Rozkaz

"Zdá se, že dokážeme najít zálibu v čemkoliv..." Tak nevím, zdá dokážu mít někdy zálibu v dnes tak moderní snaze vkládat snad do každého druhého filmu homosexuální dějovou linku... Za mě něco, co mi zde rozhodně vadilo (aniž bych, zdůrazňuji, měl něco proti lidem této sexuální orientace, jen prostě mi to zde přišlo násilné). Jinak po opravdu drsných 15 minutách (mnohačetné znásilňování a hromadná "divoká" poprava), které ale do válečného filmu tak nějak žel asi patří, čeká na člověka řada vizuálních překvapení, ať už jde o nádherně nasnímané scenérie severské krajiny či poměrně hezké erotické záběry (zde musím uznat všeho druhu). Dost paradoxně tak vyznívají slova soudcovy manželky, když říká "všude utrpení a tak málo krásy"... Moc zajímavě ale působí i ty vizuální kontrasty dané střídáním prostředí, v němž se film odehrává (vězení versus soukromé sídlo soudce Hallenberga). Z dějového hlediska je už ale můj dojem poněkud rozporuplný. Na jednu stranu skvěle psychologicky vylíčená postava soudce Hellenberga, "spisovatele a humanistu, co učí lidí, aby se chovali jako zvěř". Na druhou stranu třeba poněkud nadbytečná postava jeho manželky, která si tu střihne sexuální scénu podbarvenou (nevím proč zrovna) hudbou z Beethovenovy 7. symfonie (konkrétně z Allegretta). Samotný závěr mi přišel poněkud nepravděpodobný, i když docela chápu, že nějaký maličko optimistický konec to po tom "nářezu" asi i chtělo. Celkově určitě typ filmu, který mi jednou stačil, i když mě určitě obohatil. (18.02.2019)

Po snímku Neznámý voják je Rozkaz druhým filmem, který jsem od Aku Louhimiese viděla a musím se přiznat, že mu začínám přicházet na chuť. Jeho režijní rukopis je dobře rozpoznatelný. Zatímco Neznámý voják mě svou rozvleklostí a bezemočností trochu nudil, Rozkaz mi nedal oddech snad ani na minutku. Drsné scény z doby finské občanské války působily velice realisticky. Hned od začátku jsem si vytvořila pouto k zajatkyni i vojákovi stojícímu na straně spravedlnosti. Kupodivu mi následně ani psychicky rozervaný soudce nebyl lhostejný. Řekla bych, že jeho recitace Goetheho patřila k jednomu z nejsilnějších okamžiků filmu. Výborně se též povedlo zachytit psychologii postav i jejich vzájemných vztahů. Shrnuto a sečteno, Rozkaz je syrové válečné drama, nabité podmanivou atmosférou, které dokáže rozeznít emotivní strunu snad v každém z nás. Alespoň na mě to tedy opravdu zafungovalo. (01.05.2020)

Chladný a surový film jako celé Finsko. Ve válce se na emoce nehraje a kdo začne cítit něco jako lásku, tak na to doplatí. Dost nekompromisní, a svým způsobem i dost úchylné. Takový film umí natočit jen severní země. Zajímalo by mě, kde vzali ty herce, protože hrají úžasně a dost realisticky a při tom jsou ochotni jít s kůží na trh. Škoda těch hluchých míst, kterých je ve středu filmu celkem dost a celý film zpomalují. Ale to je jen malá výtka k jinak bezchybnému a dost kontroverznímu snímku, ve kterém hraje hlavní roli krutost války. Takový konec jsem nečekal a byla to jedna z dalších věcí, která mě dost zchladila. Prostě silný zážitek, ze kterého se budu ještě dlouho probírat. (03.06.2013)

Pro mě velmi dobrý. Krásná seveřanka. Voják a jeho rudá zajatkyně. Málo známá část evropské historie. Kamera na výbornou, hudba na výbornou. Co už si více lze přát? Vždy v hotelích jižní evropy mám štěstí na Finy. Jsou milí, charakterní a většinou opilí, jako já. Vždy se spřátelíme. že ale tákle divokou historii mají, jsem pochopil až z tohoto filmu. (10.09.2011)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 11 - Finsko. Další přínos Tour pro mě - díky některým filmům si rozšiřuji obzory, v tomto případě konkrétně zaplňuji mezery ve vlastní informovanosti o finské občanské válce. Tohle jsme se na střední škole v dějepise opravdu neučili. I k tomu může sloužit film, díky Rozkazu se budu v následujících minutách bavit sháněním informací o smutné kapitole finských dějin 20. století. Samotný snímek je doslova "vymazlený" po vizuální stránce - těží z nádherných scenérií, to je samozřejmé, ale kamera je opravdu úchvatná. Po obsahové stránce je snímek tolik šílený jako jsou šílené všechny války, které se kdy kde odehrály, Finsko nevyjímaje. V druhé polovině jsem byl hodně překvapený, možná lehce šokovaný, ale ve vypjatých situacích se lidé zkrátka nechovají normálně. Velké plus spatřuji ve výběru herců - půvab hlavní představitelky se mi zarýval pod kůži s ohledem na hrůzy, které musela vytrpět, hlavní herec byl na první pohled sympaťák a jeho činy až na jeden ve mně budily nejhlubší sympatie a psychologicky propracovaná a současně tajemná postava vojenského soudce byla herecky excelentní. Velmi silný umělecký zážitek a jsem rád, že díky finskému filmu, těch jsem moc neviděl. A je to druhý film, v němž jsem během týdne měl možnost zaslechnout úryvek z Beethovenovy 7. symfonie. Její dramatičnost se asi filmařům hodně líbí. (12.04.2015)