Jattáman

V kruzích mojí nedávné minulosti se tomuto říká "Live action anime" - anime, které někdo "omylem" svěřil do rukou Miikemu a nechal sehrát živé herce. Přestřelené barvy, hypertrofovaně trhlý herecký projev, bizarní scény transformací, uječené ohlašování bojových megachvatů, jen póze sloužící pózování postav. Děláte-li hraný film tak, aby vypadal jako animovaný, vychází produkt mnohem zábavnější, než děláte-li film animovaný, aby vypadal jako hraný. Kyoko Fukada je v kostýmku Doronjo k pomilování. Miike má dokonale dávkovaný nadhled - ví, že točí blbinu, ale i tak to udělá pořádně :) Škoda, že Yatterman není mé první live action anime s transformacemi superhrdinů, propadl bych té rozmatlané duze víc. Slabé ****. (05.11.2010)

Film, který rozdělil karlovarské festivalové diváky na tři skupiny. Ta první, složená z lehce přiopilých kašpárků, která tleská u každé znělky a loga sponzora naštěstí odešla hned po otvíráku. Nepoučená dvojka kolem sebe nadávala, prskala a v půlce filmu už němela sílu. A trojka, alespoň minimálně poučená divácká skupina, zůstala a buď si to užila nebo ne. (07.07.2009)

Ultimativní, barevná, nedostižně ujetá úchylárna. Tohle neoceníte pokud nedisponujete alespoń vyšší dávkou dětinskosti či jste celý den neseděli na art filmech o rudnoucích japonkách. Každá minuta překonává tu druhou a tak jen napjatě sledujete jak daleko Takashi Miike zajde. Rozhodně dál než by jste očekávali. Souložící roboti, vykradené hračkářství, muzikálová čísla, praseční masky a falické symboly málem v každém druhéím záběru. Rozmyslete se, jestli tohle chcete vidět. (07.07.2009)

Po „Jókai daisensó“ (Velká válka bubáků) další Miikeho bláznivý film pro děti. Nonstop zábava a pastva pro oči, která sice není sofistikovaně opulentní jako „Speed Racer“ (se kterým bývá „Jattáman“ povrchně porovnáván), ale zato plná bezprostředních atrakcí a divokého, často podvratného humoru (spousta falických doplňků na bojových robotech, lascivně přisprostlé gagy a především empatické polidštění robotického kannonenfutteru, nad jehož trpkým údělem se doposud nikdo v japonské popkultuře nepozastavoval). Krom toho je film doslova hrané anime, potažmo manga pro děti – vizuální stylizace, přetržitost sekvencí, primární efektnost a kolotoč stále stejných motivů, které ovšem svým opakováním utvářejí svébytný svět. Především ale Miike vytvořil rozpustilou oslavu dětství, které je pouze stavem mysli nevázaným na věk. (03.05.2009)

No tývole :D to jsem si zas jednou něco pustil :D ....Popisovat to moc nemá cenu, protože- kdo tuhle pošahanou kokotinu neviděl ten prostě nepochopí........Uchichtával jsem se u toho jak postižený a už někde ve čtvrtině jsem rezignoval na snahu pochopit na co to uvšechrohatejchprasat koukám.........Až teď jsem tu všimnul, kdo je zodpovědný za režii a je mi to trochu jasnější.....ale i tak=úlet.....PS:Po rozležení v hlavě a obeznámení se s anime předlohami musím zvýšit hodnocení na plnou palbu :) (29.07.2011)