Harry Brown

Film, který stojí a padá s Michaelem Cainem, založený navíc pouze na přitažlivosti realistického ztvárnění brutálního násilí. Barber divákovi předhazuje vizuálně působivou, syrovou a bohužel multitematickou podívanou, která ovšem postrádá nějaký zásadní fil rouge, který by alespoň naznačil, koho, že se to režisér vlastně rozhodl moralizovat. Jsou to dnešní bestiální teenageři? Nebo snad zbržděná policie? Nebo že by to byla snaha nastavit zrcadlo celé britské společnosti? Ve výsledku je bohuže všechno a nic, narvané do hodiny a půl. Navíc ve srovnání s Gran Torinem je Harry hrozně laciný. * za atmosféru filmu a * za fantastického Michaela. (04.12.2009)

Kvalitativně stojící přesně na pomezí opovrženíhodného béčka a seriózní, ambiciózní nadžánrovky á la Gran Torino, snad i o něco více než podobné Mé druhé já s Jodie Foster. Rutinní scénář se vyznačuje typickými neduhy (vratká logika, přidání vyšetřovací linky a globálnější problém k osobní lince pomsty a jejich závěrečné sjednocení horkou jehlou), v konečné podobě však působí díky vydatné režii překvapivě kompaktně, inteligentně, bez výraznějších klopýtnutí ve všech rovinách a se správně temným feelingem s vhodně naměřenou špetkou autenticity. Spolu s režií film vytahuje na silný nadprůměr pochopitelně v prvé řadě perfektní, strhaný, osamocený, vnitřně vyděšený a přesto odhodlaný a drsný Michael Caine. 7/10 (02.02.2010)

Stanné právo v jedné osobě. Spíše než variace na Gran Torino je tahle temná městská legenda variací na Přání smrti s Charlesem Bronsonem. Její syrovost a špinavost je sice místy okatě strojená, nicméně i tak je Harry Brown dospělejší a přesvědčivější, než byl jeho předobraz (který byl prostou akční kriminálkou). K největším kladům patří vedle nádherně hnusné atmosféry prostředí feťácké spodiny i výkon Michaela Cainea a neúprosný tlak tvůrců, kteří diváka hodinu a půl přesvědčují, že tenhle příběh skončí jakýmkoliv průserem, jenom ne happy endem. Malý plus za hudbu. (27.06.2011)

Neser dědka, juniore. Nebo jednoho krásného dne odloží triedr, jímž šmíruje neuvěřitelně akční dění u místního kaufáče, narazí na olysalou lebeň nedělní rádiovku, řádně utáhne popruhy od plenkáčů, ze šuplete s protetikou vytasí svou opakovačku z první světový a za pás zasune nebezpečně tupou rybičku. A ukáže ti, že tvůj drsnokruťácký výraz při mordování emzáků na plejstejšnu nemá v reálném žití oprávnění. (24.08.2012)

Především tu Michael Caine nakope zadek několika výrostkům s kapucou, ale nelze si nevšimnout, jak jednoznačným způsobem je tu líčen policejní aparát - jako složka systému, která naprosto selhává ve své úloze. Je pak jedině logické, že zastoupit ji musí někdo, kdo stojí právě mimo aktivní společenskou vrstvu, tedy důchodce. Vůbec celé je to především boj mezi složkami, stojícími jaksi stranou, aktivně nepřispívajícími do hnacího motoru systému (ať už z důvodu sociální vyloučenosti, nebo věku). Řešení, které Harry Brown nabízí, je z mého pohledu poměrně odvážnou fackou socialisticky přemýšlící Británii, která se díky svojí poněkud přehnané toleranci a otevřenosti vůči přistěhovalcům a nepřizpůsobivým musí zabývat podobnými problémy. Idylické vyústění souboje proti zlu, soutředěného do jednoho sídlištního podchodu, může působit až stařecky naivně, ale co bychom to tvůrcům neodpustili. (27.12.2009)