Boku no kanodžo wa saibógu

Tento film je určen pro sociopaty. Sděluje, že je v pořádku, když ve dvaceti nemáte nikoho, kdo by vám dal dárek k narozeninám (přestože se kamarádíte se spolužáky na VŠ). A to přes vaši zjevnou kliku -- jak jinak byste mohli bydlet v Tokiu v luxusním penthausu, na který si stejně jako na studia vyděláváte u kasy ve fastfoodu. V pořádku je také, že jste totální lůzr, který dovede vycházet jen s dívkami, které mají příponu .jpg (to je takový starší vtip...). Protože, jak vám tento a podobné filmy a ecchi seriály ukáží, když budete dostatečně pasivní, užene vás přes váš odpor nejlepší žena (nejlépe v množném -- ženy, středoškolačky, holčičky pod zákonem, chlapečci -- prostě pro každou vaši sexuální preferenci je na trhu dostatek mangy, anime i filmu). Recept pro tento film je jednoduchý. Představí hlavního hrdinu (což je přehnané slovo) jako zakomplexovaného pitomce s nulovým šarmem. A logicky, takový musí přitahovat supermodelku, kterou obsadíme do role léčitelky komplexů. Hrdina se dokola chová jako idiot bez šance na cokoli počínaje přežitím, léčitelka je chápavá jak kráva a všechno blahosklonně přechází. Zvedá hrdinovi ego tím, že se od něj nehne na krok a oslňuje okolí. Navíc se chová vysoce excentricky a koná nadpřirozené činy. (Pokud je to anime, tak zpravidla má prsa o 1/5 tělesné hmotnosti a soupeří o hrdinu -- ňoumu s několika dalšími supermodelkami, což obvykle končí tím, že se dohodnou a nakonec se o něj střídají). Nakonec se ňouma uvolí a dají si pusu nebo se vezmou za ruce. No, na tohle jsem trochu moc velký..... ||| co se týče tohoto filmu konkrétně, zápletka je mírně inovována a děj se zamotal do časových paradoxů. Ňouma se vzchopí už někdy ve 3/4 a dá najevo, že o ni jeví zájem. Vyskytují se tu asi 3 konce za sebou -- japonský (úplně čirý, včetně východu slunce, to jsem lezl po zdi), hned po něm zopakování části děje, pak hollywoodský a tak... Film je poměrně vysokorozpočtový, triky dobré. Zdejší supermodelka je opravdu parádní volba, navíc je dokonce schopna hrát. Inu, raději se kouknu na něco takového, než na pokus o psychotickou sondu (Saibogujiman kwenchana), nicméně nic pro náročného diváka to není. (08.01.2012)

Nebylo to vůbec špatné, ale tak nějak se režisérovi nepodařilo vždy vychytat kombinaci různých žánrů, byť je zde opět hodně povedených momentů a některé vtípky mě dostaly, něco tomu chybí. Naštěstí Ayase Haruka a Keisuke Koide podali velmi dobrý výkon a nepochybuji, že se oně začnou více zajímat filmaři i diváci, zaslouží si to. (15.02.2009)

Japonci do Cyborg Girl splácali skoro všechno: Terminátora (včetně doslovné citace), Supermana, sci-fi, paranormální romaci, katastrofický film, komiksové hrdinství, filmovou telenovelu i romantickou komedii. Chyběla snad už jen human-cyborg erotika. Hlavně díky výkonu Haruky Ajase, povedeným trikům a občasné zábavnosti, tím vším projdete docela v pohodě, přesto film tu a tam poskytne vaší mysli volný prostor začít se nimrat v zákoutích cestování časem a logické (ne)posloupnosti odvíjeného děje, což je, společně s přestřelenou stopáží, trošku problém. (20.10.2014)

Jeden z najkrajších filmov aké som v poslednom čase videl. Pripadal som si ako v nejakej knihe od Haruki Murakamiho. Kwak po ťažkopádnom windstrucku a hlúpom my mighty princess natočil neskutočne krásny film o cestovaní časom, prelínaní dvoch rozdielnych svetov, zemetrasení, minulosti, láske a robotovi. Hlavny hrdina je sympatický rovnako aj robotka v podaní fenomenálnej Haruke Ayase. Emotívna rovina je ku koncu neskutočne silná, a naopak začiatok je neskutočne krásne odľahčený typických Kwakovským humorom, ktorý tu ale funguje dokonale. Nemám žiadne väčšie výhrady. ďalší z neskutočných filmov. A apokalypsa alá Kwak mi príde omnoho skutočnejšia a menej hrajúca sa na efekt. Majster rozprávač opäť vyrozprával príbeh ktorý ma rozosmial a pohladil na duši. bravo. (26.10.2009)

MSG prehnana cez kopirak sci-fi. To mi vobec nevadi, len mi to mozno aj vdaka "robotovi" prislo chladne. Usmevne momenty sa vacsinou vydarili, zial love-story linka mi prisla miestami umelo znasilnovana. Celkovy dojem mi trochu vylepsil zaver, kedy prvykrat vo filme na mna ciastocne predkladane emocie fungovali, hoc casovy paradox privadza do krajnosti. (27.10.2008)