Moon

Jones nepřekvapuje zápletkou, ani myšlenkou, zato kutí lepší atmosféru než mistr Scott ve velenudném Vetřelci (nevím, prostě xenomorfům nemůžu přijít na chuť), nedopouští se podpásovek jako Boyle ve "wtfakózním" Sunshine a pomalejší tempo dostatečně vyvažuje umírněnou stopáží (umím si představit tvůrce, kteří by nad stejným tématem vznešeně mastrubovali nekonečné tři hodiny a řekli by přitom to samé), tradičně výtečným Mansellovým doprovodem a Rockwellem, který nikdy nezklame. (25.10.2009)

Na legendární status, kterému se těší milníky inteligentní sci-fi typu Vesmírné odysey či Blade Runnera to v konečném důsledku nemá (scénář sice drží pohromadě, ale několik příliš okatých logických lapsů tu je), ale nejednou v průběhu filmu mi přišlo na mysl, že k tomu vlastně mnoho nechybí. Moon má navíc ohromný potenciál časem zrát. A kdo ví, třeba se dočkám i doby kdy budu muset to své tvrzení ze začátku přeci jen poupravit. PS: Spoustu těch logických lapsů řeší sice teorie s nemocí z ozáření, ale zdaleka ne všechny... (28.10.2009)

Jemné a emocionálně decentně působivé sci-fi v podkladu s velkým potenciálem, který však nebyl zužitkován způsobem, jaký bychom si po prvních pár minutách představovali. Spousta "vědeckých" otázek zůstává otevřena, i přes atraktivní vizuál filmu zůstávají technické detaily v podstatě úplně opomenuty (což je škoda) a Moon se místo toho soustředí na prožitý příběh osamělého astronauta. Jeho tříletá služba z rutinních úkolů a nostalgického přehrávání vzkazů od rodiny postupně přerůstá v tajemné psycho s intenzivní atmosférou, šokující odhalení i boj s manipulátory ve vedení projektu o prežití a odhalení pravdy pro zbytek světa... 8/10 (28.10.2009)

Další z minima kousků, které zdánlivě vyčerpané schéma podchycují svěžím a zaručeným postupem. Pomalé tempo, minimum slov, zdržování se doslovnosti a otázek/odpovědí na obvyklých místech v obvyklé podobě, působivá atmosféra, založená na divákově neskonalé zvídavosti, logický a přitom překvapivý scénář, herecký koncert famózního Sama Rockwella, skromná Jonesova režie, skvostný vizuál (triky, pořízené za babku i kamera) a jako vždy spolehlivě padnoucí hudba Clinta Mansella dohromady utvářejí takřka výtečný celek, při kterém se vám nejednou zatají dech. (17.11.2009)

Obsahuje spoilery I když na těch spoilerech není nic zas tak zásadního, protože zásadní zjištění a tím i pochopení celého mechanismu práce pro Lunar Indrustries přijde během první půlhodiny a divák pak už jen vlastně čeká, až to celé docvakne i ústřední (dvou)postavě. Moon tak míří spíš do vod psychologického dramatu než thrilleru, v němž se oba Samové vyrovnávají s tím, že vzpomínky na minulost nejsou tak úplně jejich vlastní. Nejde tedy o šokující pointu nebo neprůstřelnou logiku příběhu (viz Renton), spíš o atmosféru osamělosti cizinců ve vlastním životě. Možná je to trochu alegorie osamělosti člověka moderní společnosti, nevím. Koukalo se na to docela příjemně, i když jsem po těch oslavných řečech čekal něco víc. Na druhou se rozhodně cení nemainstreamový styl čistého přemýšlivého sf, které míří na člověka. (15.11.2009)