Irčan

Milión krát lepšie než nudný Hoffa (1992) s Jackom Nicholsonom a Dannym DeVitom. Ja to CGI kurva milujem. Môže byť niečo lepšie, ako vidieť Roberta De Nira, Al Pacina a Joea Pesciho ako z ich starých filmov? Akoby toto bol snímok skutočne z 80.rokov. Absolútne na jednotku urobené omladenie hercov. Naopak musím pochváliť aj ostarnutie hercov a scéna ku koncu v base s úbohým senilným starčekom Joem Pescim, to trhalo srdce. (Pochválim aj jeho český dabing). Irčan je - nie tempom, ale emocionálnym vyznením niečo ako o dve generácie starší Goodellas (1990). Pravda, záverečná epizóda má bližšie k existenciálnej melodráme pojednávajúcej o vnútornom zmierení so životom a smrťou, ale inak je Irčan prekvapivo živý a úplne perfektne funkčný film, ktorého tempo síce postupne spomaľuje, ale napriek tomu si zachováva to, čím Scorsese exceluje prakticky po celú kariéru - schopnosť robiť dojem eposu, ktorý je hoden čo najväčšieho plátna. Čo sa týka hercov, ktorí už sú všetci do jedného dávno za svojimi vrcholmi - snáď len stačí povedať, že minimálne Al Pacino (ale v menšej miere i všetci ostatní) sa na ten vrchol vrátil so všetkou parádou. Nutné povedať, že Irčana nemusí oceniť zďaleka každý divák. Ak nepoznáte prierez Scorseseho kariérou - aspoň tou gangsterskou - pravdepodobne sa vám nestane, ako mne, že budete slintať nad tými úplne tradičnými a dnes už ikonickým motívmi, ktoré Scorsese pri svojej práci využíva a možno budete často krát aj prekvapení, že sa atmosféra uberá inými smermi, než ste čakali pred piatimi minútami. Ja som si tento štylistický návrat ku klasikám a symbolické zavŕšenie Scorseseho mafiánskej trilógie (Mafiáni, Casino, Irčan) užíval dokonale a nie je vylúčené - naopak, je to veľmi pravdepodobné - že sa aj z Irčana stane podobne kultová klasika. Kto by povedal, že to v roku 2019 ešte pôjde a navyše so všetkými kľúčovými postavami tohto veľmi špecifického a jedinečného žánru. (03.12.2019)

Je mi líto, ale mám s tím úplně stejný problém jako skoro se všemi gangsterkami, které se soustředí výhradně na mafiány. Jakmile je prostor věnován i snaze detektivů nebo soudů gang rozbít (třeba letošní První zrádce nebo Scorseseho Skrytá identita), jsem s tím v pohodě, ale takhle mě prostě odpuzuje sledovat osudy bezcharakterních arogantních zmrdů, jejichž skutky jsou filmovým jazykem ne snad přímo glorifikovány, ale podávány jako něco cool, co by diváky mělo "bavit". A to kor když je hlavní postava nejen bez charakteru, ale i jakýchkoli zajímavých vlastností, a kor když to trvá zcela nesoudné čtyři hodiny. Natočen je Irčan hádám adekvátně, takže fanoušky mafiánských opusů potěší, ale já tu vážně neměl kde brát. Děj mě nezajímal (navíc i přes řadu flashbacků směřuje celkem jasně k očividnému cíli), nedá se chytnout ani nějakých formálních libůstek, protože tu krom digitálního omlazení (které funguje tak tak) žádné nejsou, nezaznamenal jsem ani žádné zajímavé scény, které by mě nějak formálně zaujaly. Zkrátka a dobře dokoukal jsem to jenom z úcty k těm pánům, kteří za filmem stojí. A taky díky tomu, že poslední dejme tomu hodina a půl je o něco zajímavější než předchozí zbytek. A přestože bych podepsal nedávná Scorseseho slova mířící proti marvelovkám, je smutnou pravdou, že podruhé bych si radši pustil poslední Avengers, než Irčana. (28.11.2019)

Novodobá klasika? Spíš you-wish gesto mistrovsky načasované na dobu, kdy Scorsese rozvířil totálně anachronickou debatu o vysokém a nízkém. Sám film staví na užívání technologií, které do velké míry prorazil Disney (Tron 2) a Marvel a na robustním půdorysu Zailianova scénáře, který opět opulentně okecává, ale málo pracuje s hloubkou postav. De Nirův Sheeran je tak statická a jen zvolna se posouvající krutá hora CGI masa a jeho pikareskní pouť dějinami americké odborářsko-mafiánské soulože se tak trochu stařecky vleče. Třicetiletí se hýbou jako osmdesátiletí a v něčem to přesně vystihuje podstatu Scorseseho díla, téhle zavalité, zkornatělé profesury, která sice nepostrádá eleganci a zábavné segmenty, ale jako celek funguje spíš jako cinefilní fetiš a obelisk uctívající minulost. Zároveň ale velice dobře zapadá do portfolia Netflixu, kde se absence přísné dramaturgie zaměňuje s robustní tvůrčí vizí. Martin je příliš dobrý režisér na to, aby natočil rozklížený film, ale podnětný je jeho Irčan asi jako De Nirův ksicht, když v mizerné nezáměrné parafrázi Call Of Duty pálí olovo do německých zajatců. Pro mě na tenké hraně cringe. (07.12.2019)

Od Casina v roce 1995 jsem neviděl žádný film Martina Scorseseho, který by mě dokázal strhnout tak moc jako právě Irčan, Vlastně bych se nebál říct, že je ještě lepší než Casino. Po nějakých deseti minutách mi ani nepřipadalo, že se dívám na novinku Netflixu, ale měl jsem dojem, že v TV zkrátka dávají nějakou starou dobrou, dávno klasickou a lety prověřenou poctivou gangsterku. A rozhodně za to nevděčí pouze (úžasným) trikům, které herce omladily tak věrohodně, že jsem na to vůbec nemyslel, nýbrž hlavně propracovanému, skvěle zahranému a zrežírovanému příběhu. Scorseseho černý mafiánský humor, Pacinova výbušnost, De Nirova nečitelnost a Pesciho všechno... Je to herecká sestava snů v dokonalé podívané, která si s divákem tři a půl hodiny dělá, cokoliv jí dovolí. (28.11.2019)

Nějakou dobu jsem zvažoval, zda to vůbec chci vidět, protože ta stopáž mě dost odrazovala (btw. zmiňovat v souvislosti s tímto filmem pořád dokola jeho extrémní délku mi osobně přijde dost otravné). Nakonec ale zvědavost zvítězila, protože mám Scorseseho filmy rád a hrají tam snad všichni mí oblíbení herci. A za sebe musím říct, že se mi to dost líbilo a bavilo mě to; má to velmi dobrou kameru a soundtrack, jezdí tam hromada krásných starých aut, některé momenty jsou hodně působivé, a samostatnou kapitolou jsou herecké výkony, které jsem do jednoho shledal jako mimořádné (nejvíc se mi asi líbil Joe Pesci). Z pohledu na toho omlazeného De Nira jsem byl sice celou dobu poněkud nesvůj, ale můj zážitek z filmu to přesto nijak zvlášť nerušilo. Když jsem se navíc po zhlédnutí filmu dočetl, že pojednává o skutečných postavách (což jsem předtím nevěděl), ještě mu to v mých očích přidalo na zajímavosti. Asi bych byl opatrný v prohlášeních typu "je to starý dobrý Scorsese", ale osobně mě prostě bavilo na to koukat, a samotný závěr mi přišel hodně silný, takže jsem byl nakonec rád, že jsem se rozhodl tomu dát šanci. Btw. nechápu, proč český název nemohl být prostě jenom "Ir", a taky jsem moc nepochopil, komu hlavní postava celý film vypráví, když se přitom v ději k hlavní vraždě nikdy nepřiznal - prostě mi zde tenhle ohraný vyprávěcí postup nedával smysl. (20.12.2019)