Moon

Ále do prdele... Tak sem si počkal... A dočkal jsem se. Moon je přesně tak geniální, jak jsem doufal, že by mohl být. Ač trikově bezchybné, přesto ne primárně sci-fi, ale brilantí psychologická studie dvou na pohled stejných, přesto v mnohém se lišících lidí, kterým se zhroutil svět i všechno, v co věřili. Sam Rockwell je brilantní a Duncan Jones na sebe upozornil podobně, jako kdysi Francis Lawrence svým debutovým Constantinem. Je až neuvěřitelné, kolik emocí dokázal vytřískat z obyčejného plakajícího smajlíka. No a Mansellova hudba.., Netřeba slov. Pohled na měsíc již nikdy nebude stejný. Bude se už navždy pojit s tímto povznášejícím filmovým zážitkem. Díky bohu za něj... (23.11.2009)

Moon přichází na scénu jako jeden z dalších očekávaných sci-fi snímků tohoto výjimečně bohatého roku. Ovšem jako další "dítě internetu" tenhle malý nezávislý snímek získal vysoká hodnocení a hype-auru, které se bude těžko zbavovat. Sledovat bez očekávání a nejlépe i znalosti traileru, který dost prozradil, se určitě vyplatí (a určitě nedávejte na řeči o nejlepším sci-fi poslední let od lidí, co na sci-fi koukají jednou ročně:))). Moon je hodně netradiční, tématicky jednoduše až stroze laděný, sci-fi snímek o astronautovy na Měsíci. Naneštěstí pro režiséra (a scénáristu) se nekonečně pusté pláně jediného přirozeného satelitu Země mohli ozdobit Samem Rockwellem a celých 97 minut se tak může vést v ONE-MAN-SHOW tohoto nezávislého génia. Nechci prozrazovat mnohé, ale Rockwell z obrazovky nesleze (Kevin Spacey se svým hlasem prostě promine...) a vládne každé sekundě. Vedle něj tu je Clint Mansell, který opět vůbec nezklamal, ale Duncan Jones zůstane ještě nějaký ten týden "jen" režisérem s talentem. Síla celého Měsíce není v několika poctách klasickým sci-fi (2001 nikdo nepřehlédne...) a už vůbec ve snaze nějaký větší snímek napodobovat, ale v emoční síle příběhu z druhé strany barikády (bez spoileruje nejde přesněji napsat) a samotného hlavního hrdiny, který prožívá život v cele "těžební stanice" daleko od domova i rodiny. Některá témata nejsou dostatečně rozvedena, ale to hlavní, na které se film soustředí je představeno do příjemných detailů, které vedou až k občasné zdlouhavosti, což kdejaký fanda rád promine. Povinnost pro fanoušky sci-fi, protože takto nezávislý pohled do budoucnosti tu nějaký ten měsíc nebyl... Jednoduché, stylové a s myšlenkou. (27.10.2009)

Kvalitní vesmírný snímek - mám takové filmy rád, ale bohužel jich není mnoho. Tvůrcům tohoto filmu se podařilo skvěle vytvořit atmosféru osamění, kdy Země je daleko a na Měsíci je člověk sám se sebou. Zajímavá Mansellova hudba v podstatě opakuje jedno téma, ale podkresluje příběh velmi pěkně. A samozřejmě klíčový byl hlavní herec pro tak náročnou roli a Sam Rockwell splnil svůj úkol odstínit různé polohy svého hrdiny dokonale - navíc mu k tomu pěkně nahrává hlas Kevina Spaceyho. (28.10.2009)

2009: The New Space Odyssey - Moon. Myslím, že spoustě diváků se již v úvodu filmu vybaví vzpomínky na kultovní Kubrickovo dílo. Moon na něj úspěšně odkazuje. A činí tak vydařeně a zcela nenásilně. Snímek má skvěle budovanou tísnivou atmosféru, excelentní vizuál a příběh...? Please, can someone tell me what is really going on?:) Z počátku to vypadalo na kompletní "One Man Show" ze strany parádního Sama Rockwella (který mi zde z nějakého důvodu svými výrazy, pohyby a vůbec celkově připomínal mix Christiana Balea a Eda Nortona, ale poté se příběh zasekl a vydal se zcela odlišnými směry. Měla jsem dojem, že sleduji nějaký nový, brilantně nepochopitelný, ultra dimenzionální kousek Christophera Nolana. To mě přivedlo k myšlence, že jestli by tento muž začal točit výhradně sci-fi, lidstvo by bylo odsouzeno bloudit v nekonečném universu Nolanovy mysli. Přestala by existovat logika a rozum. Byly by jen neskutečné rozměry geniality, která by popírala naprosto vše:). Takže, v podstatě to byla stále "One Man Show", jen k sobě postupem děje začala přibírat pár "nových" členů:) Pak je zde jeden prvek, díky jehož zásluze je Moon vynášen do nadpozemských výšin. Je to Clint Mansell. Ta jeho zdánlivě nenápadná, minimalisticky důrazná, zneklidňující hudba, která postupně nabírá na síle, aby na vrcholu stejně minimalisticky explodovala. Začíná to jemným mrazením po těle, pak přijde "ten" tón a... je to:) Fontána, Sunshine, Moon. To je trojice specifických sci-fi kousků, jež jsou obdařeny "božskou" hudbou, která je povznáší do vyšších dimenzí. (21.09.2012)

Další z minima kousků, které zdánlivě vyčerpané schéma podchycují svěžím a zaručeným postupem. Pomalé tempo, minimum slov, zdržování se doslovnosti a otázek/odpovědí na obvyklých místech v obvyklé podobě, působivá atmosféra, založená na divákově neskonalé zvídavosti, logický a přitom překvapivý scénář, herecký koncert famózního Sama Rockwella, skromná Jonesova režie, skvostný vizuál (triky, pořízené za babku i kamera) a jako vždy spolehlivě padnoucí hudba Clinta Mansella dohromady utvářejí takřka výtečný celek, při kterém se vám nejednou zatají dech. (17.11.2009)