Synové hor

Film ponúka hrubý, ale srdečný hlas Jaroslava Vojtu, krásne zábery lyžovania a sympatických hlavných hrdinov. Nadšenie, ktoré z tohto filmu ide, je veľmi nákazlivé. Ktovie, či taká atmosféra za socializmu naozaj niekde bola, ale široký úsmev, krásna príroda a radosť zo života sú hlavným prínosom filmu s dejom pred prvou svetovou vojnou. Štyridsaťosem minút príhod zo života hlavnej postavy sa nezdá, žeby niektorá udalosť mala zásadný vplyv na ostatné, všetky len prirodzene zapadajú do seba ako každodenný život, až sa človek pýta, či má tento film nejaký cieľ. Niečo vyše posledných dvadsať minút sa film zaoberá už celou svojou pointou, a to poslednými pretekmi českého pretekára Bohumila Hanča. Wikipédia aj respekt.cz hovoria o osudných pretekoch čosi iné, ako film, a to, že Hanč dosiahol prvenstvo medzi 7:55 až 09:00 a odvtedy ho nikto nepredbehol, nie že potreboval predbehnúť nemeckého pretekára Bartela. Nezrovnalosti sú aj v osobnom živote Bohumala Hanča, poznamenaným tragédiou, ktorá bola z filmu vynechaná, ako aj vo vyobrazení idealizovaného bojovníka proti Nemcom, rivality medzi českým a nemeckým pretekárom, ako aj záchrannou akciou. Nebyť týchto úprav skutočného príbehu, mohol to byť áčkový film. https://www.respekt.cz/tydenik/2012/51/osudny-den-v-krkonosich (28.04.2020)

Dobovým schematismem 50. let jen tu a tam problýsklo dnešním pohledem akceptovatelné filmové dílo - a tohle je ten vzácný případ. Povedený černobílý biografický snímek o pionýrech lyžařského sportu v Čechách a obtížných dobových sociálních poměrech (což je samozřejmě rys poplatný době vzniku). Někteří literární historici označují dobu 50. let 20. století za čtvrtou fázi národního obrození a Synové hor tuhle teorii dokonale naplňují...akcentuje se německý živel ohrožující slovanské (české) obyvatelstvo, hraje se Jirásek...dobově poplatná je i až dogmatická neznalost německého jazyka hlavní postavy, kdy člověk pocházející ze Sudet, z česko-německého jazykového prostředí komunikuje i s Němci výhradně jen česky a druzí mu dokonce musejí překládat, což zní nanejvýš nevěrohodně... (26.12.2021)

Film je velmi dobře zvládnut po herecké i režisérské stránce. Nese mnoho poselství. 1) lyžařský sport je pro člověka daleko nebezpečnější než cigára, chlast, promiskuita bez prezervativu a drogy. 2) Žít v Krkonoších v r. 1912 muselo stát naprosto za hovno a tento talentovaný žák pana řidicího raději zhebnul v nesmysleném závodě, než aby se stal váženým stavbyvedoucím v Brně jako můj prastrýc 3) Život zimního tkalce byl nesmírně krutý, kombinovaný se životem letního zedníka bez jistot a odborové organizace. Je mi záhadou, kde tedy tihle lidé brali čas na lyže, na divadlo a muzicírování. Když jsem ještě nebyl mrzák, neměl jsem vůbec žádný volný čas. No prostě, něco tu nehraje. (16.01.2013)

Jedna z nejznámějších tragedií českého sportu ve velmi milém zpracování. Ideologické zatížení je vcelku snesitelné. Ani protiněmecké tendence nejsou tak silné. Během samotného osudného závodu se stávají kamarádi i z Hanče a jeho největšího soupeře Bartla. Poslední Hančův rok, jeho manželství, problémy i ambice jsou zachyceny velmi střídmě, ale pravdivě. Po celý snímek visí ve vzduchu očekávání známé tragédie, což mu dodává zajímavý nádech. Vlastní závod a jeho nešťastné rozuzlení jsou pak působivým dovršením celého filmu. Důstojná pocta slavným českým průkopníkům lyžování a sportu jako takového. (04.09.2006)

Na tomhle snímku se zub času pořádně podepsal. A to jak z filmového tak i z lidského hlediska. Téměř čtyřicátník Josef Bek se do role sedmadvacetiletého Bohumila Hanče položil vcelku zdařile, není určitě jeho chybou, že měl hrát někoho mnohem mladšího. Film však v první polovině příliš nudí, ke třem hvězdám ho dotlačil až dobře zvládnutý závěrečný závod. Příběh Hanče a Vrbaty by si ale bezpochyby zasloužil kvalitnější a aktuálnější filmové zpracování. (06.07.2013)