Sucker Punch

Ten scénář napsal Snyder ve svých 15 letech, ne? Anebo po lobotomii. Akční scény sice vypadají úžasně, ale tím, že jde jen o výplod něčí fantazie, si do nich mohl Snyder po pejskokočičovsku naplácat, co ho jen napadlo. Tyto scény jsou tak jen záminkou k předvádění efektů, a nevyhnutelně zde chybí jakékoli napětí, o emocionálním dopadu nemluvě. Škoda, dost jsem se těšil. Zbytek filmu nestojí za zmínku. (02.04.2011)

KAŽDÝ MÁ SVÉHO ANDĚLA..... /// Stát se sirotkem – když máte šikovnýho otčíma – není nijak složitý. Proti tomu je bordel plnej sirotků oázou na nervy. Zvlášť, když máte přesně ty zbraně, který jsou potřeba. CO HLEDÁŠ? CESTU VEN! Děti (vyspělé...) bojující se svými démony. Videoklipová záležitost plná ,,seknoucí“ muziky, ve který se je na co koukat. Zajímavej příběh, mix fantasy šílenství a spousty akce, u který věrohodnost není na 1. místě. Protože LOBOTOMIE JE JEN ZAČÁTEK..... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Pochopím, proč se soused stal pěstounem několika dívek. 2.) Cítím se jako malej kluk, co sedí v rohu pískoviště, zatím co si všichni hrajou s jeho bábovičkama.. 3.) Nevím, že ta svině Hitler měl zombíky. 4.) Film, ve kterým je možný vraždit fašisty a ničit draky musí bejt zábava. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE **** NAPĚTÍ * (19.06.2011)

. Soundtrack Tyler Bates: 1. Sweet Dreams (Are Made of This) - Emily Browning [5:19] ,2. Army of Me - Bjork/Skunk Anansie [6:53] ,3. White Rabbit - Emiliana Torrini [5:07] ,4. I Want It All/We Will Rock You - Queen/Armageddon aka Geddy [5:08] ,5. Search and Destroy - Skunk Anansie [4:24] ,6. Tomorrow Never Knows - Alison Mosshart/Carla Azar [7:37] ,7. Where Is My Mind? - Yoav/Emily Browning [6:19] ,8. Asleep - Emily Browning [4:20] ,9. Love Is the Drug - Carla Gugino/Oscar Isaac [4:13] (10.04.2011)

Snyderův úlet do hoven. Hrozný ohlasy se naplnily, je to fakt špatný (fantastická akční nuda), jako by Zack najednou přišel o svojí trademarkovou potenci. Jako by se do libosti vycáknul, ale vyšlo to z něj všechno naprázdno. A je to škoda, protože jsem příznivcem režisérských odvazů. Přestřelený, plochý, nevzrušivý, bez náplně. Od určitýho momentu jsem si přišel, jako když koukám do blba a doufal jsem, že budu moct co nejdřív odejít z kina. Žádná dílčí složka si nezaslouží pochválit, dokonce ani soundtrack v kombinaci s obrazy mě tentokrát ničím nevzal... Podprůměrná videohra, suckující SUCKER PUNCH. (nicméně na tu "dospěláčtejší" verzi se stejně rád podívám) EDIT: Tak nebyla to verze dospělácká, nýbrž extended. Zaznamenal jsem dvě předtím vystřihlý dlouhý scény, jednu špatnou (muzikální číslo) a jednu dobrou (přemlouvání k nenásilnému sexu). A užil jsem si to o trochu víc, teď když jsem věděl co čekat. Přítelkyně byla uchvácena. Já bych dal už asi i ty 3*, ale schválně to nechám takhle. Snyder tady toho nastříkal jak Peter North, ale já mu to polykat nebudu. (25.06.2011)

„We are the main attraction.“ Ženské (a) zbraně aneb Jedna za všechny, všechny za jednu. Sucker Punch je nečekaně záludný film s více vrstvami, než kolik nám jich je skutečně odhaleno. Namísto klasického požitku z žánrové podívané (z dívání se, zejména mužského, jež je v dialozích přímo zmiňováno a zvýrazňováno divadelním „orámováním“) nabízí Sucker Punch podobné vyžití jako videohry, jenže nás nejen zbavuje moci nad hrou, ale v závěru navíc radikálně mění princip, na němž hry stojí. Čtvrtá mise není splněná, resp. je, ale podle jiných pravidel než mise předchozí, což by u videohry znamenalo osvojit si za běhu nový herní mechanismus. Nemluvě o změně hráče/avatara, vycházející ovšem ze struktury vyprávění a podložené indiciemi v mizanscéně (plakát s nápisem My Dream is Yours). Sucker Punch nevyužívá videoherního vyprávění jenom na třetí ze svých rovin (kde jsou kromě úvodního brífinku přítomny i finální cutscény, během nichž hráč ztrácí kontrolu nad ovládanou postavou; některé pohyby hrdinek a úhly kamery se během akčních scén stejně jako ve hrách opakují; za pozornost též stojí, že dívky mají během akce na hlavách headsety, jako kdyby byly zároveň herními charaktery i hráčkami). Silně ovlivněné videohrami je vyprávění od začátku (deadline, tutoriál a čtyři mise s cílem získat čtyři objekty) a jeho struktura s několika prostupnými levely je velmi inspirativní pro všemožné interpretace. Teprve během druhého zhlédnutí mě trklo, že Babydoll vlastně plní jenom funkci interface, prostředku k interakci s herním světem. Videohrami nasáklý film ale zároveň dochází k závěru, že nelze neustále unikat do stále méně reálných světů (v tom třetí není žádná krev a nejvíc se blyští). Radost ze sledování našlapaného bijáku s křehkými lolitkami a obřími monstry se tak pádem mísí s lehce provinilými pocity. Abych si konečně udělal jasno, nakolik drzý/odvážný, nebo naopak nedomyšlený/chaotický film to je, budu jej zřejmě muset vidět potřetí. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, imf, kiddo, JFL, Botič, selviskhed, Nautila (03.04.2011)