Volám sa Khan

Shahrukh Khan, Kajol, Karan Johar, tak nějak jsem měla pocit, že bych měla vědět, co nového natočili, kam se posunuli, nedržela jsem se tedy předsevzetí. A dobře mi tak. Po 10 minutách jsem sesbírala zbytek morálních sil a vypnula to a potvrdila si, že tahle parta opravdu netočí filmy pro mě. Člověk někdy rád na citové vydírání přistoupí a někdy zase vůbec ne. Škoda, mluvili opravdu pěknou srozumitelnou hindštinou. (02.05.2010)

indickí herci hrali troška "na kameru" a teatrálne. Khan (ako herec) bol výborný, hral to presvedčivo, Film zaujímavý ako väčšina filmov v ktorých ide o "postihnutého" . v tomto prípade autistu. Keby si moslimský svet riešil problém v mešite, ako to urobil v jednej scéne Khan, svet by sa necítil tak ohrozený islamizmom. (12.04.2015)

Film má krásnu myšlienku a nechýba mu ani silný emocionálny náboj, no záverečná polhodina už bola trochu moc, akoby som sledoval indickú verziu Forresta Gumpa (všade bol, má množstvo priaznivcov, ktorí ho nasledujú, stretol sa s prezidentom...). Ale stojí za to si to pozrieť a možno to niečo dá hlavne tým, čo si myslia, že všetci moslimovia sú teroristi, no aj samotným pomýleným moslimom, ktorí si myslia, že im ich náboženstvo káže džihád. (24.02.2018)

Uff, vypořádat se s tímhle filmem dá docela zabrat... ta téměř tříhodinová délka, epicky neuvěřitelně rozmáchlý děj, brutální ždímačka emocí, moře patosu, kýče (už jenom ten plakát...), a megadojemný závěr (který je samozřejmě dokonale předvídatelný)... Karan Johar se prostě vůbec nebojí dávat tam srdíčko a neváhá použít cokoli, aby dostal diváka tam, kam chce, včetně velmi emotivního soundtracku, kterým si pomáhá takřka v každé scéně. Ačkoli mi způsob, jakým je ten film vyprávěný (a sestříhaný), přijde do jisté míry amatérský, až naivní, přesto se mu nevysmívám a rozumím tomu, proč si zde vysloužil tak vysoké hodnocení (navíc ho podle všeho vidělo docela dost lidí, na to, že to nikdy nešlo u nás v kinech, což mě docela překvapilo). Ostatně přišlo by mi pokrytecké se tomu filmu cynicky pošklebovat vzhledem k tomu, že i mně dojal k slzám, ale té emoční razanci prostě nejde vzdorovat, pokud má člověk v sobě aspoň kousek citu a pokud má podobné filmově nepravděpodobné příběhy v oblibě (osobně jsem si u toho vzpomněl na Benigniho snímek Tygr a sníh, který mě podobným způsobem zasáhnul). Přesto ten film beru spíše jen jako takové rozšíření obzorů, jak vypadá současná bollywoodská tvorba, a osobně mě tento - na můj vkus až příliš - exotický styl neoslovuje, protože je na mě příliš intelektuálně nekomplikovaný a celkově nezajímavý tím, jak je divácky přístupný - osobně dávám přednost, řekněme, rafinovanější filmové produkci. (25.02.2020)

"My name is Khan, and I am not a terrorist!" Mé první velké setkání s indickou filmovou produkcí dopadlo více než skvěle. MNIK spojuje prvky mnoha žánrů a celkově jsou propleteny do neuvěřitelného celku gigantických rozměrů. Film se zabývá dosti ožehavým problémem mínění lidí o muslimech ve společnosti - poukazuje na dost důležitou myšlenku, a to že být muslimem, neznamená být teroristou. Bohužel, ne všichni toto dokážou pochopit. A musím uznat, že Dustin "Rain Man" Hoffman má dost vážnou konkurenci v Indii v podobě Shahrukha Khana. První třetina filmu měla lehký a převážně romantický ráz. Byla vtipná, příjemná, ale zároveň také poučná. Druhá třetina na mě zapůsobila maximálně - a to po všech možných stránkách (nic bližšího neřeknu - to musí vidět každý sám). U závěrečné třetiny jsem měl smíšené pocity - byla působivá, ale chvílemi krapet přitažená za vlasy (ale což ... který film dneska nepostrádá nějakou tu mouchu). Musím pochválit a vyzdvihnout (a to dost vysoko) neuvěřitelnou kameru, která dělala mnohé scény ještě působivějšími. A hudba? To byla naprostá lahůdka pro mé uši - ani nevadilo, že jsem nerozuměl. Zkrátka chci říct, že o úplně dokonalý film do posledního puntíku nejde, ale že bych musel použít plácačku? Ani náhodou! "Existují dva druhy lidí. Dobří a špatní!" - A existují dva druhy filmů. Dobré a špatné! ... A MNIK je absolutně tím dobrým!!! (28.04.2010)