Réžia:
Hiroši NagahamaHudba:
Harukiči JamamotoHrajú:
Júdži Ueda, Ai Kobajaši, Masami Nagasawa, Ken'iči Macujama, Makoto Jasumura, Masahito Jabe, Rion Kako, Šin'ja Hamazoe, Šindži Kawada, Daisuke Kišio (viac)Obsahy(1)
Na světě existuje jeden kluk, který hraje milostné písničky na svoji „španělky“ a rád by s tím okouzlil dívku svých snů. Nebo je to snad Krauser, zpěvák deathmetalové skupiny Detroit metal city? Ano, je to tak. Negishi má totiž rozdvojenou osobnost. „Španělka“ moc oblíbená nebyla, a tak ji vyměnil za elektrickou kytaru, masku, paruku, metalové brnění a vstupuje na scénu s nejpopulárnější kapelou ve městě. Negishimu se ale někdy stává, že jeho osobnost přejde na Krausera i v normálním životě mimo jeviště, kde to nikdo netuší. Anime pro všechny příznivce metalové hudby, komedií a pro všechny, kdo chtějí vidět deset znásilnění za sekundu... (Baťka)
(viac)Recenzie (36)
Na začátku to je jako pecka - člověk se směje, baví, čeká, co se zase stane. Ale i když jsou díly jen 12 minutové a i když jich je jen jen 12, tak se to pomalu přejí. Ano, stále je to zábavné, plné sprostoty, metalu a lásky k popu, jen už ne tolik. Negiši mele tak rychle, že jsem si to občas musela zastavovat, abych stihla přečíst titulky. Určitě ani po zhlédnutí se nestane metal mým oblíbeným žánrem a určitě na to rychle zapomenu. Ale mělo to své silné chvíle (třeba díl, kde je na pódiu flusací válka a Krauser to sebere až z paty, jsem viděla s mladší sestrou: "Proboha, na co to koukáš? To je fuj, to je nechutný..!! Nemáštam další díl?" :-D) a originalitu. Slabší 4* ()
Celkom zaujímavý nápad od ktorého som čakal hlavne obrovskú zábavu a salvu smiechu. Bohužiaľ je to len minimálne vtipné a bohužiaľ aj minimálne zaujímavé. O vedľajších postavách sa nič nedozvieme a hlavná postava na tom tiež nie je o moc lepšie. Jedine manažérka kapely bola naozaj super a jej hlášky ma neustále ničili, len škoda, že sa neobjavila častejšie. ()
Nesnáším metal, nemusím Evu a Vaška, nemám rád násilí a rozhodně bych nechtěl, aby mě někdo zastihl při sledování tohohle seriálu... Byl to nářez! Všichni mluví tak rychle, jako kdyby to byla nějaká soutěž, a není sranda stíhat titulky. Opravdu nezávidím tomu, kdo je bude jednou překládat. A stejně jako je seriál nadupaný rychlostí, tak je přecpaný i nápadama a různýma druhama vtipů. Například se mi dost líbilo srovnání jemné libozvučné písničky s brutální násilnou metalárnou podle stejné melodie. Jen nevím, jestli bude seriál tak zajímavý i pro metaláky. Přecejen si to z nich dost často dělá děsnou legraci. Na druhou stranu mě to odhalilo pár pozitivních stránek tohohle ehm... zpěvu :-) ()
Celý seriál stojí na zobrazování extrémních protikladů zrcadlících se v životě dospívajícího chlapce Negišiho a točících se kolem jeho působení ve světě hudby. Miluje sladké romantické písně doprovázené drnkáním na kytaru, ale účinkuje jako frontman brutální metalové kapely se satanistickým image, na jejíchž koncertech zpívá o tom, jak znásilnil a zavraždil (nebo to bylo naopak?) své rodiče, a týrá kapitalistické prase, nápadně připomínající - všem, kteří ho znají - Subjektiva. Trpí výčitkami svědomí kvůli vlivu své kapely na mládež, jež ji zbožňuje, ale jakmile ze sebe svlékne svůj usedlý civilní šat (a často ani toho není třeba), stává se z něj zase ten ďábel s krví podlitýma očima, který si pod maskou může dovolit fakticky vše, a nikoho ani nenapadne, kým v běžném životě je. Nu a tohoto rozporu seriál využívá k co nejšílenějšímu prznění všemožných situací, z nichž se skládá život mladého muže: schůzky s něžnou dívkou jeho snů, natáčení TV pořadu s nejmilovanější sweet-popovou kapelou, setkání s rodinou, jež si myslí, že vede v Tókju ctnostný život... a Negiškovo temné Já, Krauser-san, JE ZNÁSILNÍ VŠECHNY!!! Od první chvíle nejde o seriál ani v nejmenším realistický; všechno je přestylizované, dotažené ad absurdum a často také dosti laciné, např. časté „náhodné“ pády a následné kopulační pohyby, z nichž je šílící teen publikum u vytržení. Chápu, že člověka libujícího si v kultivovaném humoru to může až zhnusit, a sám sebe se ptám: Proč se u toho k čertu tak bavím? Není náhodou i ve mně – v člověku nesnášejícím v anime prvoplánovitost a laciný humor – kus temné stránky Negišiho, kterou tento seriál probudil, stejně jako ji v Negišim probudí první tóny jeho hitu Grotesque? Dokonce jsem pod jeho vlivem zatoužil založit také právě takovouhle kapelu, leč osidla českého školství a vědy svedla jednoho z potenciálních členů do hřejivého náručí levice a jeho kapitalistické sklony jsou tytam. DMC je tak očividně přehnané, že jsou i tyhle pitomosti neskonale půvabné - obzvláště ve spojení s lajdáckou animací, která k seriálu tak přirozeně ladí. Ovšem pod nánosem vulgarity a obscénností jsou k nalezení i opravdu vtipné momenty, jichž by se divák u takhle pokleslé podívané nenadál; ať už jsou to např. Krauserovy pohotové reakce, když se dostane do úzkých, nebo vpravdě geniální závěr 9. dílu, v němž se zhmotní-zlo-celého-světa a doprovodí jej přitom úžasná Carmina Burana. V mnoha ohledech skutečně nejde o primitivní zábavu, jak by se na první pohled mohlo zdát. (Anebo je to jen racionalizace světlého Já, které se za svého temného bratříčka tak stydí? ]:->) ()
Nehorázný a ukrutně úchylný náser ! Negishi je prostě magor s hodně vážnými psychickými problémy, které ventiluje skrz jeho druhé já jménem Krauser, jenž ojíždí na co narazí a plive holkám do ksichtu... ale jinak je to velmi milý chlapec. DMC mi hodně stylem připomínalo Cromartie High School, i když tam ten humor spočíval v něčem úplně jiném :) Animace a kresba je jednoduchá, ale to přidává na celkové ujetosti celého díla. Takže doporučení je nasnadě.. FUCKING RAPE THIS BITCH ! ()
Zaujímavosti (3)
- I přesto, že skupina Detroit Metal City je fiktivní, bylo pod jejich názvem vydáno několik singlů v Japonsku (Satsugai/Amai Koibito, Murder/Sweet Lover). (Zumongar)
- Seriál svým názvem paroduje populární skladbu od skupiny KISS – „Detroit Rock City“. (Zumongar)
- K DMC má vyjít i konzolová hra na Nintendo DS nazvaná "Detroit Metal City DS: Death Shout". (Zumongar)
Reklama