Kanárek

Zajimává autobiografická výpoveď, která pracuje s konkrétními lidmi, místy, událostmi. Filmů o drogách je fůra, ale zrovna tento je čímsi jemně vyčnívající. Kromě toho, že ho napsal vyléčený alkoholik o vyléčeném feťákovi, tak se ve filmu mihnou a někdy i docela výrazně persóny české kultury. Mejla Hlavsa a jeho roztomilé skotačení je provázáno bouřlivým životem hlavních postav. Vlastně Viki byl vedle Mejly skvěle zahraný "on sám"... (03.11.2006)

Z mého pohledu strašně nevyvážený film. Chvílemi jsem se strašně nudila a bylo mi trapně za postavy na jejich jakože dekadentních večírcích, ale byly i chvíle, kdy mě film strhl, a to především artovým obrazem. Pak mi zase přišlo, že některé záběry vypadají jak z reklamy (a to nemyslím ty, kde se natáčela reklama). Povedené mi přišly pasáže s Mejlou, ať už byl v obraze a něco vyprávěl, nebo ať zněla jeho hudba. Ale s čím jsem celou dobu bojovala, byla plochost a povrchnost postav. Od člověka, který si sám prošel závislostí jsem čekala víc upřímnosti a otevřenosti. Třeba mi z toho filmu vůbec není jasný, proč začal brát. Týpek si natáčí film do školy, do toho nějaký reklamy, přijde za ním nadržená milfka a začne ho svádět a bum, týpek na hajzlíku díru v žíle s kaluží krve pod sebou. Milfka ječí a prchá. To jsem se smála. A v dalším záběru už vybydlenej byt. Postava Mikiho, jakéhosi temného démona, který za sebou nechává spoušť, mi přišla už úplně mimo. Taky jsem nepobrala kotelníka v podání Schmitzera. Schmitzer tedy výbornej, ale kdo to byl, proč se s ním Viktor kamarádil... a jak je možný, že stačilo, že dal Viktorovi přes hubu, spálil mu brašnu s nářadíčkem, a on nastoupil do léčby? A pak ty scény Bohnic. Opravdu v devadesátkách byli všichni lidi v léčebně punkáči a alternativci ve svých early twenties? To už jsem si připadala jako v Mravenci nosí smrt. Na druhou stranu mi přišlo pěkný, že si ve filmu zahrál terapeuta skutečný bohnický terapeut Jílek. Mám z toho takový rozporuplný pocit, spíš mi to prostě přišlo jako taková filmová póza, která často pěknou formou vypráví trochu přehnanej a přetaženej příběh o nahodilých dvourozměrných lidech. Snad byl umělecký i lidský záměr jinačí, přijde mi, že musel být, mimo jiné třeba proto, že se na tom filmu podílela řada skvělých osobností, ale bohužel za mně nezazněl. (18.06.2016)

Nie je zlé občas si pozrieť niečo celkom iné ako klasická filmárčina. Takýto napohľad amatérsky dokumentárny film, ktorý vychádza z osobných skúseností režiséra, scenáristu aj herca v jednej osobe, ma zaujal aj napriek všetkým jeho muchám, skoro nepočúvateľnej hudbe a absencii súvislého deja. Všetky príhody na ulici alebo drogové delírium vyzerali fakt reálne a to aj pri asi veľmi skromnom rozpočte. Zbožňovanie Quentina Tarantina tvorcami a opakovanie celých pasáží z Pulp Fiction vyznelo dokonca príjemne a pravdivo. (28.01.2015)

Přesto že je snímek starší, neztrácí se, jako jednohubky. Každý si tam najde určitě to své. Mě se nejvíc líbil Schmitzer, jak mu vysvětloval, jakým způsobem to svinstvo z něho dostane. Odvykačka byla správně drsná a věřím, že je to jen slabej čajíček, co je pak v reálu. Myslím, že si s pivkem vystačím... (24.02.2015)

7/10 - Opět nechápu tak nízká hodnocení. Na Kanárkovi jsem byl v kině a zanechal ve mně velmi dobrý pocit. Je to prostě ´jiný´ film, nejedná se však o nějaké pseudointelektuálství, ale o drsnou realitu porevolučních let konce minulého století v Čechách, kdy se mnozí těžko vyrovnávali s náhlou přemírou svobody. V nebezpečné kombinaci s tehdejšími celosvětovými módními trendy to byl pak krůček od toho, aby mladý ´akční´ člověk neměl sklony podlehnout nějakému pokušení. To je případ Viktora Tauše, o tom je Kanárek a také o tom byla devadesátá léta. Ke čtyřem hvězdičkám přidávám ještě polovinu za naději v závěru filmu. (26.05.2007)