Dievča mesiaca

Čas od času mě nějaký hollywoodský muzikál úplně mine, naposledy se mi to stalo u Bílých Vánoc. Oba filmy jsou natočené bez špetky invence (Vidor a Curtiz jsou klasičtí rutinéři, kterým se občas podaří něco výjimečného), zato s pořádnou dávkou kýčovitosti a patosu. Modelku zachraňuje pouze Kelly - zvlášť jeho "duet" se sebou samým. (23.02.2010)

Na tomhle klasickém muzikálu mě štval příběh. Ne jeho jednoduchost, ta je u muzikálů ze 40. let snad povinná, ale to do jakého postavení všichni hlavní hrdinku stavěli. Jako by byla nesvéprávná, všichni rozhodovali za ní, všichni věděli líp než ona, co je pro ni dobré. A příčina hlavního sporu? Závist a žárlivost (vida, není to tedy jen typicky česká vlastnost). Hrdinka dosáhne úspěchu a její odtažitý milý ji v tu ránu zapudí. Dokonce i barman jí její úspěch vyčítá. Ona sama musí svoji "vinu" odčinit a přilézt k nepříjemnému, chladnému Kellymu zpátky. ____ Kelly vůbec byl dost nesympatická postava, jeho přehrávání bylo až směšné, zvláště když doširoka šklebil pusu do nevěrohodného úsměvu. Naopak, Hayworthová byla hvězdná. Na ženu tak krásnou mě překvapila smyslem pro humor, který projevila hlavně v písničce "Poor John". ____ Někdy filmem probleskne příjemně uvolněná atmosféra a pobaví některé dialogy - hlavně vedlejších postav: "Co bys udělala, kdyby vešlo tvé mládí?" - "Nasadila bych mu rovnátka." /25. 12. 12./ (25.12.2012)

Kousek ze zlatého věku filmového muzikálu se točí kolem titulní postavy ztvárněné Ritou Hayworth. Gene Kelly je tak trochu na druhé koleji, byť třeba jeho tanec se svým vlastním odrazem je při vědomí optických triků, které tehdy byly vrcholem techniky, opravdu neskutečný kousek. Jo, ono se tehdy vůbec méně stříhalo a herci to zvládali odzpívat a odtančit pěknou dobu v jednom záběru. Z vedlejších postav mě nejvíce bavila Eve Arden, komička od pohledu. Příběh není nic moc, na něčem takovém podobné filmy nestály. (19.04.2013)

44. MFF KV .. Scénář: Virginia Van Upp .. Někdy stačí festivalovému publiku na ovace a katapultování na přední příčky ankety o Diváckou cenu skutečně málo. Třeba zrestaurovaný, občas sice vtipný, ale pořád jen lehce nadprůměrný muzikál (konečné 5. místo a známka 1,25) nebo tuctová česká komedie, která navíc aktuálně už několik týdnů okupuje české kina (Líbáš jako Bůh, konečné 4. místo a známka 1,23) OMG. (07.07.2009)

Neskutečně optimistický muzikál, který mi místy silně připomínal Zpívání v dešti; a to nejen scénou, kde trojice hlavních představitelů tančí na melodii písně "Make Way for Tomorrow" v ulicích města. Asi jsem sentimentální, ale já podobné filmy prostě mám ráda. Jednoduchý příběh s poměrně jasným rozuzlením, pár lehkých vtipů, věčně se usmívající postavy a dokonale provedené taneční scény s neskutečně dlouhými kamerovými záběry (kolik herců by dnes dokázalo podobně jako Gene Kelly s Ritou Hayworth a Philem Silversem třicet vteřin náročné choreografie v kuse a přitom nezvorat ani jeden ze stovek kroků?), které si v kině vysloužili nejednou potlesk diváků. Zkrátka jeden z filmů, na který se těším, až ho uvidím znovu. [44. MFF KV 2009] (07.07.2009)