Moon

Né tohle mi nesedlo! Mám chut zakroutit Krkem tomu.. Kdo říkal, že tohle je 2x lepší než Apollo 18! Ani náhodou.. Tohle je psychologický Film, Bez akce, Strachu a Apollu to nešahá ani po Kotníky!.. Zkrátka jen Konverzačka, SPíše takové Drama, které se odehrává na měsíci.. Pěkně natočeno s Fájn myšlenkou, ale bohužél je to Nudné.. Celý film se praktický nic neděje.. Jen se chodí a poznává, Ani na konci žádná Akce.. Měla přijít elita, čekal jsem něco napínavého a zkratka Nic! Všichni chválí Hudbu a já při té Nudě ani žádnou nepostřehl!. 2* za Myšlenku.. Jednu hvězdu srážím, Jen za to velké očekávání, že to bude podobné jako Apollo18! (04.07.2012)

To ticho, které nastalo po skončení filmu a němý úžas se těžko zprostředkovává dál. Pravdou je, že Moon je omračující a hypnotizující měsíční meditací o mechanické činnosti člověka, o jeho touhách, snech a plánech přiživovaných videonahrávkami z jeho domova. Kam až je člověk schopný zajít? Tříleté pokání absolvované na palubě měsíční stanice obklopené smrtícím tichem. Tříletá záruční doba, tři roky absolutní samoty v zemi nikoho. Duncan Jones natočil hezky postaru vypadající sci-fi a one-man-show Sama Rockwella, kde se z not Clinta Mansella opět stává tahoun příběhu dodávající mu tu správnou atmosféru bezvýchodnosti a samoty. Zamiloval jsem se do Gerty, robota vyjadřujícího své emoce pomocí emotikon. (26.10.2009)

Zatímco Matrix, nebo do určité míry i 2001, jsou tradičním soubojem člověk vs. stroj, ve filmu Moon dochází k rafinovanému spolčení obou těchto složek a nepřítelem je nadnárodní korporace. Sam Bell je sice po všech stránkách člověkem, ale jeho velmi krátká expirační doba z něj fakticky dělá spotřební zboží, které se začne rozpadat, jakmile uplyne záruční lhůta. Robot Gerty je sice věčný, ale neschopný samostatného uvažování a po emocionální stránce pouze nedokonalou nápodobou člověka (omezené vyjádřovaní pomocí smajlíků). ____ Bellova existence je paralelou života postmoderního člověka, majícího nevýznamné a snadno nahraditelné zaměstnání v nějaké obří firmě, ve které je mu při každé příležitosti zdůrazňován jeho nesmírný přínos pro svět. V procesu ho rovněž udržuje falešná naděje na fiktivní, ideální život, který je mu promítán na obrazovkách (obdoba televizních reklam). ____ Clint Mansell se opět vytáhl, vynikající hudba tvoří dobrou polovinu atmosféry celého filmu. Škoda, že tohle nejde u nás do kin. (26.10.2009)

Podmanivý a velmi pozvolný průlet osamělostí a ztracenou identitou. Měkká kamera, citlivá režie, snivá hudba a Sam Rockwell, v jehož podání ten schizofrenní "mind-fucking" (jak to sám nazval), vypadá jako vzdušný balet. Moon možná neexhibuje s filozofickou hloubkou / kulervoucí spektakulárností, ale při vší nedokonalosti a indie šmouhám od kolomazi se jedná o film, který si lze snadno zamilovat. (17.01.2010)

Zklamání. Kombinace levných digitálních triků, miniatur a umělých kulis z jednoho ateliéru mě ne a ne přesvědčit, koncept samotný navíc neutáhne ani devadesát minut. Je to jen obstojné autorské cvičení, které je ale stejně tak zapomenutelné. A po mém soudu vůbec neopravňuje Duncana Jonese k tomu, aby se stylizoval do spasitele současného sci-fi. (05.04.2010)