Moon

Mansellova filmová hudba 21.století, robotický mlžič Gerty s hlasem Spaceyho a armáda Rockwellů v úsporném sci-fi, které si na chytré jen hraje, ale dělá to tak dobře, že si toho nevšimnete. Vše podstatné myslím vystihuje vzkaz mezi fotkami na ledničce: “Abstinence is a good thing, but it should always be practised in moderation.“ Tři roky jsou totiž dlouhá doba a to, co zpočátku vypadalo jako nechutná zaměstnanecká politika obří korporace, se nakonec stalo racionálním krokem šetřícím lidské zdroje a jestli nějaký životnost rychle ztrácející klon disponuje city, nebývá pro energetické giganty (a ani pro mě) zase až tak důležité. Ostatně, nepochybuji, že originál Sam Bell ze Země posvětil za tučnou částku projekt svého kopírování, takže nehledejme nějaké humánní poselství tam, kde šlo o peníze jako tradičně až v první řadě.. (20.09.2010)

To ticho, které nastalo po skončení filmu a němý úžas se těžko zprostředkovává dál. Pravdou je, že Moon je omračující a hypnotizující měsíční meditací o mechanické činnosti člověka, o jeho touhách, snech a plánech přiživovaných videonahrávkami z jeho domova. Kam až je člověk schopný zajít? Tříleté pokání absolvované na palubě měsíční stanice obklopené smrtícím tichem. Tříletá záruční doba, tři roky absolutní samoty v zemi nikoho. Duncan Jones natočil hezky postaru vypadající sci-fi a one-man-show Sama Rockwella, kde se z not Clinta Mansella opět stává tahoun příběhu dodávající mu tu správnou atmosféru bezvýchodnosti a samoty. Zamiloval jsem se do Gerty, robota vyjadřujícího své emoce pomocí emotikon. (26.10.2009)

Tradičně skvělý Rockwell a krásná Mansellova hudba, ale jinak jsem nenašel nic, co by mě nadchlo. Jones si určitě zaslouží poplácání po zádech za to, že tuhle one man show vykouzlil jenom za pět mega, jenže co na tom, když se v ní nic moc neděje. Jedna brzo provařená idea je natažená na hodinu a půl, a pokud to není první film s onou tématikou, co vám zkřížil cestu, měl by se brzy dostavit pocit, že jste něco podobného už viděli jinde a lépe zpracované. Jasně, atmosféra nechybí a kdyby tohle někdo vytáhl před 30 lety, byla by to asi pecka, ale v dnešní době Moon potěší snad jen ty, kterým příběhy tohohle typu vážně zoufale chybí (i když koukám, že vás není zrovna málo :). Nemám ten old-school přístup Jonesovi vůbec za zlé, jen bych ocenil obsahově hutnější scénář a nějaký neotřelý pohled na věc, díky kterému by jeho debut líp šlapal. (25.10.2009)

Zatímco Matrix, nebo do určité míry i 2001, jsou tradičním soubojem člověk vs. stroj, ve filmu Moon dochází k rafinovanému spolčení obou těchto složek a nepřítelem je nadnárodní korporace. Sam Bell je sice po všech stránkách člověkem, ale jeho velmi krátká expirační doba z něj fakticky dělá spotřební zboží, které se začne rozpadat, jakmile uplyne záruční lhůta. Robot Gerty je sice věčný, ale neschopný samostatného uvažování a po emocionální stránce pouze nedokonalou nápodobou člověka (omezené vyjádřovaní pomocí smajlíků). ____ Bellova existence je paralelou života postmoderního člověka, majícího nevýznamné a snadno nahraditelné zaměstnání v nějaké obří firmě, ve které je mu při každé příležitosti zdůrazňován jeho nesmírný přínos pro svět. V procesu ho rovněž udržuje falešná naděje na fiktivní, ideální život, který je mu promítán na obrazovkách (obdoba televizních reklam). ____ Clint Mansell se opět vytáhl, vynikající hudba tvoří dobrou polovinu atmosféry celého filmu. Škoda, že tohle nejde u nás do kin. (26.10.2009)

Scénář: Nathan Parker .. ◙WHERE ARE WE NOW? ___ Moon za Sunshine (s kterým se nabízí nejbližších přirovnání) poměrně zaostává. Ve všem. Především ve scénáři. Duncan Jones měl v hlavě krátkou povídku o těžařích klíčového elementu pro pokračující rozvoj lidstva na Měsíci a tu si nechal rozvést, ale obsah rozhodně není to, co by táhlo tento film. Tím je spíše zajímavý vizuál a to především exteriérů, protože kulisa základny mi připomněla spíše Stopařova průvodce po galaxii. Dále si samozřejmě dobře vede osamocený Sam Rockwell a výborný je poutavý hudební doprovod od mistra Clint Mansell. Přesto se musí Jones jako režisér ještě hodně co učit, měl dost rezerv. Zrovna inteligentně snímek také nepůsobí (klon odcestující výstřelem v dopravním modulu, takřka nulová kontrola běhu stanice ze Země, zvláště kolik a proč je probraných klonů resp. proč byl na základně vůbec důležitý lidský dohled s tak vykonstruovaně složitou zástěrkou apod.) - jistě, snímek o tom v jádru není, ale pro vtáhnutí a uvěření vývoji děje bych je považoval za důležité. I přes slušný základ se mnou Moon emocionálně či myšlenkově téměř vůbec nepohl. ___ Letošní sci-fi souboj tak prozatím vede suverénně Neill Blomkamp s District 9 a meziročně vyhrává energie přímo od Slunce než z Měsíce. (25.10.2009)