Svetová invázia

Přestože jde v prvním plánu zcela jistě o náborák jako prase, nelze si nevšimnout, jak Světová invaze diváky zároveň vmanipulovává do role okupovaných iráckých vojáků, potažmo civilistů. Stejně jako emzáci, kteří přicházejí vydrancovat Zemi kvůli životně důležité substanci - vodě (nebo tak to alespoň prezentují média a experti v nich), zabírají Američané Irák a okolní země ve snaze přibližít se ke klíčovému energetickému zdroji (ropě), který doslova pohání jejich civilizaci. Ropa je pro západní civilizaci dokonce tak zásadní, že prostupuje nejen zcela zjevné oblasti průmyslu jako ten dopravní nebo vojenský, ale v důsledku se týká veškerých plastových výrobků, farmaceutik nebo hnojiv, a tedy i jídla nebo pití (balené vody). Připomeneme-li si známý slogan "jsi to, co jíš", dá se říct, že ropa se stala fyzickou součástí nás samotných. Když tedy ve Světové invazi vidíme poraněné alieny, ze kterých stříká voda, je to připomenutí, že i my jsme naplněni a ovládáni určitou tekutinou (a není to krev). Ohledně polidštění mimozemšťanů jde film ještě dál, když při scéně s vivisekcí odkrývá jejich slabinu na totožném místě jako je naše srdce, tzn. na rozdíl třeba od Black Hawk Down, kde jsou nepřátelé dehumanizováni, jde Světová invaze spíše opačnou cestou (byť pouze na tělesné rovině). A naopak, mariňáci jsou tu hned v několika případech přímo spojeni pouze s číslem jejich psí známky a sami vojáci v poli v jedné z prvních scén potkávají skutečného psa, který má naopak na známce jméno lidské. Světová Invaze se tak ptá, zda vůbec existuje hranice mezi zvířetem, vojákem a strojem a nastoluje ontologické dilema, které se vine celým filmem. Paralela, v níž se svět, zhuštěný ve finále na jedinou americkou mariňáckou skvadru, dostává do situace kolonizovaných států Blízkého a Středního Východu, dále pokračuje ve stylu boje, který musí vojáci proti technologicky zdatnějšímu nepříteli zvolit. V určitou chvíli totiž dochází k doslova mučednickému sebeobětování dosavadního velitele jednotky, zcela ve stylu islamistických teroristů, kteří neváhají vyhodit v rámci Svaté války (tedy v agresivní obraně vlastní země a hodnot) sami sebe do povětří (včetně autobusu!). Takový bezhlavý, až slepě sebevražedný styl války, zosobněný poté především štábním seržantem Nantzem (Aaron Eckhart), se nakonec ve Světové invazi jeví a prezentuje jako jediný s šancí na úspěch. Lze tedy říct, že Liebesman klade militantní patriotismus USA na roveň radikálního islamismu Al-Kájdy a řada diváků pravděpodobně vůbec nepostřehne, čemu že to vlastně tak zaníceně drží pěsti. Světovou invazi ovšem není možné ani při troše dobré vůle považovat za ironický nebo satirický komentář, a tak tento alternativní výklad beru jako kuriozitku, která je sice sama o sobě zajímavá hlavně ze společenského hlediska a z filmu spíše mimochodem vyplývá, ale samotný se díky ní snesitelnějším nestává. Z hlediska techniky filmového řemesla ovšem nelze vytknout téměř nic, což z tohohle precizního stroje na akci a emoce z ní vyplývající dělá možná o to děsivější kousek propagandy. Riefenstahlová v hrobě s úsměvem na tváři zvedá pravici. (03.06.2011) (menej) (viac)