Galimatiáš

„Když kulku vyndám, na 90 % z něj bude ležák. Když ji nevyndám, na 90 % náhle zemře.“ - „Lepší je žít s rizikem náhlé smrti než přežívat jako ležák, kterému smrt nehrozí.“ - „To už je filozofie, ne medicína…nemá tu někdo minci?“ Ona to v podstatě ani nebyla komedie v pravém slova smyslu. Přitom je to zábavná podívaná, ale ani ne tak hláškami a situační komikou, jako příjemnou atmosférou, vtipnými postavami (u téhle rodiny bych i o „adopci“ stál) a především nápady. V Galiamatyáši se totiž hýří fantazií a originalitou na všechny strany. Je tam spousta drobných a důvtipných detailů (trik se schránkou, kufry, vynálezy, čistá práce na letišti, nápaditá pomsta atd.), které film nesmírně oživují. Takže i navzdory tomu, že to hodnocení příliš nenaznačovalo, svéráz Jeunet mě po Amélii, Příliš dlouhých zásnubách a Delikatesách znovu nezklamal a já ho odměním solidními 4* a těším se na naše další filmové setkání. „Jak vypadají důkazy k vydírání?“ - „Může to být video, kazeta, obálka nebo fotky...vlastně cokoli a kdekoli.“ - „Díky za upřesnění.“ (13.10.2019)

Jeunet ma par skvelejch filmu, ale tenhle se radi spis k jeho slabsim. Dej je sice docela fajnovej, particka looseru a bezdomovcu, nicmene kazdej vynikajici v nejakym oboru se rozhodne znivit dva velky vyrobce zbrani tim, ze je postvou proti sobe. Coz jsou fajnovy plany a dobry ochcavky. Skoda ale je, ze Jeunet moc nevedel, jestli chce natocit nejakou kriminalku nebo komedii, ve vysledku to ma od obojeho neco, postavicky vas pobavi, ale zase se nebudete valet smichy po zemi a akce se berou vcelku vazne, i kdyz s nadhledem. Co se tyce obsazeni, to je fajn, potesil me obzvlast muj oblibenec Pinon. Vizualni stranka je taky fajn, ale ty zluty barvy by nemuselo bejt tolik. Celkove solidni 100 minutova zabava, ale nic, co bych mel potrebu videt znovu. Lepsi 3*. (19.12.2010)

Jo jo je to tak. Pán Jeunet umí krásné obrázky a má úžasné nápady. Ale krom Amélie to bývá příběhově vesměs slabota a vy tlačíte ručičky na hodinkách .. a tlačíte ... a tlačíte do toho finále. Tentokrát to bylo celkem koukatelné. Příště si ale už opravdu vystačím jen s trailerem nebo nějakým youtube best off videem. (05.12.2009)

Jean-Pierra Jeuneta považuji za takového rodinného přítele. Za nějaký ten čas přijde na návštěvu, povíme si, co novýho, a já opět zjistím, že je to pořád ten starý dobrý Pierre. Jen tentokrát ty vztahy vzal trošku moc hopem, až mi bylo líto těch originálních postaviček, které žily v emocionálním vakuu. Tak zase za rok Jeane. (22.11.2009)

Jean-Pierre Jeunet jen potvrzuje své dosavadní filmařské směřování a v podstatě své fanoušky i odpůrce nepřekvapí. Pro ty diváky, které oslovily Delikatesy, Město ztracených dětí nebo Amélie, jeho nový film představuje spolehlivou dávku nespoutané fantazie, hravosti, scénických hříček, výtvarných nápadů, nadsázky a poetiky. Pro ty, kteří potřebují silný příběh naplněný přímočarým dějem, představuje Galimatyáš obtížně stravitelné sousto. Ve svém novém snímku Jeunet představuje partu outsiderů, kteří se rozhodnou postavit mašinérii dvou průmyslových komplexů na výrobu zbraní. Mocní zbrojní magnáti obklopení početnou ochrankou se silným finančním zázemím a ochrannou rukou mocných politiků nemají šanci proti nadšení, důvtipu a přátelství svých protivníků. Jde vlastně o moderní stylizovanou pohádku, kde není až tak důležité co, ale spíš jak. Je to jeden z těch filmů, kde stojí za to se kochat prací kamery, vnímat dekorace, kostýmy a herecké kreace a ke kterému je potřeba se vracet, aby divák zachytil všechno, co mu při prvním zhlédnutí uniklo. Pro mě jde o potvrzení Jeunetových kvalit. Celkový dojem: 85 %. (24.11.2009)