Réžia:
Čeněk DubaKamera:
Josef StřechaHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Josef Bek, Svatava Hubeňáková, Jiří Vala, Jaroslav Vojta, Vladimír Řepa, Miloš Nesvadba, Miroslav Polach, Jaroslav Rozsíval, Vladimír Hlavatý (viac)Obsahy(1)
Příběh o přátelství na život a na smrt zachycuje skutečnou událost, ke které došlo v zasněžených Krkonoších v roce 1913. Aktéry dramatu byli Bohumil Hanč, jeden z našich prvních lyžařských závodníků, a jeho přítel Václav Vrbata. Děj filmu se odehrává mezi roky 1912 a 1913 a je zarámován dvěma mezinárodními závody v běhu na 50 km. Bohumil Hanč chce po vítězství v roce 1912 na prosby své ženy Slávky závodění zanechat. V roce 1913 se na závody přihlásí silní zahraniční soupeři, proto Bohumil podlehne prosbám kamarádů a rozhodne se naposledy jet. Při závodech se však změní počasí. Začne vát silný vítr a sněžit, přijde krutý mráz a pro závodníky to znamená boj o holý život... (Česká televize)
(viac)Recenzie (87)
Velice silný film, který nedokázalo pokazit ani poněkud primitivní antiněmectví (byť pouhých 10 let po válce pochopitelné) a poněkud přehnané učitelovo vlastenectví. S překvapením tady čtu, že si ve snímku zahrál epizodní roli starého lesníka i pravý Emerich Rath. Fakt ho lituju, že se musel dívat na to, jak nelichotivě je zpočátku filmu vykreslen jen proto, že má německé jméno, mě by na jeho místě ta nespravedlivost pěkně štvala. A Vojta je kapitola sama o sobě, u tohoto herce si vůbec nedokážu představit, jak vypadal zamlada, ten se snad už jako dědek narodil a od porodu se jen zvětšoval. ()
Tak na to jsem se ani nechtěl dívat (musel jsem se učit na zkoušku) ale otec mě zavolal a začal něco o tom, že je to podle skutečné události a že se na to mám podívat. Josef Bek (jako Bohumil Hanč) to zahrál velmi výtečně, dokonce jsem se taky klepal, když tam ležel na prahu života, klepal se zimou a v duchu jsem řval: "zvedej se kámo to dáš, tady nemůžeš zůstat, běž domů za svou krásnou manželkou..." ale on tam zůstal a skonal. Rozhodně až pojedu do Krkonoš zastavím se před náhrovkem Bohumila Hanče a položím mu tam kytici.....Velice se mi tento film líbil, škoda jen, že musel zkončit takhle:-( ()
Na tomhle snímku se zub času pořádně podepsal. A to jak z filmového tak i z lidského hlediska. Téměř čtyřicátník Josef Bek se do role sedmadvacetiletého Bohumila Hanče položil vcelku zdařile, není určitě jeho chybou, že měl hrát někoho mnohem mladšího. Film však v první polovině příliš nudí, ke třem hvězdám ho dotlačil až dobře zvládnutý závěrečný závod. Příběh Hanče a Vrbaty by si ale bezpochyby zasloužil kvalitnější a aktuálnější filmové zpracování. ()
Jedna z nejznámějších tragedií českého sportu ve velmi milém zpracování. Ideologické zatížení je vcelku snesitelné. Ani protiněmecké tendence nejsou tak silné. Během samotného osudného závodu se stávají kamarádi i z Hanče a jeho největšího soupeře Bartla. Poslední Hančův rok, jeho manželství, problémy i ambice jsou zachyceny velmi střídmě, ale pravdivě. Po celý snímek visí ve vzduchu očekávání známé tragédie, což mu dodává zajímavý nádech. Vlastní závod a jeho nešťastné rozuzlení jsou pak působivým dovršením celého filmu. Důstojná pocta slavným českým průkopníkům lyžování a sportu jako takového. ()
Jeden z nejlepších domácích filmů 50. let. Nikoli doslovný otisk reality, tvůrci neměli zájem o dokument a promarnili v tomto ohledu i účast Emericha Ratha, ale skvělé horské drama s národním poselstvím. Když se podíváme na ty filmy a výkony, které v té době dělali Bek (Anna proletářka, Rudá záře nad Kladnem) a Vala (Zítra se bude tančit všude), tak toto je jednoznačný krok vpřed od schematičnosti a plakátů. Pateticky se tu sice ještě pořád cituje a inscenuje Jirásek, ale psychologie postav je už zajímavá, naivní až pohádková zůstává jen manželská romance Hančových a vztah Vrbaty k jeho matce. Závěr je dokonalý a srovnatelný s německými bergfilmy. ()
Galéria (1)
Zaujímavosti (10)
- Ve skutečnosti v roce 1912 byl VII. a v roce 1913 už VIII. ročník mezinárodního závodu na 50 km v Krkonoších. Ve filmu je ale na startu a cílu uváděn na začátku filmu VI. ročník 1912 a pak ten další tragický v 1913 jako VII. ročník. (hermiona)
- Natáčelo se v Horní Rokytnici, kde stála Hančova (Josef Bek) chalupa. Dále se filmovalo ve Skiareálu Bosíno, ve škole v Rokytnici nad Jizerou, na Labské boudě ve Špindlerůvě Mlýně, na Vosecké boudě v Harrachově a v Polsku v městečku Piechowice. V závěru filmu pak můžeme vidět Hančův pomník, který se nachází v Krkonoších. (Cucina_Rc)
- Josef Bek byl nelyžař a musel být dublován. Po uvedení filmu dostával pozvání k lyžařským závodům. (ČSFD)
Reklama