Zákon gangu

Hamlet (je tu vše; matka našeptávačka Gertruda/Gemma, strýc travič Claudius/Clay, Ofélie/Tara, Hamlet/Jax sám i promlouvající duch v podobě taťkova deníku a celá ta svita/gang kolem; snad jen Rosencrantz a Guildenstern absentují) naroubovaný na svět a byznys plán zločinného motorkářského „jakože Hells Angels“ gangu? Proč ne, zvlášť když jde od stanice FX o přiznanou náhražku za jejich již skončený The Shield (stále nejdrsnější a ostatně i nejlepší kriminálku vůbec) v podobě také drsně drsné kriminálky, akorát pohledem z druhé strany barikády. Potud vše dobře a čistě na papíře to v kombinaci s válkami irsko-mexicko-náckovských gangů, bezstarostným motorkářským „live free“ navzdory všem(u), přechcávání oficiálních autorit či problémy s pašováním zbraní působí sakra dobře. Problém ovšem je, že mnohdy opravdu pouze působí a že to takové i častěji není. Důvodem je absurdně přestřelené macho drsňáctví a laciná snaha šokovat za každou cenu. Zatímco v jiných seriálech podobné vzorce chování postav lze chápat, jakkoli ne nutně i schvalovat, tak tady je nejde ani chápat; postavy dělají to co si scenárista v dané situaci usmyslel jakože drsné, jakože šokující a jakože syrové bez ohledu na situaci či dění. Většinou nevěříte, že by se ta postava tak zachovala a jde jen o pózu. A není to jen o těch motorkářích, ale o všech; typicky agentka z první série. Echt drsná způsobem, který o té postavě nic nevypovídá a je taková nikoli proto, že by ji k tomu okolnosti dohnaly, ale čistě proto, že takto se dle pisálků chová drsná žena ve světě drsných mužů… Přesto se to bez újmy vidět dá, ale nic to nedá. Obsazení je ovšem výtečné a dělá pro ploché postavy první poslední, nejednou se prokáže, že koncept sám o sobě je dobrý i nosný a že být lépe uchopen, tak to mohlo být přesně tím, na co si to pouze hraje. Najdou se samozřejmě i momenty, kdy to přesně takové i je. O to více zamrzí, když se to záhy vrátí do té pozérské ulity. S1 3/5: (pod)Průměrná esence všech výše uvedených problémů, která se částečně vykupuje až excelentním triem finálních epizod. Ty dávají jistou naději, že by do budoucna přeci jen nemuselo jít o ztrátu času. Tou však první sezóna spíše je než není. (26.11.2014)

Nekřesťansky dlouhý komentář k nekřesťansky krátkému seriálu. Šedesátá léta. Silné stroje, zmlácení negři, hipíci, Gypsy Jokers, barbituráty, LSD, Jefferson Airplane, hromadné šukačky a víkendové pivní radovánky. Jedna výjimečná dekáda obestřená hustým oparem pozitivní energie a neutuchající nespoutanosti, tlakem času a hamižnosti vykostěná na pouhý závan nostalagie v časech přítomných a nadcházejících. Byly to romantické časy, když nejbrutálnějším činem Hell's Angels byl pobodaný negr a zlomená čelist. Jenomže nic netrvá věčně, pěsti vystřídaly glocky, nože brokovnice a řetězy ákáčka, obživou se stal prodej narkotik a pašování zbraní. Než se kdo nadál, byla tu osmdesátá léta, pobočky se rozšiřují za oceán a s nimi i odvěké konflilty s konkurenčními gangy. V naší nejmilejší Evropě všemu nasadily korunku skandinávské masakry na počátku devadesátých let, krvavý konflikt mezi Hell's Angels a Bandidos jednou provždy narušil seveřanům idylu a pasoval legendární gangy na veřejného nepřítele číslo jedna. Sons of Anarchy je zatím to nejkomplexnější dílo zabývající se zmíněnou tématikou. Do detailů je rozebráno fungování gangu zevnitř i zvenčí, korupce z řad maloměštáckých fízlů i průběh vyšetřování agentů ATF a FBI, zkrátka co série o to větší je kladen důraz na konspiraci ve vysokých vládních kruzích. Tam, kde rating seriálu svazuje jazyk na skautské "shit" a "damn", foukají do plachet politické nekorektnosti do posledního puntíku vymazlené brutalitky, špička pyramidy jsou bez diskuze lahůdkové headshoty, Showtime a HBO se můžou jít vycpat. Výběr postav a jejich představitelů je více méně dokonalý, každá z nich svým velmi specifickým způsobem přiroste k srdci, nulový vliv na to má skutečnost, že některé charaktery uhnívají rychleji než mrtvá šlapka v kufru nevadského hlavouna. Nutné zlo je nakonec pouze Katey Sagal, jejíž Gemma "Matka klubu" Teller se brzy začne zajídat a přináší do SoA přesně to, co v tak chlapáckém seriálu mít nechceme. List záporáků je skutečně pestrý, od bisexuální agentky ATF, práskače s náckovským buldočkem, irského přeběhlíka, negrů, Umaštěnců, Rejžožroutů, ruské mafie, až po samotné FBI a kartel. Sestava soundtracku potěší nejednoho hudebního fajnšmekra, každá epizoda se pyšní minimálně jednou říznou rockovou vypalovačkou. Ale tou pravou třešničkou na dortu jsou geniální camea - Stephen King, James Cosmo, Danny Trejo a hlavně ex prezident klubu Sonny Barger. Sons of Anarchy je jednoduše ten nejfrajerštější a zároveň jeden z nejsympatičtějších seriálů současnosti a do páté série počítám vteřiny. (22.08.2012)

Už od prvních minut si nešlo nevšimnout jisté podobnosti s Shieldem. Trošku mi to vrtalo v hlavě až do doby, než jsem se dozvěděl, že seriál vznikl stejně jako Shield na FX a stojí za ním i jeden z jeho tvůrců. Pak už nebylo co řešit. Pouze jsem přešel z jedné strany na druhou. Místo, abych fandil zkorumpovaným poldům, tak jsem začal fandit pochybným existencím na motorkách. Dialogy především první série sice dost drhnou, ale jakmile se jde do akce, tak se jedná o skvělou jízdu okořeněnou silnými emocemi. Na seriálu se mi nejvíce líbí, že se nikdo z ničím nesere. Když má někdo blbý kecy, tak se prostě vezme bouchačka, narve se jeho starý do huby a hned mají všichni jasno. O tom, že nikdy nevíte, kdy to váš oblíbenec odskáče, ani nemluvím. 1. série: 75%, 2. série: 85%, 3. série: 80%, 4. série: 90%, 5. série: 90%, 6. série: 95%, 7. série: 95%. (02.04.2013)

Poetický komentář dle skutečné události - Již nějaký čas slýchávám nad ránem z mého okna nad postelí velmi pozoruhodný krákot či co a nešlo mi do hlavy, kdo/co že ten podivný zvuk dělá a proč zrovna u mého okna téměř ráno za ránem? Už ale vím. "Zpívala" mi vrána (pouličně řečeno Anděl smrti). Lákala mě, abych se připojil k hejnu psanců, kteří se jako vrány charakterizují vzhledem k černým oděvům a samozvané svobodě. Já se (ne)vědomě připojil, byl jsem vysvobozen z "lidské pasti" a zažil jsem jízdu svého života. Ta vrána musela vidět svýma žhavě zlatavýma očima přímo skrz mě, protože se můj krk při posledních dílech řádně rozohnil a pálil jak pálivý kečup, který však skutečně pálí. Toto pálení předznamenávalo její úmysly - konec seriálu mě zdevastoval. Ano, je to tak!! Ve čtvrtek 12. března 2015 navečer okolo 19:04 s nádherným finále umřela část mého já. Část, která již jako vráná létá s hejnem a hledá další (ne)šťastníky, co se k nám přidají. Nechte se přemluvit, dotknete se rukou boha a on z Vás udělá KRÁLE. A jak praví Neil Young - "King is gone, but he's not forgotten". Tím chci říct, že budete králové navždy! Vesnický komentář - Stalo se ze mě psančisko jaxviňa a už tůruju ve sklepě pincka pYčo! (16.03.2015)