Bournov odkaz

Teď jde o to, jestli si člověk řekne, že tohle vlastně už třikrát viděl, nebo bude milosrdnější. Mě se na jednu stranu líbilo, jak byl děj provázanej s Bournem originálem a dělo se to souběžně, líbila se mi i část z divočiny, film poskytuje mnohem detailnější pohled do systému i programu, takže se dozvíme, jak že se ty super-agenti vyráběli. Jeremy Renner do svojí role sednul, i Norton si toho hajzlíka vystřihl s chutí, jen Rachel Weisz - a že jí mám moc ráda - mi tu přišla jako přešlap, moc hysterie a řevu. A od chvíle, co se Aaron a Marta daj dohromady už se to celý veze na profláklý vlně až do konce. Je to bezesporu dobře natočenej film z Bourneova universa, ale ničím zvláštním mě nezaujal ani nestrhnul tak, jako se to povedlo tomu Damonovýmu. (30.06.2014)

Tony Gilroy si tak dlouho stěžoval, že jeho scénáře pod Greengrassovou režií nevyzní tak, jak by si zasloužily, až vzal kameru do ruky sám - a vykradl všechno, co předchozí trilogie nabídla. A když první půlhodinka nepřipomíná nic jiného, než nějakou pořádně dlouhou vystřiženou scénu z Bournova ultimáta, tušil jsem, že je zle. Při pohledu na překvapivě ukecaného a adekvátně ostrého Rennera to ale pořádně zamrzí. Jeho ruční práce s nepřítelem totiž bere dech a chemie s Rachel Weisz jakbysmet. Bohužel ve chvíli, kdy se tempo druhé poloviny rozpumpuje na maximum, přijde extra hloupý zvrat (Larx) a s ním i vystřízlivění, které v hlavě chtě nechtě bzučí až do konce. U samostatného příběhu bych asi měl mnohem menší problém, ale ono přisátí na slavné značce celé Legacy zabíjí. (01.12.2012)

Napriek vychytaným muchám tretieho Bournea, ktorými bola napríklad nejasná akcia a nie príliš ucelený scenár, je štvrtý film nesúci agentovo meno predsa len slabšou náhradou za duo Damon-Greengrass. A to aj napriek tomu, že scenáristický ocino všetkých predchádzajúcich troch dielov sa sám chopil réžie. Dej je trošku prekombinovaný, zo začiatku zbytočne zdĺhavé, viac o slovách ako akcii. Napriek tomu ale nadštandardný thriller, ktorý si stále drží svoje renomé. 80%. (21.08.2013)

Sice lepší, než celý BOURNEŮV ODKAZ, byl pětiminutový trailer na ATLAS MRAKŮ předtím, ale i tak se jedná o nadprůměrný počin. Pokud by se měla zvolit dominanta, čili klíčový sjednodující prvek samotného díla, byla by jím vertikalizace, protože takto je organizována narace, odehrává se tak samotná akce a vytváří se propojení s předchozím filmovým textem v podobě BOURNEOVA ULTIMÁTA. Agentská série je vůbec v rámci žánru, poetických tradic i hollywoodské produkce výlučná, protože si pohrává se vztahem fabule a syžetu nejenom uvnitř vlastního samostatného textu vkládáním flashbacků, ale napříč všemi díly. Hodina a půl času projekce třetí části se může odehrávat před posledními pěti minutami druhé a čtvrtá zase paralelně s tou třetí, čímž se pod gilroyovským vedením greengrassovsky naivní vize jedince bojujícího proti politickému establishmentu proměňuje v zájemně propojenou paranoidní síť intrik a mocenských zájmů. Kromě zmíněného významového posunu to ale znamená, že vyprávění již není vedeno čistě horizontálně (dvojka) či do různých stran v případě uspořádání informací (trojka), ale vertikálně, protože se zaplňují narativní mezery universa, ve kterém není jenom jeden pěšák. Vertikálně je uspořádána nejenom narace (flashbacky nejsou hybnou silou, která žene hrdinu vpřed k dosažení pomsty, ale objasňují motivaci řady postav) a informace v rámci ní dávkované, ale i akce: útočí se z letadla na lidský objekt v lesích, skáče se ze střechy na policisty a schovává se pod stolem či za dveřmi. Jako ozvláštňující funkce je vertikalizace v rámci série dostatečná, ale v nutnosti odtajňovat některé prvky v podstatě kazí koncept "greengrassovek" (není fokalizována mysl ani stav společnosti, celou dobu šlo o pitomé pilulky) a spíš než k formálně progresivním počinům se BOURNEŮV ODKAZ řadí k revivalu sedmdesátek. Jak svým syžetem, založeném na operaci, která se zvrtla, a tak se hodně namluví a na konci se akční, tak i stylem, jenž rychlostí střihu v akčních scénách odpovídá bourneovským normám, ale kontinuita a přehlednost je zajištěna hlediskovými záběry a přeostřováním, nikoliv zvukem. Na rozdíl od horizontálního vedení, kdy se neustále nabíralo na tempu a pouze rytmus byl v rámci akčních scén proměnlivý, má ryze vertikální čtverka nevýhodu v nevyrovnaném temporytmu. Nejslabší díl, ale stále nadprůměr. (09.08.2012)

Třetí nejlepší/nejhorší z dosavadních pěti bourneovek. Nejvíce jí podráží nohy těžkopádný rozjezd, což se napraví až spárováním ústředního dua; respektive prostorem pro vynikající Rachel Weisz, která si to od znepokojivé scény v laboratoři krade pro sebe. Neexistující závěr sice ničemu nepřidá, ale i tak spíše navnadí než znechutí. (09.08.2012)