Vojna bohov

Předem bych chtěl říct, že jako jeden z mála nepovažuju 300: Bitvu u Thermopyl za oslavu fašismu, ale naopak ji vnímám jako sofistikovanou a jemnou satiru fašistické propagandy. Ostatně, že jsou obvinění vznášená vůči Snyderovu filmu nespravedlivá, si například myslí i Slavoj Žižek. O roli stylistických prvků, o nichž se v závěru textu zmiňuje i slovinský filosof, a které často zcela dekontextualizují jednotlivé obrazy, se tady příliš rozepisovat nebudu (snad jinde) - při porovnání obou filmů (300 a Války Bohů) je ale z mého pohledu užitečné dívat se na 300 jako na značně zkreslenou, subjektivizovanou verzi určité konkrétní historické události. Jednoduše řečeno, místo toho, aby se tu vytvářela iluze nějaké uvěřitelné rekonstrukce dějin, kde by vše odpovídalo zjištěním historiků, se tu přiznaně pracuje s nepřesnostmi a fantastickými motivy, které zde ale mají svůj význam - odhalují pravou tvář propagandy. Singh chtěl podle svých slov původně koncipovat Válku Bohů trochu jinak a zasadit ji mimo rámec antické mytologie a natočit nějaký post-apokalyptický film, ale producenti mu to zatrhli s tím, že lidi se dnes prý rádi dívají na řecké bohy a kdesi cosi. Tímhle kompromisem tu ale dost možná nechtěně vzniklo něco docela pozoruhodného, kdy sice většina diváků bude opět Singhovi spílat za mytologické přešlapy a nepřesnosti, ale přitom se tu podle mě dost originálně ukazuje proces vzniku bájí a pověstí, a jak odtržené od reality můžou být. Úplně nejvýstižněji to můžeme ilustrovat na souboji Thesea s Minotaurem, který je ve skutečnosti jenom svalovcem s maskou býka. Dokážeme si pak představit, jak tahle šarvátka poté prošla lidovou slovesností, kdy každý z vypravěčů přidal něco svého, nebo událost zařadil do úplně jiného kontextu a pak z ní vzniklo to, co my známe třeba od Petišky. Film si tohle zkreslení uvědomuje, protože na konci vidíme všechny ty ikonické momenty předchozího příběhu jako do kamenného sloupu vyryté výjevy, kde už právě k takové mytizaci dochází - minotaurus tu už skutečně vypadá jako fantastické monstrum, ne jako trochu přerostlý voják. Další jsou samozřejmě ti nezvykle zranitelní bohové, jejichž bitka s titány je tady mimochodem naprosto dokonale choreograficky zvládnutá a v 3D vypadá skvěle. A možná vůbec nejvýstižněji se dá rozdíl mezi oběma filmy ukázat na tom, jak přistupují k Nesmrtelným/Immortals. Zatímco ve 300 je to obávaná speciální jednotka Peršanů, která je dehumanizujícím způsobem vykreslená jako hromada příšer, ve Válce Bohů jsou Nesmrtelnými ti, kteří se svými činy stanou součástí legend. Snyderovi jde víc o tu výslednou podobu mýtu, zatímco Singh se snaží spekulovat nad tím, co se asi stalo, než se událost takovým mýtem stala. Jo a Rourke je nejvíc badass záporák za hodně dlouhou dobu, bezkonkurenčně jeho nejlepší role od Wrestlera. (25.11.2011)

Nezaujalo mě to tak jako 300, dokonce i Souboj titánů mě bavil víc. Sice to bylo místy velmi efektní, což se mi líbilo, ale příběh mě příliš nedostal. Navíc se mi nelíbí tady to pohrávání si s řeckými bájemi, kdy se vezmou nějaké postavy a je s nima zacházeno, jak se autorům zlíbí. Já bych radši ocenil filmy podle toho, co je skutěčně psáno... 65% (26.01.2012)

Čekal se slabší plagiát Třístovky, je to slabší plagiát Třístovky. Není to vyložený průser, pouze filmařská prohra pro jindy neskutečně nápaditého Tarsema Singha, který zde rezignoval z pozice vizionáře na post kopírky. Nic proti tomu, ale Snyder je přeci jen jeden a především v tempu, úzkém záběrování (skutečná velkolepost tomuhle chybí) a nezajímavosti postav je to na Válce Bohů hrozně vidět. Freidu Pinto bych si ale rád vzal domů. A připravil ji o vidiny… (14.11.2011)

Tarsem Singh je skvělý vypravěč svého fantastického světa. Po dlouhé době tak mám tu čest sledovat režiséra, který do svých filmů dává hodně ze sebe a pokaždé mě minimálně jejich obrazová stránka dokáže bez problémů sejmout. Mrzelo mě ale, že u Války Bohů, které kulisy měla bravurní, mě nebavil samotný příběh. Byl neuvěřitelně nepřehledný a s herci se nedalo nějak sťuknout, aby si na ně člověk zvykl a mohl s nimi směřovat do závěru filmu společně. Byla to škoda, protože vizuální stránka byla naprosto dokonalá. Takovou jsem hodně dlouho neviděl. (26.03.2012)

Silně nedoceněný epos, kterému se nemůže rovnat Trója, 300 ani Souboj Titánů (2010) dohromady. Hraní si s mýty už dlouho nepůsobilo tak osvěžujícím dojmem, a když se k tomu připočte ještě jistá Singhova geometrická přesnost a důraz na vizuální stránku máme tu jedno z nejpříjemnějších podzimních překvapení. K čertu s tím, že ten patetismus až nebezpečně často přebírá otěže a žene děj nemilosrdně kupředu a s výtkou, že je Theseus spíše prototypem pasivního hrdiny, který je popostrkován jako hadrový panák k finálnímu střetu s jeho Nemesis Hyperionem. (15.01.2012)