Soľ nad zlato

Československo-západoněmecká variace klasické pohádky od B.Němcové s krásnou Šafránkovou ve vrcholné princeznovské formě. Kdybych neznal klasiku s Werichem, která je daleko hravější a vtipnější, dal bych hvězdu navíc. Tato verze je více vážná, napínavá s atmosférou místy hororovou, ale ve výsledku poutavá, svižná a nadprůměrná. Těžká vražda je ovšem DABING, a to jsem si myslel, že se slovenské věci dabují až od rozdělení v roce 1993 , ale on už tento nešvar byl za komunistů. ( ale možná to jen vzali z čisté vody najednou, když už museli dabovat zápaďáky ) (23.12.2019)

Nebyť tej príšernej "elektronickej" hudby, smiešnych kostýmov s plexisklami, bolo by to za 5. Hviezdami nabitý film, skvelý scenár a dialógy, ktoré sú veľmi racionálne aj na to, že ide o rozprávku, a temná atmosféra, temnejšia než v iných slovenských rozprávkach, si nezaslúžili byť pokazené takými hlúposťami Škoda. (27.12.2006)

Keď sa na to pozrieme objektívne, scenár je šialene beštiálna divočina! Kráľ vyhostí, vydedí, no proste vyrazí z kráľovstva preč (do lesa!!) svoju najmilovanejšiu dcéru len preto, lebo povie, že ho miluje ako soľ. Z dnešného pohľadu je to ako keby otec vyhodil von do mrazivej januárovej noci svoju dcéru za to, že mu povedala, že smeti nevynesie dnes, ale až zajtra ráno. Následne sa na scéne zjaví pekne nas*atý Ladislav Chudík (a to žu je vážne čo povedať), de facto premení svojho vlastného syna na skalu (!) a na ľudské kráľovstvo zošle kliatbu: všetka soľ sa premení na zlato. Kuchári teda začnú „soliť“ cukrom. Takže sa na stoloch zjavujú lahôdky kalibru kapor nasladko alebo pečené prasa s malinovou penou. Na to kráľ znechutene (lež zároveň suverénne) vyhlási, že nemusia stále len jesť mäso a tak začnú s prepáčením žrať trojposchodové marcipánové torty. 24/7 ku*va. Aspoň niektorí v kráľovstve uvažujú pragmaticky a tak vezmú obrovské zásoby zlata a vyrazia do susedného kráľovstva, aby tam zaň kúpili kvantá soli. Ukáže sa však, že prekročením hraníc sa vzácny kov premenil späť na soľ (dor*iti!). Tak sa víťazoslávne vrátia domov so soľou, ale „prekvapivo“ tá sa prekročením hranice kráľovstva opäť premení na zlato. Dvaja hlúpi princovia túžiaci po moci toto musia vedieť, napriek tomu vo finále kráľa okradnú o všetko zlato, ujdú s ním preč a keď prekročia hranice a ono sa premení na soľ, sú šokovaní (wtf). Vydedená princezná sa medzitým dostane do desivého Chudíkovho podzemného kráľovstva, kde to vyzerá ako v o 12 rokov staršom filme Do vnútra Planéty opíc. Do toho šašo (Jozef Kroner) spieva pesničku, ktorá má ešte tragickejší text, ako hity kapely No Name a to už je fakt strop. V prekliatom kráľovstve čuduj sa svete všetko naďalej funguje: všetci chodia do práce resp. plnia si svoje povinnosti a úlohy, hoc ak som to správne pochopil, každému sa doma váľa cca 10 kíl čistého zlata. Samozrejme čo s ním, v kráľovstve je zrazu každý milionár, takže zlato stratilo svoju hodnotu. Vydedená princezná sa následne nakvartíruje k čudnej žene žijúcej na samote pri lese, ktorú nikdy v živote nevidela a ktorú oslovuje starenka napriek tomu, že jej herecká predstaviteľka v tom čase síce mala 53 rokov, ale vyzerá na o 46. Robím si z toho srandu? Ja vlastne neviem. Nie je to tak, že proste len nahlas pomenúvam veci? Ono je to ale v konečnom efekte dobrá rozprávka práve vďaka kurióznemu scenáru plnému úžasných WTF okamihov (kráľ ju na konci naozaj nespoznal?!), nádherne zostarnutých trikov, bizarných hereckých výkonov (tradične megadominantný Juraj Kukura) a miestami pomaly až hororovej atmosféry. (11.04.2023)

Jedna s najznámejších Slovenských rozprávok, ktorá nám je servírovaná každé vianoce so železnou pravideľnosťou. Atmosféra je a je celkom hustá a na rozprávku až moc, by som povedal. Hlemýžď to vystihol, keď chcem vidieť intriky a smútok tak nie doobeda keď je vonku sneh, ja tlačím zlepované rohlíčky a premýšlam kam som poschovával darčeky, na to sú iné filmy. A ani ten happyend nieje žiadne vyslobodenie. A tomu českému dabingu už vôbec nerozumiem. (04.06.2005)

Dovolte malou úvahu o filmové pohádce... Středoevropské pohádky jsou lidové příběhy, vyprávěné a tradované především ve venkovském prostředí a vzniklé nejčastěji v období baroka. Jako takové zpravidla neodrážejí mnoho historicky podchytitelných jevů, ale naopak přinášejí značně naivní, i když roztomile zkreslenou představu o životě aristokracie. Filmové zpracování musí pohádce nutně vtiskonut nějaký obrazový rámec. Pokud nejde o pohádky severské, asijské či africké, nýbrž středoevropské, činí tak zpravidla podivnou směsí středověkých a barokních reálií v nejrůznějších kombinacích. Pohádka „Soľ nad zlato“ je důsledně středověká, což však je spíše zajímavý experiment, protože stejně v principu nelze barokní báchorku vsadit do středověkých reálií, usilujeme-li o jakousi pravdivost. Z tohoto hlediska je totiž pohádka útvarem vždy historicky nepravdivým, jakkoli obsahuje často hluboce pravdivé ponaučení. Zajímavý je zde také posun pohádky směrem k fantasy filmům. Obsahuje slušné herecké výkony a poměrně silné scény. Příšerný je hudební doprovod v podobě tehdy módních syntetizátorů. (27.12.2006)