The Sadist

Po proprstění se tímto obstarožním skoroexploitationem jsem upadl do dlouhého introspektivního rozjímání a po zabzučení bzučáku se mi z pravého ucha vykutálel následující verdikt: Hranice mezi napětím a nudou je tenká jako lasička po pikniku v hydraulickém lisu. Vskutku. Samozřejmě může kdejaký světaznalý mudrlant namítnout, že je to naprostá sračka a že já jsem kus amatérského krávošuka, co ví úplné hovno, ale věc se má tak, že... Pointa je, že... Ta zasraná pointa je, že všechno je o diváckém očekávání a diváckých potřebách a mé divácké potřeby jsou daleko za povrchním připínákem... teda, chci říct napínákem z arizonského buranova, kde blažka neteče, děj se vleče jako můj lamfas po chodníku při ranní procházce a mé divácké libido tak zůstává ve zklamaném polopozoru. Neříkám, že tento snímek není zrovna pro tebe, milý čtenáři, ale já filmu požaduji cosi víc než hoďku a půl impotentního napínání s prachbídným skorovýstřikem na konci. (29.06.2014)

Vyhypován zde nesmírně nadšenými ohlasy jsem se i já chtěl blíže seznámit se sadistou Charliem a jeho družkou Judy, kteří uprostřed americké pustiny terorizují pár ústředních hrdinů. Záporák mě však svými kousky tolik neohromil jako zdejší kolegy, jeho mimika retardovaného šílence mě buďto rozesmívala, nebo extrémně srala. Ale natočené je to vážně dobře. Na to, že se většina stopáže odehrávala na 60 metrech čtverečních, tak hudba a zádumčivé pohledy zúčastněných vyčarovaly slušné dusno. A nemohl za to jenom ten horký letní žár. Posledních 15 minut se z pouhých náznaků zvrhne v klasickou naháněčku, kde se už tak nízký počet postav konečně redukuje na minimum. (06.01.2012)

Archetypálna exploatačná snímka s hutnou aurou béčkovosti, ktorej interesantnosť predstavuje hneď niekoľko atribútov, odlišujúcich sa od podobne poňatých filmov, vzniknutých o jednu až dve dekády neskôr. Film vo svojom minimalizme – badateľný nízky rozpočet, prakticky len päť relevantných postáv, lokalizačné ohraničenie, ktoré je redukované temer počas celej minutáže na opustenú benzínovú pumpu a priľahlé vrakovisko, kulminuje do atmosféricky mimoriadne silného psychického teroru. Obeťou útoku nie je partia študentov, ale traja učitelia, titulný antagonista je pamätihodný buran s výraznou mimikou. Postavy sú príjemne kontrastné, stret inteligencie, čistoty, meštianstva s ohyzdnou, rurálnou dvojicou negramotných milencov. Časové ohraničenie je determinované sálajúcim slnkom, nočná scéna absentuje úplne, synergia s prašnými exteriérmi a finálnym využitým strelných zbraní evokuje ďalší relevantný klasický americký žáner, western. Sadista je ideálnou nočnou zábavou, materiálom, pre záujemcov o rozšírenie žánrových vedomostí, filmom, ktorým si svoj celovečerný debut odbil budúci slávny oscarový kameraman, maďarský rodák Vilmos Zsigmond. (29.01.2013)

Ach, ten venkov! Čerstvý vzduch, příroda, milí starousedlíci, pohoda. To si dozajista mysleli dva učitelé a jedna učitelka, když se vydali společně na sportovní zápas. Jenže zdání klame! Opuštěná čerpací stanice s vrakovištěm se jeví jako místo spásy, když se v autě rozbije čerpadlo. Jakmile se trojice snaží opravit auto sama, respektive učitel Ed, objeví se vyšinutý zabiják Charlie se svojí družkou Judy. Ta nezabíjí, jen se přihlouple směje a krade jako straka. Charlie drží pistolí trojici v šachu a nutí Eda, aby opravil auto, s nímž pak hodlá s Judy odjet. Jenže jak jde čas, magor se nudí, a tak se pustí pistole do práce. Možná pro současného akčního diváka bude film pomalejší, mně ale ty delší záběry skvělé černobílé kamery doprovázené tísnivou hudbou příjemně napínaly. Hlavní postavy marně přemýšlejí, jak se ze zoufalé situace dostat. Směrem k závěru děj graduje a vůbec není jisté, kdo přežije. Vlastně jsem se smiřoval s tím, že přežít, respektive zemřít může kdokoliv. „Ááá!" „To je jen hadí kůže. Tady jich žije spousta..." (02.02.2021)