Rango

Výtvarníci si opravdu dali záležet. Dokonalý hrdina oblečený do červené havajské košile s pokřiveným krčkem a poblázněnou povahou. To byl taky jeden z důvodů, proč jsem se na tento film chtěl podívat. Nejprve jsem filmu nemohl přijít na chuť, ale postupně jsem se do toho dostával. Našlo se tam několik scének, u kterých jsem se zasmál. Když to porovnám například s Legendou o sových strážcích, tak vizuálně jsou oba filmy skvělý, ale Rango je lepší, vtipnější a příběhově kvalitnější. (05.07.2011)

Film se rozjíždí skvěle, akční scény jsou vedeny vtipně a svižně a do toho všeho hraje povedená Zimmerova hudba. Hlavní myšlenka a především její rozvinutí mi sice přišlo dost slabé a ani zdaleka nenaplnilo má očekávání, ale spád filmu si i tak drží poměrně vysokou úroveň, režisér nám úspěšně a originálně nechává přičichnout k několika různým žánrům a samotný hlavní hrdina si od začátku získá vaše sympatie a svou bezprostředností nebo přiměřenou dávkou potrhlosti se stává neskutečně zábavným. Opravdu lituji jen toho nudného a klišovitého závěru, kdy scénárista už buďto nevěděl co, nebo se snažil udělat z Ranga něco víc než jen oddechovou dětskou podívanou. Jako animák zábavný nadprůměr, jako dobrodružná komedie mi Rango brzo z paměti zase vymizí. 3,5* (27.07.2011)

U digitálních animáků mi většinou vadí, že postavy a prostředí postrádají osobitost. To ale není případ filmu Rango. Ten je po vizuální stránce opravdu originální a skvěle provedený. Postavičky jsou opravdu jako živé. Ale technická dokonalost je bohužel tím nejvýraznějším kladem filmu. Zamrzí, že tahle krása nestojí na nějakém propracovanějším nápadu. Upřímně musím říct, že jsem film tak nějak nepobral. Asi jsem na půlně jiné vlně. Často mi humor nesedí, ale zde jsem ani nepochopil čemu bych se měl smát. Třeba tomu, že se Rango objeví v dámských šatech? Potencionální hlášky mi přišly úplně mimo a navíc mi přišel film nepoměrně násilný na to, že se jedná film hlavně pro děti. Tím nechci říct, že by mi to nějak vadilo, ale působilo to na mě dojmem, že Verbisnki neví kterým směrem jít. Po tom co se postavičky srandovně perou na voze na jednu z nich spadne kus skály. A one není rozpláclá a nenafoukne se zpátky, je prostě mrtvá. Přijde mi to trošku asociální. Jako celek na mě film působil stejně jako Piráti z Karibiku, krásně propraocované žánrové nic. (14.09.2011)

Hořké zklamání. Tak jako se mi hrozně moc zamlouval celý koncept, jak mě oslnilo technické zpracování a jak zaujala expozice, tak mě Rango ve finále prachsprostě nudil. Příběh je totiž slaboučký a hrozně mdle podaný (a to variuje westernové skvosty i Čínskou čtvrť!) a Deppovo roztržité šaškování hodně brzy upadne do stereotypu. A ani hravý Hans Zimmer, narážky na Star Wars nebo Apokalypsu, či westernové špičkování, tenhle původně hodně originální animák nezachrání. Promarněná příležitost. (13.07.2011)

Po Wesu Andersonovi se na pole animace vydal další režisér hraných filmů, od kterého by to člověk na první pohled nečekal, a ukázal nám, jak jednotvárné jsou všechny ty průmyslové animáky od DreamWorks, Pixaru i ostatních specializovaných studií. Na druhou stranu ale coby tvůrce filmů se silným podílem počítačově generovaných efektů, postav i celých sekvencí má vlastně Verbinsky k animaci blízko, a právě jeho autorský projekt, kde mu po dlouhé době na zátylek nefuněli agenti Smithové od Disneyho, ale naopak ho pošťuchovali kreativní blázni z Nickelodeon Movies, dovolí divákům nahlédnout míru jeho tvůrčí osobitosti. S "Fantastickým panem Lišákem" pojí "Ranga" jednak zastřešující nadsázka a sebereflexe žánrových schémat, ale také vizuální stylizace stranící se jednoduchých tvarů a pestrých barev typických pro konkurenci. Konkrétně zde sice máme počítačovou animaci, ale její stylizace se naopak přiklání k ušmudlané hyperrealističnosti s přemírou groteskních, až karnevalově vyšinutých detailů Verbinského pirátské série. Většina postaviček tak disponuje výraznou osobností, která se vepisuje do nejmenších detailů jejich pohybů, zatímco na obecné úrovni design zdejších postaviček zvířecího divokého západu působí spíše jako sbírka vyřazených exponátů školního kabinetu biologie než zářivých fotek ala National Geographic (viz např. "Legenda o sovích strážcích"). Vedle vizuálu ale má "Rango" v rukávu své košile schované ještě nečekané eso v podobě zastřešující metažánrové sebereflexe, která z filmu dělá podívanou, na kterou spíš budou rodiče nutit jít děti, než naopak. Vlastně svými mnohovýznamovými dialogy vztahující se k povaze hrdinství, role konkrétních narativních tropů a svázanosti hrdinů s jejich příběhy představuje jízlivou reflexi toho, jak jsou animáky paradoxně a v zásadě proti svému niterné povaze omezované tím, že aspirují na to být jako hrané filmy, potažmo jak je svazuje, že už to od nich diváci automaticky očekávají. Fakt, že inťošácká zlomyslnost zabalená do hávu zaprášeného a odrbaného westernu dostala Oscara za nejlepší animovaný film, je vlastně pak naplnění dalšího schématu - outsider dochází šťastného konce a je přijat mezi většinovou společnost. (07.05.2014)