Svetová invázia

Mnoho lidí přirovnávají film (procentuálně) s ostatními filmovými šlágry a tak si udělám vlastní mix. Vemte si klasiku Mars útočí, odeberte veškerý humor, přidejte hromadu odkazů na neohroženou americkou armádu a vražte tam podprahovou reklamu na rekrutování dětí. Výsledkem je Světová invaze. (10.03.2011)

Unikát. Je to jako když jste na začátku devadesátek házeli mince do herního automatu a neustále si přidávali nové a nové jednotky, zatímco teď se opájíte gyroskopem v iPhonu a v autobuse smažíte emzáky podle toho, jak moc vám to výmoly na cestě dovolí. Zážitek je stejný. Nonstop akce prokládaná občasnými animacemi, ve kterých chronologicky odkrýváte střípky příběhu, který je jen - mnohdy neodkliknutelným - zdržením za vysněnou likvidací nepřátel a postupu k většímu bossovi. V tomhle případě je jedno, kolik vody se z našich oceánů odpařilo během pár hodin, nebo proč se tak rychle střídá noc a den, důležité je, že vaše jednotka běhá, doplňuje ammo, health, staminu a získává experience. Nemusíte znát Johna Wayna abyste věděli, že patos k náborovkám patří stejně jako Pizza Hut do vojenské základny v Afghánistánu. Kdyby mi tohle pustili u odvodu, koupím si první letenku do Libye a ukážu tomu velbloudímu sodomitovi zač je toho ropa. (11.03.2011)

"Battle: Los Angeles" je zcela pomýlený multimediální projekt. Celovečerní snímek s tímto názvem nefunguje jako film, protože je koncipovaný jako videohra, a stejnojmenná videohra zase nefunguje jako hra, protože vyznívá spíš jako typicky odfláknutý merchandise komiks. Film působí jako maximálně frustrující nadstavba soudobého trendu videoherních blockbusterů typu "Call of Duty: Black Ops" či "Medal of Honor", které hráče zbavují role manipulátora a staví ho do pozice pasivního pozorovatele předskriptovaných scén. Ve "Světové invazi" takto jsme nuceni přihlížet videohernímu vyprávění, které směřuje přes narůstající počet nepřátel a stupňující se obtížnost protivníků až k závěrečnému boss fightu. Jednotlivé akční scén prokládají hloupoučké cutscény, které se snaží ustanovit osobnosti postav, ale zoufale při tom selhávají. Teoreticky podobný "Černý jestřáb sestřelen" fungoval díky tomu, že drama čerpal ze samotné centrální situace vyjádřené v názvu a postavy profiloval pouze do takové míry, aby byly od sebe základě odlišitelné. Naopak "Světová invaze" bere útok mimozemšťanů jako zástupnou věc pro titěrné a směšně schematické problémy jednotlivých postav. O to větší průšvih je, že když už k filmu vyšla videohra, nejen že je trapně krátká, ale především není vůbec spektakulární. Namísto bombasticky hyperrealistického vzhledu a intenzivní akce snímku dostali hráči vypelichaný vizuál s minimem detailů, zato se směšnou fyzikou postav a zákonitostmi zcela popírajícími fakta řečená ve filmu. Právě panákovitá stylizace spolu s doslovně komiksovými cutscénami hru usvědčuje, že původně místo ní měl vzniknout komiks. (21.06.2011)

Před několika měsíci jsem si po zhlédnutí filmu Skyline říkal, že bych musel mít hodně pocuchané filmové vnímání, aby se mě film bratrů Strausů líbil a obával jsem se, že filmový bratříček Battle: Los Angeles půjde kvalitou podobně do kytek. Omyl, scénář má možná dvě stránky, ale po technické a zvukové stránce je to velice kvalitní řemeslo. Žádné zdržování, po několika minutách se jde do akce a ta trvá až do závěrečných titulků (i když závěrem to bylo roztahanější). Hudba, fucking heroes marines, Eckhart, Rodriquez a vizuální efekty jsou velkým plus u tohoto filmu, zbytek buď přežijete, nebo tím film odstřelíte... Podobné Guilty Pleasure jak před rokem Emmerichův 2012, mé hodnocení 3 hvězdičky… pod recenzí co napsal MrHlad na moviezone bych se podepsal "Pokud půjdete někam, kde mají malé plátno, neužijete si film nejspíš ani z poloviny. A piráti, co se rozhodnou ušetřit za lístek a koukat na monitor, utřou úplně. Ti si to však zaslouží." (13.03.2011)

Jsem rád, že se to tentokrát obešlo bez patosu! Vždyť traumatizovaný mariňácký serža, co si dal srdcervoucí slib, že už v životě neztratí jediného černouška, o portorikánských vlastencích ani nemluvě, který v křížové palbě stihne v odlétajícím vrtulníku obejmout všechny zachráněné děti, pomazlit se s raněnými a pronést patnáctiminutový motivační proslov o amerických hodnotách, které je nutno ubránit, působí nesmírně civilně a úplně jako přirození. Pardon, chtěl jsem říct úplně přirozeně. Tam, kde nestačí duchaplné dialogy, přichází na řadu akce a efekty! Ty byly jistě velkolepé a vynikající, jen je trochu škoda, že Láskomuž najal kameramana s parkinsonem. Ale já se na něj nezlobím! Postiženým je třeba dát příležitost! Navíc jsem zjistil, že když se naladím na jeho třesovou frekvenci a kmitám hlavou ve stejném rytmu, odnesu si z kina nezapomenutelný zážitek. Za krkem mě bolí jen trochu a to rozostřené vidění se prý časem taky spraví. Zoufale tedy klekám do prachu před Cinestarem, pláču nad nevhodně investovaným oranžovým Komenským, a přes mé, litrovým produktem americké provenience přeslazené, rty vychází jediná, zbožná prosba: "Rollande, vrať se!!!" (15.03.2011)