Tlustý prase

Jihočeské divadlo je už řadu let známé tím, že se programově zaměřuje na oslovení mladých diváků a inscenuje divadelní představení primárně určená jim. Typické je to právě u Tlustého prasete - to je myšleno v dobrém - teenagerská přímočará komedie o tom, jak náš život ovlivňují předsudky a společenský tlak okolí. Kdybych měl o deset let míň, dám 4*, a kdyby o dvacet, tak to možná bude plný počet. Ve svém středním věku si ale nemůžu nevšimnout, že tahle společensko-kritická sonda je příliš povrchní a ve své snaze vybudit maximální emoce nakonec sklízí efekt řekněme protirasisticky zaměřeného filmu, na jehož konci rasista v sále uznale pokývá hlavou a řekne: "Jak já ty rasisty nesnáším, úplně stejně jako negry, židy nebo cigány." Zkrátka a dobře, je to podané moc přímočaře, a tak cynickou zpověď, jakou dal hlavnímu hrdinovi jeho kolega, nemůžeme v reálném životě očekávat. Tam se předsudky a tlak okolí obvykle chytře halí za ušlechtilé fráze, cíle a postoje. Celkový dojem: 65 %. Vyzdvihnout se dají obě dvě ženské role. Teresa Branna je nádherně maloměšťácká a Dana Verzichová křehce zranitelná a sympatická. (05.08.2011)

Hra ze současnosti, která dokáže oslovit i mladší věkovou skupinu. Herecký dojem je působivý - nejsou to žádné vznosné monology typické pro divadlo, ale běžný konverzační tón. Hlavně představitelka Heleny je hodně přesvědčivá. Jako obvykle jen smutně dodávám, že jsem neměl možnost vidět živé vystoupení a TV záznam není to pravé. (07.06.2009)

celou dobu jsem čekala,jak to skončí......trochu jsem se totiž obávala hromadného závěrečného juchání nad šťastným párem,(asi moje "americké předsudky")......ale ten konec s podlehnutím člověka okolním tlakům mi svojí pravdivostí úplně naježil chloupky po těle,a to jak si Tom nasadil tmavé brýle nejen před sluncem,ale i sám před sebou,to ani komentovat netřeba...... (05.12.2011)

Typická hra nastudovaná Jihočeským divadlem určená pro mladší obecenstvo. Jeden čas jsem byl v Jihočeském divadle jako doma, a tak mám k tomuto divadlu velmi vřelý vztah. I na studiové scéně v Malém divadle jsem byl jako divák docela často a musím říct, že hry, uváděné na této scéně, měly vždy velmi zvláštní atmosféru. Diváci vidí hercům přímo do očí a samozřejmě i naopak. A Jihočeské divadlo této výjimečnosti umí bezpochyby perfektně využít. Člověk když vidí tu scénu na světle, tak si řekne, že tam se pořádné divadlo hrát nedá. Ale opak je pravdou. A Jihočeské divadlo na tuto scénu nasazuje hry, které jsou cílené především na mladé diváky, kteří si tam tu cestu skutečně najdou. A to je i příklad hry Tlustý prase. Velmi dobře zahráno, velmi dobře a chytře provedeno přestavování scény. Prostě tato hra se velmi povedla a nelze jinak než pochválit režiséra, pana Martina Glasera, za perfektní nastudování této hry. A přesně takovéto moderní hry lze na této scéně vidět. Ovšem nikdy jsem si nemyslel, že by tam šlo nějaké představení takhle dobře nasnímat na kameru. Na to je tam skutečně malý prostor, a proto jsem byl překvapen, když jsem se dozvěděl, že ČT tam tuto hru skutečně nasnímala. Ale musím říci, že jsem na této scéně viděl hry, které by si zasloužily nasnímat určitě více, nežli Tlustý prase. Např. taková hra Biloxi Blues od Neila Simona, to je nejlepší hra, jakou jsem na této scéně viděl, mimochodem také v režii Martina Glasera a s herci, kteří už ve velké většině v Jihočeském divadle nepůsobí a odešli do pražských divadel nebo v případě Michala Zelenky do televizních seriálů. Ale pokud mám hodnotit Tlustý prase, tak hodnotím čtyřmi hvězdičkami, protože zastávám názor, že divadlo naživo nic nenahradí, a v televizi to nikdy nevyzní tak, jako na jevišti. Ale hra je to povedená a určitě stojí za vidění. (05.10.2008)

Komedie? Snad chvílemi, ale kdesi uvnitř obrovské drama o lidské povrchnosti, předsudcích, vztazích, závisti... Drama, které ukazuje, že láska není opravdu jen o vzhledu, ale že ti, kteří tohle nepoznali, dokáží člověka ovlivnit obrovským způsobem. Že člověk se stejně řídí jen reakcemi svého okolí a právě podle nich si utváří své názory. Že skoro nikdo není tak silný, aby tlaku ostatních odolal. Výborné zpracování hry divadelního a filmového režiséra LaButeho v režii Rudolfa Tesáčka s nenápadnou, fantazii provokující scénografií a výborným hereckým výkonem Dany Verzichové, bohužel zobrazuje reálnou životní situaci a je jen na nás, jak se k ní v životě rozhodneme postavit. (02.09.2011)