Moon

Z určitého hlediska je komorní Moon takovým protipólem epické Vesmírné odyssey, se kterou má film několik styčných bodů - například jsou to oba perfektní filmy:D A ačkoliv je tenhle přímočařejší, tak rozhodně není jednoduchý. Je ale pravda, že pokud někdo nemá rád sci-fi, tak mu Moon asi nesedne. U mě nastal opačný případ - do bílého interiéru Sarangy jsem se okamžitě zamiloval, stejně jako do kombajnů, které sklízejí helium. Příběh byl náležitě propracovanej, námět skoro jak od Philipa K. Dicka. Teda nebylo to tak paranoidní, jako většina jeho děl, ale atmosféra byla perfektní. Vesmír a příběhy osamocených astronautů mám prostě rád a v tomhle filmu toho všeho bylo dost. ____ Sama Rockwella mám rád od Milujte svého zabijáka (2002), ale ačkoliv i tam měl hlavní roli, tady je jeho výkon ještě pozoruhodnější. Mansellovu hudbu zmiňovat nemusím no a tak už zbývá jen Zowie Bowie, který má stejně jako otec zjevně talent. (25.10.2009)

Moon je filmem post-humanistickým; temnou apokalyptickou vizí odlidštěného světa, v němž člověk nenávratně zmizel ve skafandru (viz plakáty) a humanistický mýtus na smetišti. Pozná se to podle převahy kyberpunkových otázek zasazených do jinak druhotných scifistických rekvizit. Prvním tématem filmu je vztah člověka a stroje, zahrnující teoreticko-technické prognózy další fáze lidské existence vzhledem k pokrokům vědy a technologie, druhým je kritičtější post-humanismus, reagující na téma první. Stroj tu jednoduše řečeno přebírá rysy člověka a člověk rysy stroje (připomeňme klíčová slova kyberpunku: syntéza, změna, integrace): na jedné straně poznáváme Sama Rockwella, bezpohlavní bytost, u něhož jsou všechny zbytkové lidské projevy (halucinace, nostalgie, neuróza) hodnoceny krajně nežádoucně, na druhé straně stroj, který sebeurčil vlastní identitu přes řadu převzatých lidských atributů jako hlas nebo smajlíky a který je vzdálen obrazu bezejmenného perpetuálního průmyslového zařízení. Moon se tím stává trenažerem budoucí společnosti, která bude globální ve smyslu mimoplanetárním i mimolidském. (30.10.2009)

skoro by me tenhle filmecek minul.. ale nastesti sem se do tohoto profilu nejak dostal, precetl velice tajemny obsah, a jelikoz sem zrovna byl nazhaven na vypointovane filmy a hodnoceni vypadalo docela obstojne, vrhl sem se na to.. A nestacil sem zirat, co vsechno jde vytahnout z minimalniho obsazeni, docela pruhledne pointy (to bylo nakonec to jedine zel, vlastne ani ne tak pruhledne, ale spise rychle vyzrazene) a rozpoctu, s kterym dokazou u nas vyrabet pekelne pociny (doslova).. Duncan Jones (nikdy sem o nem neslysel a stale si jeho jmeno nevim zapamatovat) natocil perfektni one-man-show, pracujici s prostredim ala Sunshine ci dalsi komorne vystavene filmy. i pres docela jednoduchou zapletku, nijak se nesnazici vysvetlit dopodrobna, o co opravdu spolecnosti jde (na cem se pak uzivatele mohou vyzivat a hledat ruzne logicke chyby, ci konspiracni teorie..), je atmosfera mesicni temer opustene zakladny s posadkou citajici jednoho muze (opravdu jen jednoho), kteremu se nahle vse v co veril rozpusti pred ocima a robota s hlasem Johna Doea s velice peknou metodou vyjadrovani (ovsem chlad je z ni citit poradne a Jones nas tak napina az do konce - v cem nebudu rikat) tak temna a husta, ze nemuzu mit zadne vytky. Hlavne, kdyz Sam zahral svoji postavu perfektne a procitene (opravdu jsem mu to, co chtel pral), vizual mesice dokresloval dusevni rozpolozeni zminovaneho nanejvys schopne (za tech 5 mil. dolarů je to vykon) a mansell se zase jednou prekonal a prekvapive slozil genialni hudbu, ktera je takove meritko nalady... Proste skvele old school (22.02.2010)

Tak přesně takhle to má vypadat. Dobré sci-fi myslím. Opravdu zajímavý a poutavý příběh, parádní atmosféra, solidní triky (za ty prachy nádhera) a bezkonkurenční výkon Sama "Bella" Rockwella. Celou dobu vám navíc hladí ušní bubínky geniální soundtrack, který má na svědomí Clint Mansell. Celému snímku dává duši. Jo a GERTYho chci domů! (25.10.2009)

Když už si pustím sci-fi, tak obvykle sedím se zatnutýma zubama připravena okamžitě film vypnout. Ale u "Moon" se takové nutkání nedostavilo. Je to sice hrozně smutná depka, ale Rockwell předvedl brilantní one-man show a já byla pohlcena jak jeho výkonem (výkony?) tak přenádhernou hudbou a tajuplnou atmosférou. Sem tam i ukápla slza. Ráda bych vychválila i Kayu Scodelario, ale bohužel nedostala příliš prostoru. Zato smajlík Kevina Spaceyho, ten prostě vždycky navodil správnou náladu :) Jasných pět za to, že jsem si sama připadala zoufale a beznadějně (a výjimečně ne kvůli žánru..), když se tak cítil hlavní hrdina. (05.07.2013)