Galimatiáš

"Pane, nejlepší polévky se dělají ve starých hrncích !!" Jak taková polévka chutná, naházíte-li do hrnce ty nejroztodivnější přísady, jaké si jen umíte představit ?? To si opravdu Jean-Peirre Jaunet myslel, že mu na tu jeho groteskně nevšední báchorku skočím znovu ?? Skočím !! A rád !! ;) Jak je pro veškeré snímky tohoto režisérského Picassa typické, s Galimatyášem si dal opravdu velkou práci a vymazlil jej do toho nejposlednějšího detailu, v tom nejvýraznějším smyslu slova originální, ponurý a přesto svěží příběh divákovi s ukázkovým nadhledem a timingem servíruje postavy, jednu bizarnější než druhou, s parádně propracovanými charaktery i velmi vtipné scénky zapadající do konečného soukolí s maximální přesností, jako by nic nescházelo, ani nepřebývalo.. Leckdy šokuje výbuchy, které však spolu se samotným názvem rozmetají i jakékoli úvahy, zda se tento film bere opravdu vážně.. Musím vyzdvihnout i herecké obsazení, z něhož se mi nejvíce zamlouval spisovatel Omara Sya, který mě naprosto odrovnal v Nedotknutelných, a především parádní soundtrack, který neodmyslitelně dokresluje celkovou atmosféru Jeunetových snímků.. Ten komiksově přežlucený filtr se dá celkem klidně přežít, navíc tentokrát mi vizuál velmi silně asocioval styl animáků typu Trio z Belleville, což beru také jako velmi příjemné zjištění.. Nicméně se přiznám, že tentokrát mi přišla jeho snaha o neotřelost natolik přehnaná, až perverzní, že mě svojí brutální jinakostí prostě nechytila za srdce, jednoduše řečeno Audrey Tautou bandou bezdomovců, byť velmi jedinečných, nenahradíš.. [ Dabing 6/10 ] Poctivá práce Tvůrčí skupiny Josefa Petráska. (06.08.2013)

Jeunet pořád originální jako málokdo, ale už jen v porovnání s konkurencí, ne ze sebou. V Galimatyáši totiž vykrádá vlastní copyrighty a to boužel i v místech, do kterých se to, imho, vůbec nehodí. Přesto řeč filmu má zvládnutou skvěle a po téhle stránce není co vytýkat. Hrozně ale tentokrát záleží na tom, jestli vám Jeunetův styl sedí nebo ne. Ta naivní rozpustilost, kterou například v Amélii zkousne snad každý, protože tam prostě přirozeně patří, může tady někoho dost rozčilovat. Celkově je Galimatyáš opravdu takovým zmateným galimatyášem, ve kterém jsem si já našel naprosto úžasné scény a místy byl naopak hodně rozčarovaný. Když k tomu přidám místy až Gillamovu představivost a vynikající technickou stránky tak mám tři hvězdy. Ale jako vážně dost rozpačité. Mrkev je uvařená a vy nejste o nic chytřejší (21.12.2010)

Fanoušci Amélie si pravděpodobně vzpomínají na její výtečnou typicky francouzskou hudbu. Skvělý Yann Tiersen zde byl ovšem nahrazen zatím neznámým Raphaëlem Beauem, pro něhož byl Galimatyáš prvotinou. A tak je hudební linka celkem příjemná, ne ale nějak zapamatovatelná nebo výjimečná. Naopak scenárista zůstal stejný jako u Amélie z Montmartru, a přitom je tento snímek natolik předimenzovaný. Jednou z možností je, že za tu dobu, co byl Jeunet v ústraní, se v něm nahromadilo tolik nápadů, že je prostě musel nacpat do jediného filmu. V hudbě tohle bývá velkým plusem, u Galimatyáše ale vznikl doslova galimatyáš – hodně zmatený mix. (07.11.2010)

Další francouzský originální, kreativní a velmi vynalézavý film s Omarem Sy, tentokrát bohužel ve vedlejší roli. FIlm sice není příliš vtipný, což od Francouzů zamrzí, ale originální zápletka, plná nevšedních a zajímavých situací dodává divákovi vzrušující podívanou, která je plná dobrodružství a podivínství zároveň. Nic takového jsem v životě neviděl, takže rozhodně čtverka byť humoru bych uvítal více. 70% (19.11.2017)

Velmi vtipný příběh, promyšlený každým coulem, přesto že za ním se schovává velmi vážné téma. Režisérův rukopis na první pohled čitelný a kdo jej má rád si rozhodně přijde na své, příjemné obsazení, skvělý hudební doprovod, to vše dohromady je Galimatyáš. Nejdůležitější ale je, že z kina odcházíte s milým úsměvem na rtech, hřejivým pocitem uvnitř sebe (to nebývá tak často) a víte, že tohle jistě chcete vidět znovu. Čtyři a půl. (25.11.2009)