Galimatiáš

Myslela jsem si, že to bude blbost.. Ale až taková šílenost? To jsem nečekala! Co jsem ale věděla, bylo, že mě Jeunet prostě nezklame, to je sázka na jistotu :) Nevím, jak jinak to říct.. Ty postavy jsou "fakt ujetý" (nejvíc podle mě Kalkulačka).. U tohoto filmu se prostě nenudím.. Zasměju se, chvílemi nastane i nějaká ta akce.. Příjemný snímek :)) A polibek po otevření kufru mě vážně dostal.. Prostě originální!!! (27.11.2011)

Fanoušci Amélie si pravděpodobně vzpomínají na její výtečnou typicky francouzskou hudbu. Skvělý Yann Tiersen zde byl ovšem nahrazen zatím neznámým Raphaëlem Beauem, pro něhož byl Galimatyáš prvotinou. A tak je hudební linka celkem příjemná, ne ale nějak zapamatovatelná nebo výjimečná. Naopak scenárista zůstal stejný jako u Amélie z Montmartru, a přitom je tento snímek natolik předimenzovaný. Jednou z možností je, že za tu dobu, co byl Jeunet v ústraní, se v něm nahromadilo tolik nápadů, že je prostě musel nacpat do jediného filmu. V hudbě tohle bývá velkým plusem, u Galimatyáše ale vznikl doslova galimatyáš – hodně zmatený mix. (07.11.2010)

Je to bláznivé, trhlé, šílené a přesto vše geniální filmařské řemeslo. Podpis a styl Jean-Pierre Jeuneta je opět na sto procent patrný, jako minimálně tak pro mě chytlavý. Technicky vypiplané do nejmenších detailů s propracovanýma postavama. Hlavníma i vedlejšíma. Sice o stupínek méně propracované, než Příliš dlouhé zásnuby, ale to ať vezme čert. Bavil jsem se, radoval a přesto to nebyla trapná fádní komedie. Musím přiznat že tomuto stylu filmu o trochu více tíhnu, ovšem i díky tomu chápu ty, jenž jej hodnotí i odpadově. Nesedne to každému, mě to však vzalo tam kde mělo. Tady nejde ani tolik o realističnost, jako o umělecký prožitek. A ten zde pro mě hrál velkou roli. 80% (09.08.2014)

„Když kulku vyndám, na 90 % z něj bude ležák. Když ji nevyndám, na 90 % náhle zemře.“ - „Lepší je žít s rizikem náhlé smrti než přežívat jako ležák, kterému smrt nehrozí.“ - „To už je filozofie, ne medicína…nemá tu někdo minci?“ Ona to v podstatě ani nebyla komedie v pravém slova smyslu. Přitom je to zábavná podívaná, ale ani ne tak hláškami a situační komikou, jako příjemnou atmosférou, vtipnými postavami (u téhle rodiny bych i o „adopci“ stál) a především nápady. V Galiamatyáši se totiž hýří fantazií a originalitou na všechny strany. Je tam spousta drobných a důvtipných detailů (trik se schránkou, kufry, vynálezy, čistá práce na letišti, nápaditá pomsta atd.), které film nesmírně oživují. Takže i navzdory tomu, že to hodnocení příliš nenaznačovalo, svéráz Jeunet mě po Amélii, Příliš dlouhých zásnubách a Delikatesách znovu nezklamal a já ho odměním solidními 4* a těším se na naše další filmové setkání. „Jak vypadají důkazy k vydírání?“ - „Může to být video, kazeta, obálka nebo fotky...vlastně cokoli a kdekoli.“ - „Díky za upřesnění.“ (13.10.2019)

Takto vypadá v mých myšlenkách typický francouzský film - trochu netradiční, avšak lze najít mnoho podobných snímků, především francouzských a často se stejnými jmény v tvůrčím týmu (ano, první co Vás napadne, tohle je film J-P Jeuneta, který světu dal Delikatesy a Amélii, především u druhého filmu mnoho lidí "objevilo" Francii), mile komický, ovšem nečekejte zábavu k popukání, plný zvláštních postav, většinou na okraji společnosti, kteří jsou něčím speciální, často mají umělecké sklny, stejně jako celý snímek se snaží tvářit jako "nadupaná umělecká perla". Ano, umělecký, to je to slovo, která charakterizuje Galimatyáš perfektně. Někdy až moc umělecký na úkor diváka, jindy tak akorát. (31.05.2011)