Lietam v tom

Kdo čeká další geniální počin typu "Děkujeme, že kouříte" nebo "Juno", musí být zklamán. Je to přesně takhle: (Pozor spoiler) Obstarožní fešák, který díky své práci soutěží o titul "Jsem furt v prdeli", je chudáček maličký. Nemá pořádný byteček, žádné kamarádíčky, jedinou sestřičku zná jen z emailíčků, pohybuje se v luxusní šedi leteckých prvních tříd a neosobních Hilton hotelů, ale myslí si, že "tak je to spravne a tak to ma byť" a nic víc nepotřebuje! Jednoho krásného dne potká v letištním baru paní, která vypadá, že je jeho ženský klon. Mají spolu styk, pak další a ještě jeden, až se nám chudáček maličký zamiluje! Vystopuje paniččinu adresu, ozlomvaz jí běží vylít srdíčko, zazvoní u dveří a to by jste po pěti vteřinách neuhádli!!!: Panička má dva fakany a úžasného manžela. Střih a hrdina odchází šedivým letištním terminálem vstříc svému osudu chudáčka maličkého. A mezi těmito mantinely - bla bla bla, klišé, klišé, klišé, jediný vtip, blá, blá, klišé, klišé konec. Nicméně Clooney je feshak a charismatický, tak dvě hvězdy. (08.01.2010)

Každý má svou "slabinu" a nikdo není bezemoční a nedotknutelný. Na otázku jestli měl George Clooney špatně zvolený životní styl samotáře, nebo udělal chybu že porušil svůj kodex a pustil si někoho k tělu si každý může odpovědět sám. Mě se k tělu pomalu, ale jistě dostal ten film, až natolik, že jsem s hloubavým zaujetím a pohledem do prázdna doposlouchal celou smutnou písničku v závěrečných titulcích. (08.02.2010)

Také jste jednou chtěli sbalit stereotypní byt v kterém žijete, fotky u kterých nostalgicky vzpomínáte, rodinou s kterou se hádáte, práci či školu pro vás nadmíru iritující a rádoby pokulhávající vztah do batohu z jarní výprodeje v Tescu, polít jej litrem benzínu, zapálit a odletět hodně daleko od toho všeho? Pokud zní odpověď ano, tak se před ohnivým rituálem proměny ještě koukněte na Reitmanův nový počin. Možná změníte názor, třeba i kompletně úhel pohledu na existenci jako takovou. Lítám v tom vám přinese v neokoukaném balení mnoho užitečných faktů do života. Zjištěním, že za deset milionů mil dostane Boeing vaše jméno počínaje, přes důkaz o hereckých schopnostech Anny Kendrick mimo Twilight pokračujíc a konče utvrzením v tom nejzákladnějším pravidlu: Každý potřebujeme na cestě životem svého kopilota. (28.01.2010)

Nejdřív jsem si myslel, že je to povrchnější než Reitmanova tabáková óda. Pak jsem si myslel, že je to nudnější než epopej uhláškováné těhotné teenagerky. Jenže pak jsem si uvědomil, že povrchnost byla jen maskovaným štítem, který mi měl znemožnit uvědomění, že i já táhnu svůj batoh. A že tahle jednoduchá, až spielbergovská fráze, skvěle funguje i bez filozofického chrapláku George Clooneyho, úmyslně husičkovské Anny Kendrick i životem protřelé Very Farmigy. Lítám v tom je jen nažehlenou a vycizelovanou demonstrací pravidel, které skrytě ovládají životy většiny lidí. Právě jejich "nabílednost" by snad někoho mohla svést k pocitu, že Reitman trivializuje a hraje na oscarovou jistotu. Ale ono to opravdu není o jemném jazzíku, záběru na plovoucí oblaka a pár hláškách o elitním klubu sběratelů kreditek. Otevřete svou mysl, otevřete svůj batoh, a tenhle film rázem začne vypadat jinak. A pokud to cynikové nazvou lacinou spielbergovinou, tak ať si... myslím, že s takovou pochvalou Jason snad ani nepočítal. (09.02.2010)

Tvrdí se, že divák kouká na film, protože chce utéct od reality. Chce vidět tuny mrtvol, neuvěřitelných scén a scén, které by se jim nezdáli ani ve snu, aby si potom měli o čem snít. Nechápu teda, proč mě vždycky nejvíc zaujmou filmy tiché, mírumilovné a plné lidskosti, která ve filmu v současnosti neskutečně chybí. Každopádně George Clooney si umí vybrat a podruhé za sebou mi ukázal, že jeho postavy dokážou zahrát přesně tak, jako kdybych s ním seděl v hospodě a naprosto přirozeně s ním řešil baby, fotbal a popíjel nefiltrovanou jedenáctku, která nesmí k samotné dokonalosti chybět. Lítám v tom je totiž neuvěřitelně hezký a přirozený film, který se nechá volně plynout, aby nám nakonec ukázal, že ty lidské střípky mohou potkat prakticky každého, že svět ale přesto není zase tak hrozný, že to je prostě život, který přináší jak strasti tak potěšení. A o tom všem právě tento film je. A nádherně se na něj kouká. (10.04.2011)