Moon

Ačkoli je Moon příjemnou klaustrofobickou podívanou, která rozhodně má čím zaujmout, zejména pak hereckým výkonem Sama Rockwella, jde o snímek, který v paměti dlouho neutkví. Velice pomalé tempo snímku, které zpočátku nese velký podíl na působivosti tohoto díla, se bohužel s přibývajícími minutami stává spíše překážkou. (02.11.2009)

Zatímco Matrix, nebo do určité míry i 2001, jsou tradičním soubojem člověk vs. stroj, ve filmu Moon dochází k rafinovanému spolčení obou těchto složek a nepřítelem je nadnárodní korporace. Sam Bell je sice po všech stránkách člověkem, ale jeho velmi krátká expirační doba z něj fakticky dělá spotřební zboží, které se začne rozpadat, jakmile uplyne záruční lhůta. Robot Gerty je sice věčný, ale neschopný samostatného uvažování a po emocionální stránce pouze nedokonalou nápodobou člověka (omezené vyjádřovaní pomocí smajlíků). ____ Bellova existence je paralelou života postmoderního člověka, majícího nevýznamné a snadno nahraditelné zaměstnání v nějaké obří firmě, ve které je mu při každé příležitosti zdůrazňován jeho nesmírný přínos pro svět. V procesu ho rovněž udržuje falešná naděje na fiktivní, ideální život, který je mu promítán na obrazovkách (obdoba televizních reklam). ____ Clint Mansell se opět vytáhl, vynikající hudba tvoří dobrou polovinu atmosféry celého filmu. Škoda, že tohle nejde u nás do kin. (26.10.2009)

Obsahuje spoilery I když na těch spoilerech není nic zas tak zásadního, protože zásadní zjištění a tím i pochopení celého mechanismu práce pro Lunar Indrustries přijde během první půlhodiny a divák pak už jen vlastně čeká, až to celé docvakne i ústřední (dvou)postavě. Moon tak míří spíš do vod psychologického dramatu než thrilleru, v němž se oba Samové vyrovnávají s tím, že vzpomínky na minulost nejsou tak úplně jejich vlastní. Nejde tedy o šokující pointu nebo neprůstřelnou logiku příběhu (viz Renton), spíš o atmosféru osamělosti cizinců ve vlastním životě. Možná je to trochu alegorie osamělosti člověka moderní společnosti, nevím. Koukalo se na to docela příjemně, i když jsem po těch oslavných řečech čekal něco víc. Na druhou se rozhodně cení nemainstreamový styl čistého přemýšlivého sf, které míří na člověka. (15.11.2009)

Zklamání. Kombinace levných digitálních triků, miniatur a umělých kulis z jednoho ateliéru mě ne a ne přesvědčit, koncept samotný navíc neutáhne ani devadesát minut. Je to jen obstojné autorské cvičení, které je ale stejně tak zapomenutelné. A po mém soudu vůbec neopravňuje Duncana Jonese k tomu, aby se stylizoval do spasitele současného sci-fi. (05.04.2010)

Skvěle využitý potenciál tohoto na první pohled tak úsporně stavěného snímku. Stísněnost a strach vyvěrající z techniky (velmi sugestivně variovaný vztah člověk x stroj) a konspiračních teorií, setkání s nezmámen, které je velmi překvapivě (a bohužel pro nás civilizačně i dost opodstatněně) pointováno. Je možné, aby korporace zašly až takhle daleko? Patrně ano. Velmi silný a zajímavý sci-fi film... PS: Kruh se uzavírá, když takovýto film z Měsíce natočí syn legendárního Ziggy Stardusta alias Davida Bowieho...i když ten byl tedy z Marsu... :-) (10.11.2009)