Moon

Ecpliptis lunae. Měsíční a náměsíčná sonáta, v níž některé pasáže znějí falešně a jiné zůstavají skryté ve stínu, aby se v závěru vynořily se smrští otázek. Komorní individualistické drama jednotlivce, které přes vizuální a tematické podobnosti stojí nekonečně daleko od Sunshine. Nepálí, nehřeje, ale něčím je ten jemný svit uhrančivý. Snad, že lidskými emocemi, úsměvy a slzami tu plýtvá robot, snad napětím, které si nenápadně sedá za zátylek, snad tím, že lidské jáství je nečekaně amorfní kategorie. (26.10.2009)

Zatímco Matrix, nebo do určité míry i 2001, jsou tradičním soubojem člověk vs. stroj, ve filmu Moon dochází k rafinovanému spolčení obou těchto složek a nepřítelem je nadnárodní korporace. Sam Bell je sice po všech stránkách člověkem, ale jeho velmi krátká expirační doba z něj fakticky dělá spotřební zboží, které se začne rozpadat, jakmile uplyne záruční lhůta. Robot Gerty je sice věčný, ale neschopný samostatného uvažování a po emocionální stránce pouze nedokonalou nápodobou člověka (omezené vyjádřovaní pomocí smajlíků). ____ Bellova existence je paralelou života postmoderního člověka, majícího nevýznamné a snadno nahraditelné zaměstnání v nějaké obří firmě, ve které je mu při každé příležitosti zdůrazňován jeho nesmírný přínos pro svět. V procesu ho rovněž udržuje falešná naděje na fiktivní, ideální život, který je mu promítán na obrazovkách (obdoba televizních reklam). ____ Clint Mansell se opět vytáhl, vynikající hudba tvoří dobrou polovinu atmosféry celého filmu. Škoda, že tohle nejde u nás do kin. (26.10.2009)

To ticho, které nastalo po skončení filmu a němý úžas se těžko zprostředkovává dál. Pravdou je, že Moon je omračující a hypnotizující měsíční meditací o mechanické činnosti člověka, o jeho touhách, snech a plánech přiživovaných videonahrávkami z jeho domova. Kam až je člověk schopný zajít? Tříleté pokání absolvované na palubě měsíční stanice obklopené smrtícím tichem. Tříletá záruční doba, tři roky absolutní samoty v zemi nikoho. Duncan Jones natočil hezky postaru vypadající sci-fi a one-man-show Sama Rockwella, kde se z not Clinta Mansella opět stává tahoun příběhu dodávající mu tu správnou atmosféru bezvýchodnosti a samoty. Zamiloval jsem se do Gerty, robota vyjadřujícího své emoce pomocí emotikon. (26.10.2009)

Když já zabrousím do sci-fi žánru, tak je to většinou kvůli někomu a tady to byl Kevin Spacey. Toho jsem sice neviděla, ale aspoň jsem zjistila, že už bych ho poznala i poslepu podle hlasu. Kdo mě ale maximálně překvapil svým hereckým umem, byl Sam Rockwell, který se nehnul z obrazu po celou dobu a ještě si to střihnul klonovaně. Smutné, depresivní, klaustrofobické, ale byla to paráda a obrovská emotivní masáž. Nečekala jsem, že mě něco takového může nadchnout, ale stalo se. A jen tak mimochodem, taky jste si všimli hned na začátku, jak má u svého lůžka ty parádní bačkůrky? Tak mně to silně připomnělo Billyho (taky Sam Rockewll) ze Sedmi psychopatů a tu jeho kouzelnou čepičku. (07.07.2013)

║Rozpočet $5miliónov║Tržby USA $5,010,163║Tržby Celosvetovo $10,676,073▐ Tržby za predaj DVD v USA $3,383,447 ║ Komorná psychadelická sci-fi z "one man show" Sama Rockwella. Zo začiatku to bola kľudná jednoduchá cesta postupne rozvetvená do riešenia životných otázok bytia. Rockwell strhujúco ovláda celý dej a súboj zo sebou samým. /80%/ (03.12.2009)