Moon

Sci-fi ako od babičky. Alebo od deduška - konkrétne od Kubricka či Scotta. Práve 2001: Vesmírnu odyseu a prvého Votrelca Moon pripomína - atmosférou i celkovým vizuálom. Aj triky sú oldschool, namiesto počítačových patlanín poctivé modely a miniatúry. A pozor - vyzerá to dobre. (Samozrejme, triky súvisiace s hlavnou zápletkou patria k modernej špičke.) Zvrat je síce predvídateľný, ale to vôbec nevadí, tvorcovia nás ním nechú šokovať. "Pointu" použijú už zhruba v polovici filmu ako odpaľovaciu rampu pre emocionálnu smršť, ktorá nasleduje (a ktorá vďaka sústredenému Rockwellovi a ako vždy výbornému Mansellovi funguje a pritom neskĺzne do sentimentálneho blata). Mimochodom, hoci robotov bolo toho roku (a vlani) vo filmoch dosť, ten najsympatickejší má hlas Kevina Spaceyho. (25.10.2009)

Zklamání. Kombinace levných digitálních triků, miniatur a umělých kulis z jednoho ateliéru mě ne a ne přesvědčit, koncept samotný navíc neutáhne ani devadesát minut. Je to jen obstojné autorské cvičení, které je ale stejně tak zapomenutelné. A po mém soudu vůbec neopravňuje Duncana Jonese k tomu, aby se stylizoval do spasitele současného sci-fi. (05.04.2010)

Pocas prvej polovice filmu som sa hladala... Hladala, hladala a stale som sa nevedela najst. Nebola som si ista, ci ide o thriller, dramu, pure sci-fi, alebo nejaky zvlastny mix. Ale druha si ma absolutne ziskala nielen hereckym koncertom dvoj a viac role Sama Rockwella, ale aj uzasnou hudbou, krasnou sceneriou a skvelym "ludsko-neludskym" Gertym akka Kevinom Spaceym. Musim povedat, ze tak ako som vstupovala do filmu so skepticizmom, tak ten neskor vyustil do euforie, ktora bola o to sladsia, ze clovek od filmu ocakaval velmi malo. (25.10.2009)

Na legendární status, kterému se těší milníky inteligentní sci-fi typu Vesmírné odysey či Blade Runnera to v konečném důsledku nemá (scénář sice drží pohromadě, ale několik příliš okatých logických lapsů tu je), ale nejednou v průběhu filmu mi přišlo na mysl, že k tomu vlastně mnoho nechybí. Moon má navíc ohromný potenciál časem zrát. A kdo ví, třeba se dočkám i doby kdy budu muset to své tvrzení ze začátku přeci jen poupravit. PS: Spoustu těch logických lapsů řeší sice teorie s nemocí z ozáření, ale zdaleka ne všechny... (28.10.2009)

Tahle série měsíčních procházek je chytrá, chvílemi snad i překvapivě rafinovaná, ale až na posledních dvacet minut jí strašně chybí emoce. Děj sice nabírá nečekaný vývoj, ale myšlenkové pochody jsou dávkovány stroze a strojovým tempem. Co mi pak vadí nejvíc, to je přetaženost hlavního nápadu. Jakkoli je sympatický a originální, stejně by Samu Bellovi daleko více slušel krátkometrážní formát. Příjemný pocit po zhlédnutí tak pramení hlavně ze samotného měsíčního prostředí. Hypnotická a pohlcující atmosféra mi jako jediná opravdu nejde z hlavy. (23.05.2010)