Rozkaz

Výborné dramatické momenty utopené v mori slabšej, vodovej omáčky. Navyše snímok nemá ani zďaleka takú emotívnu úroveň na akú som pri severských drámach zvyknutý. Myslím, že išlo v tomto smere urobiť omnoho viac, pretože námet je celkom zaujímavý a pointa na záver nie je vôbec zlá. Koniec prišiel ani neviem ako a s ním aj otázka - No a čo? Pritom by ma to nemalo vôbec napadnúť. Silný priemer. 65/100 (09.01.2015)

Chladný a surový film jako celé Finsko. Ve válce se na emoce nehraje a kdo začne cítit něco jako lásku, tak na to doplatí. Dost nekompromisní, a svým způsobem i dost úchylné. Takový film umí natočit jen severní země. Zajímalo by mě, kde vzali ty herce, protože hrají úžasně a dost realisticky a při tom jsou ochotni jít s kůží na trh. Škoda těch hluchých míst, kterých je ve středu filmu celkem dost a celý film zpomalují. Ale to je jen malá výtka k jinak bezchybnému a dost kontroverznímu snímku, ve kterém hraje hlavní roli krutost války. Takový konec jsem nečekal a byla to jedna z dalších věcí, která mě dost zchladila. Prostě silný zážitek, ze kterého se budu ještě dlouho probírat. (03.06.2013)

Drsný film z konce finské občanské války, který nemá hlavního padoucha ani hrdinu. Jen dva muže a jednu ženu zajatkyni, která hýbe celým dějem. Krása finských lesů a jako protipól pro někoho šokující, i když většinou vkusně natočeny realistické scény, efektivně dotvářely psychologii intimních vztahů, netradičních sklonů i krvavého rozuzlení. Vnímavější divák si dokáže najít cestu ke všem hlavním postavám a i když se s ohledem na krutost doby nedal čekat št'astný konec, nakonec si paprskem naděje tohle historické drama na pár postav posvítilo. Skvělý film. (06.03.2016)

Severské dramata mají svojí sílu, to se opět prokázalo. Pro nás téměř neznámá občanská válka ve Finsku dává ději originální háv. Je to složitý a náročný snímek, který graduje v psychologickém závěru, kde se střetává každá individualita se svým neštěstím . Aby pochopil člověk komplexnost tohoto snímku, bylo by asi dobré se na něj podívat minimálně ještě jednou. Největší pozornost zaslouží postava soudce - složitá a pravdivá sonda do duše rozervaného člověka. (18.08.2009)

Film vychází z ceněné předlohy finské spisovatelky Leeny Lander a právě v tom je jeho úskalí. Bez znalosti předlohy snímek uchvátí svým psychologicky a eticky vyostřeným příběhem, který představuje úvahu o humanismu vystavenému válce, coby stavu absolutního bezpráví a tedy i beztrestnosti. Bohužel se znalostí předlohy se ukazuje, že se jedná o poměrně nezdařilou adaptaci, která zůstává na povrchu a přináší úlitbu divákům v přemíře tělesnosti a prvoplánovosti. Absence minulosti a na ní vázaných motivací postav sice napomáhá obecnému vyznění snímku, ale lineární vyprávění zase zbavuje film potencionálního napětí. Nejvíce do očí bije mnohoznačný konec, který sice skýtá možnost výkladu vážným směrem, ale spíše vyznívá jako kýčovité rozmělnění dopadu předchozího dění na diváky. Přes to se jedná o dílo, které má řadu kladů, při čemž předním z nich je fakt, že pojímá závažné téma domácí historie (finskou občanskou válku) a problematizuje její vnímání. Sloučením závažného historického tématu a diváckého potenciálu se nabízí srovnání s německými 6ivoty těch druhých či Hřebejkovými počiny o komunismu a druhé světové válce. Nicméně oproti nim je finský snímek v naprosto odlišné kategorii, neboť ačkoli také chlácholí, dělá to jen pro vyvážení soustavného tíživého náporu, kterému diváka vystavuje po větší část vyprávění. (01.09.2010)