Rozbouřené vody

Strach, odpuštění, beznadějnost, lítost a bolest. Film, který mě zároveň zdeptal a zahřál u srdce. Působivá detailní kamera, skvělá hudba a příběh pojatý z obou stran. Atmosféra je emočně vypjatá od začátku do konce. Až s obdivem se víceméně dařilo vybalancovávat hranici, kdy emoce působí silně a kdy jako fraška, hlavně pak v druhé polovině, kdy už to bylo hodně na hraně. (Alespoň tedy z mého úhlu pohledu.)Kdybych měla něco upravit, tak bych asi jen ubrala trochu duchovnosti a trochu hysterie. ----"Ti co věří se vznáší, ti co pochybují se topí."----"Možná jen vytáhneš boha, když všechna ostatní vysvětlení selžou...."---- (04.10.2013)

V tom příběhu je sice tolik náhod, že začne působit trochu moc vykonstruovaně, ale herci a pevná ruka režiséra to zachraňují. Hodně pomáhá nechronologické vyprávění, díky kterému párkrát vidíme stejnou scénu z jiné perspektivy. A hudba je také skvělá, včetně varhanní verze písně Bridge over Troubled Water od Simona & Garfunkela (což je ovšem asi jediný humorný moment v celém filmu). (01.12.2015)

Ty dvě pecky...chci se vymezit vůči těm aktuálním 81 procentům. Tenhle film si je nezaslouží. Ždímat za každou cenu divákovi city, to je jakási podivná podlost. A tady o nic jinýho vlastně nejde. Filmovou matku nechali odpustit...ale proč? Mohl by někdo něco takového chtít po nějaké skutečné matce, která by podobným způsobem přišla o dítě? A tenhle film je jako vzkaz ve znění "vidíš, jde to, jenom musíš chtít, ty bláznivko pomatená". Některý věci prostě odpustit nelze, a nic na tom nemění ani vrahův věk, natož jeho vzhled nebo fakt, že hraje pěkně na varhany. Jinak bych rád poukázal na to, že děti, který už si všímají sousedů a dokážou určit, že ten a ten pán bydlí v tom a v tom domě, se UŽ NEVOZÍ V KOČÁRKU. Jo, bez něj by to nešlo, já vím. Pak je ovšem celý tohle drama vystavěný na holým nesmyslu. Proč ho tedy brát vážně? Ne, tohle je poctivý asi jako kvalitní kuřba od nafukovací panny. Nemusím to zkoušet, abych se utvrdil v přesvědčení, že to nefunguje. Prostě to nefunguje. Konstrukt, že po přiznání k vraždě dítěte přistane na vrahově tváři matčino pohlazení, ani procítěné latexové doteky. Proberte se, lidi... :( (02.04.2015)

Celou dobu se to tváří jako hrozně formálně konvenční film, který svou uměleckost dává okázale najevo flashbackovou strukturou, hudbou i prostředím a především tématem vyrovnávání se s minulostí, smíření se s vinou a odpuštěním. Poté ale přijde posledních několik minut, které si dovolí drze podvrátit dříve viděné tím, že jsou vzpomínky zasazeny do zcela nového kontextu a to, co se zdálo jako postupné odhalování v rámci vyprávění, bylo celou dobu ovlivněné nespolehlivou optikou jednoho z antagonistů. Na konci si tak nemůžeme být jistí, jak to tedy doopravdy bylo a zda-li je nám odhalena pravda, nebo mělo jít jenom o útěchu. Na místo katarze vyvedení z konceptu a vybídnutí k zamyšlení nad komplexnějšími morálními otázkami. Takže přece umění. (07.03.2010)

Ztroskotanci. Sobci. Řeči o odpuštění... některé věci zůstanou tajemstvím.----------- Těžkopádný, leč sošný film s bolavým srdcem a podmanivou kamerou, který však vyvolává závažné otázky, zda je vůbec možné dosáhnout katarze, pokud do tohoto výsostně intimního procesu vtáhneme další osoby a způsobíme jim trauma. (29.03.2015)