a ponurej atmosféry. Nič také mi však nebolo dopriaté. Zahliadol som len zmätený príbeh mladej, traumatizovanej Anny, ktorá sa zamestná ako opatrovateľka dvoch podivných detí. Nuda od začiatku až do konca. * (29.12.2019)

Normálně mi nedělá problém komentovat film bezprostředně po jeho shlédnutí, ale u tohohle to problém byl a pořád (už je to asi 5 dní) ještě je. Temnota dětské duše je, pro mě zcela překvapivě, totiž jeden z těch filmů, který pokračuje i poté, co ho dokoukáte, vězí vám v hlavě a ovlivňuje vaše myšlenky, nutí vás rozebírat to co jste viděli dál a dál a nutí vás snažit se dopátrat se alespoň nějakého závěru ohledně toho, co jste to vlastně viděli. Pro mě tento film byl skoro rána z čistého nebe. Pravda, je to jako by si scénárista a režisér otevřeli kuchařku duchařských (?) hororů a podle těch nejvyzkoušenějších a nejzaručenějších receptů (podle nichž nemůžete nic zkazit), natočili sice ne originální, ale chutný psychologickoduchařský chod. Ale!!!!! Přes všechnu neoriginálnost a komornost pokrmu, ho dokázali přikořenit něčím, co zanechává dlouhý chuťový ocas. A to je něco, co mám na filmech hodně rád, když s vámi tráví nějaký čas i poté, co vyjdete z kina, nebo vytáhnete DVD z přístroje. Bezprostředně po shlédnutí filmu a i hlavně díky náhlému, nečekanému a na první pohled nic nenaznačujícímu a nevysvětlujícímu konci (film jako prostě najednou skončí, jako když zmáčknete vypínač a v místnosti se najednou, v nečekanou dobu) zhasne, jsem lavíroval na nějakých 50%. Jenže druhý den ráno jsem šel vyvenčit psa a zjistil jsem, že ten film nemůžu pustit z hlavy a tak jsem tomu dal volný průchod, strávil s ním celé venčení a dobral jsem se k tomu, že jednak ten konec má svůj smysl, ale najednou mi dává smysl i celý film. Takže, v mých očíh ten film zraje jako víno, čím delší doba uplývá od okamžiku, kdy jsem ho viděl, tím více v mých očích stoupá na hodnocení. A nejen kvůli dobře odvyprávěnému příběhu, ale také kvůli Leelee (konečně nějaká dobře stavěná, neokázale hezká herečka s neuvěřitelně uhrančivýma očima), Taře Fitzgerald a zajímavé hudbě. Možná si budete klepat na čelo, ale jdu do 4*. Tu pátou nedávám jen z jakéhosi záchvatu objektivnosti. (13.08.2010)

Zmatený pokus o psychologický horor, který ani neděsí, jelikož vždy když k tomu má blízko tak jde spíše o směšný okamžik a trefu vedle. Leelee je zde jen odleskem dřívější Johanky z Arku a Tara Fitzgerald se "přeorientovala" na zcela jiný typ, než jsme mohli spatřit v Tmavomoderém světě a také získala zcela jiné choutky. A věčně rozhalená ňadra hlavní představitelky jsou těžký kalibr. Člověka je pak dětí až líto, pak je ta temnota v jejich duši docela jasná, když musí žít s takovou dvojkou. Závěrečná pointa je buď úplně blbá, nebo se pro mě její "genialita" ztratila někde v podivném chování postav. Alespoň, že prostředí má nějakou atmosféru a děti se chovají v rámci možností docela přirozeně skoro jako dle Plívové-Šimkové metody. (30.05.2009)

Temnota dětské duše je režisérsky nezvládnutý horor o temných místech mysli. I když je po celou dobu filmu vidět, že určitá snaha o vybočení s průměru tu je, nezkušenost režiséra vše strhává a ruší. Na filmu šlo vidět, že rozpočet nebyl zrovna obřích rozměrů, což nemusí být vždy na škodu. Herci jsou mizerní, pouze dětská dvojice odvádí alespoň standartní výkon. Nic moc tedy... (23.05.2009)

twinpeaks vraví, že na druhý deň na neho prišlo akési "uvedomenie" a on zrazu s "waaaau" efektom pochopil ten divný priebeh filmu a ešte divnejší koniec. No... asi som tupec, ale na mňa žiadne uvedomenie neprišlo ani po dni, ani po týždni, ani po roku :) tak dám hviezdičku za film ako taký a ďalšiu za faaakt dosť dobrú Leelee... (24.01.2013)